Proč nás okolí ovlivňuje?
Zaškatulkují si Vás a pak Vás už nebudou chtít dát do jiné škatulky. Pokud si o Vás lidé už vytvořili nějakou představu, už to asi nezměníte.
Pokud jste dosud byli neúspěšní, už se od Vás očekává, že i budete nadále neúspěšní. Lidé nemají rádi změny. Člověk se podle představ druhých nakonec vždy chová. Většinou si to ani neuvědomujeme, ale fungujeme tak všichni. Vždy přizpůsobujeme své jednání okolí, očekáváním. Pokud někomu vyjádříte své očekávání, je to pro něj často závazek.
Pozitivní očekávání lidí motivují.
Negativní očekávání umí rozleptat jakoukoli snahu a iniciativu.
Okolí složené z neúspěšných lidí Vám bude bránit v řízení, v akci právě tím, že Vám dají najevo svá negativní očekávání. "To nezvládneš", "na to nemáš", "nějak moc si věříš, nemyslíš?", Tak Vás budou srážet. Nepustí Vás. Budou se Vám předem posmívat z možného neúspěchu. A vy se budete bát, že pokud neuspějete, bude posměch ještě větší. "No neříkali jsme to?".
Očekávání okolí nejsou jediná očekávání. Konáme i podle svých vlastních očekávání. Co očekávám, to se stane. Pokud očekávám neúspěch, většinou neuspěji. Pokud očekávám, že odpoledne bude pršet, nepůjdu na výlet. Očekávám, že známým se nebude líbit, pokud přijdu v tričku a tak si dám oblek.
Pokládejte si pravidelně prosté otázky:
Co si pouštím do hlavy?
Čemu vytvářím prostor a čas - ať už v myšlenkách, nebo živě?
Pokud se pustíme do nějaké činnosti, je velmi pravděpodobné, že se Vám to nepodaří na první pokus. Neúspěch při prvním pokusu je celkem běžný výsledek. Ale časté pokoušení se nás vede k tomu, že se bojíme neúspěchu a následného posměchu. Posměch od neúspěšných přijde často jaksi preventivně, v předstihu. Než se vůbec pustíme do práce. "Ty si myslíš, že můžeš začít podnikat? Ha-ha-ha. "Začnete číst motivační knihy? "To jsou nesmysly, vymývání mozků." V sebeobraně před možnou kritikou raději mnozí zůstávají pasivní. Je to zdánlivě bezpečná pozice. Jen občas přijde někdo a řekne: "Ty jsi v životě nic nedosáhl? A to ti stačí? "Proti takovým myšlenkovým vetřelcům se obrní výroky typu:" Já nechci být úspěšný, chci mít svůj klid "," Úspěch není všechno "," Světská sláva polní tráva ". Podobné výroky jsou zoufalým pokusem ochrany před posměchem. Pro jistotu se nikdy nepokoušel uspět. A celý život se budu tvářit, že je na to náležitě hrdý. Až sem mnoha lidí dovede strach z možné kritiky, či výsměchu.
Znáte ty tučné ženy a muže, kteří jsou na svou obezitu hrdí?
Netlačím se do lepší práce, nejsem kariérista.
Nemám peníze, nejsou pro mě důležité.
Já jsem dělník, kdo je víc?
My máme málo, ale jsme s tím spokojeni.
Například plánuji, že začnu podnikat. No známý na mě spustí "Víš, jaká je dnes legislativa? Zkrachuješ a ještě dostaneš i milionové pokuty ". To je krásná rada. Ale v potravinách si za tuto radu nekoupím ani chleba. Můj známý, který to se mnou myslí tak dobře mi nedá každý týden 100 eur. Zase až tak dobře to se mnou asi nemyslí. Mám se řídit jeho "dobrou radou"? No pokud mi na jeho názoru záleží, může se stát, že se právě ze strachu před jeho posměchem rozhodnu podnikání ani nezkusit. Moje zkušenost je taková, že ti, co mě od toho odrazovali, mi nikdy nenabídli nic jiného. Vědí přesně, co dělat nemám. Ale neřeknou, co dělat mám.
Co vy očekáváte od ostatních? Od lidí z Vašeho okolí? To totiž obvykle i dostanete. Pokud někomu velmi nevěříte, asi se nezklamete. Pokud od každého očekáváte podraz, asi přijde. Pokud očekáváte, že Vám lidé pomohou, často pomoc opravdu dostanete. Jaké máte vy očekávání od sebe samých? Za co se považujete?
Pokud od sebe neočekáváte nic, nic také nedostanete.
Pokud nevěříte ve své schopnosti, nic nezkusíte.
Pokud se cítíte méněcenní, prodáte se za bagatel na výplatní pásce.
Pokud se považujete za neúspěšného, budete neúspěšní.
Budete neúspěšní, utažení, nespokojení, zakřiknutí. A bude to na Vás vidět. Bude to slyšet z Vaší řeči. Budete to mít ve výrazu tváře, v postoji. Budete vysílat signál "nic už nečekám, nic nedostávám". Kdyby Vám i někdo něco nabídl, možná už nedokážete přijmout. To, jak se projevujeme, sleduje naše okolí. Někoho bude Váš postoj přitahovat, jiného odpudí. Kdo chce s vlky být, musí s nimi výt. Je to propojené.
Pokud nám někdo imponuje, napodobujeme ho. Podvědomě, vědomě - jak kdy. Všimněte si, jak mladí lidé napodobují své vzory. V době kdy byl "v kurzu" film Matrix, začali jsme vidět ve městě lidí v dlouhých kožených černých pláštích. Najednou se i česká města hemžila agenty. (Agenta rozpoznáte podle brýlí…)
I v dospělém věku máme své vzory. Nepřebíráme však jen šaty, ale přímo názory, postoje známých, kolegů, rodiny, z televize, politiků, lidí, s kterými se setkáváme. A pak tyto názory opakujeme v diskusích s blízkými. Méně viditelné, ale o to intenzivnější je to i s přebíráním vzorců myšlení a chování sociální skupiny, v níž žijeme. Více, či méně souhlasíme s názory, které v dané skupině lidí převládají. Jinak by nás vytlačili mimo skupinu.
Přítomnost ve skupině z nás postupně dělá člena této skupiny. Začínáte jevit znaky člena této skupiny. Máte charakteristické oblečení, někdy i pach, pokud chodíte často do hospody. Přebíráte názory, slovník, gesta. Chtě nechtě. Je to obousměrně ovlivněné. Utvářejí to očekávání Vás i skupiny.
Pokud Vám je skupina sympatická, postupně se do ní začleňujete - jinými slovy přizpůsobujete se jejím normám. I když možná s mnohými věcmi zprvu nesouhlasíte, časem si na ně začnete zvykat a za pár let děláte přesně to samé i vy.
Jako zemědělec asi nosíte jiné oblečení a chováte se jinak, naž bankéř.
Hip-hoper se obléká a chová jinak, než zastánce heavy metalu.
V klubu důchodců si můžete postěžovat na zdraví, ale neuspějete s tématy, jako je podnikání, cvičení.
V klubu čtenářů krásné literatury neuspějete s nápadem jít sprejovat po stěnách vulgární nápisy.
Podle toho, kam se sami zařadíte, vyhledáváte lidi z dané skupiny. A navzájem se upevňujete v názorech a postojích.
Pokud Vás víra přivede do náboženské skupiny, budete se asi věnovat duchovnímu životu.
Pokud se dostanete mezi zločince, brzy spácháte i trestný čin.
Pokud se budete setkávat s jednoduchými lidmi, i vy začnete časem myslet a jednat jako jednoduchý člověk.
Je tu samozřejmě i otázka, jak se dostat do takové skupiny, která by Vám prospěla. A tady je odpověď nejednou nepříjemná. Musíte na sobě začít rozvíjet znaky, které z Vás udělají možného člena takové skupiny. Dříve, než v ní jste. Tak je šance, že si Vás na základě Vámi vysílaných signálů povšimne někdo z komunity, o kterou máte zájem.
Chcete být mezi chovateli? Chovatelé křečků, myší a mořských selat o svých drobných miláčcích vždy rádi povídají. Asi by jim do party nepasoval chovatel hadů, který myši chápe pouze jako krmivo.
Chcete se stát úspěšným hudebníkem? To bude asi chtít styk s lidmi, kteří se hudbě věnují. Chodit na koncerty, cvičit, setkávat se s muzikanty, pomáhat při akcích…
Chcete být bohatí a úspěšní? Tak potom nemůžete nosit levné šaty. Poslouchejte a čtěte to, co čtou bohatí a úspěšní. Věnujte se sportu, jaký tito lidé dělají. Navštěvujte akce, kde se dají potkat. Ciťte a chovejte se jako úspěšný člověk. To, čemu se věnujete, jak vypadáte, o čem přemýšlíte, určí, s kým se setkáte.
Nemilé je i to, že právě životní partner, manžel či manželka je někdy tou osobou, která dokáže zablokovat šance na úspěch. Pokud jste si ještě nenašli životního partnera, máte šanci. Hledejte někoho, kdo vám věří, kdo Vás motivuje dosáhnout více, než jste již dosáhli. Kdo Vašim snům věří a je ochoten podpořit Vás v jejich budování.
Autor: Martina Dvořáková
