Napište si na papír, co chcete
Lidský mozek je konstruován tak, že stále přemýšlí. No většinou je to jen difúzní myšlení. Začnete nad jediným, a pokud si nedáte pozor, za pár vteřin se zapletete a ani nevíte, jak a už uvažujete o tisíce věcech - tedy o ničem. Mozek přijímá podněty z okolí. Zvuky, vůně, obrazy… To vše se nám plete do uvažování.
Příklad. Jsem na procházce a chci si promyslet, jak bych mohl vydělat více peněz. Dost by se mi to hodilo. Proto jsem šel na procházku, chci se soustředit na tento úkol. Při chůzi parkem. Aha, tady běží maličký pejsek. Ten je roztomilý. Patří asi té ženě. A co to ten pes ze sebe tlačí? Wow! Vždyť je to větší, než on! Takže můj příjem. No, ale mohl jsem se lépe obléci, je zima. Nic… Mohl bych nějak získat více peněz. Jak na to? Ani minule jsem nepřišel na nějaký rozumný nápad. Kaluž. No skoro jsem do ní šlápl. Ještěže jdu pomalu. O čem jsem to přemýšlel? O oblečení. Vlastně o příjmech. Takže co mám. Ne mnoho. Dělám dost. V práci byl dnes chaos. Kolem běží nějaká ženská. Zřejmě zdravotní kolečko kolem domu. Zpět k práci. Chaos… Aha. Peníze. Zajímavý parfém. Hm. Takže práce, chaos, peníze. Kde by se dalo získat více peněz? Ta běžkyně nevypadá špatně. Ani sem nejdu popisovat, co mě právě napadlo. Ze sladkého snu mě vytrhává psí štěkot. To se ta čivava pustila do rotvajlera. Že by začala bitka? No bude zajímavé sledovat průběh…
Podobným způsobem člověk myslí, pokud si myslí, že přemýšlí o sobě. Myslíme stále, ale nevydržíme dlouho u jednoho tématu. Hlavně ne při těžkém tématu. Chcete tedy vyřešit nějakou úlohu, problém? Vytvořit si plán? Sedněte si ke stolu s papírem a perem. Tím, že sedíte u stolu a díváte se do papíru, máte méně podnětů z okolí, které by vás rozptylovali. Zkuste si to. Vezměte kus papíru a do středu napište svůj cíl. Můžete použít formu otázky, která vyžaduje řešení. A pak začněte sepisovat všechny nápady, které jen budete mít. Musí to být nápady reálné, ne nějaké hlouposti. A dejte si konkrétní a měřitelný cíl: napište 25 různých nápadů. Pokud se vám právě nezatmělo před očima tak vězte, že je to velmi těžký úkol.
Prvních několik nápadů zřejmě napíšete jen tak, bez rozmýšlení. Pak se pomalu začne proces zpomalovat. Po asi deseti nápadech obvykle zcela zastavíte a zjistíte, že máte v hlavě naprosto prázdno, že prostě neexistuje nic jiného, co by vás ještě mohlo napadnout. Budete mít chuť vstát a odejít s tím, že to někdy v budoucnu dopíšete. Ale pozor, to je past! Vydržte. Doposud jste psali jen povrchní myšlenky. Nyní se čeká na nápad. Na pointu. Neodcházejte od papíru a dále si znovu a znovu pokládejte stejnou otázku a chrlte z mozku další nápady. Až nápady, které přijdou po tomto dlouhém namáhání, budou obvykle skutečně zajímavé, nezvyklé, nové. Dosud vám nenapadly. A bez sezení nad papírem by vás asi nenapadly nikdy. Indicie řešení máte možná už ve svém mozku, jen mu musíte dopřát čas, aby je zkonstruoval. Mozek je pohodlný, nejdříve se pokusí opít vás rohlíkem. Vyklopí pár lehkých nápadů, možná se s tím spokojíte.
Pokud se nedokážete za žádnou cenu dostat na 25 nápadů, po nějaké hodině trápení proces ukončete a přečtěte si nějakou knihu blízkou té oblasti, kterou právě řešíte. Nové informace z dané oblasti vám mohou pomoci přijít na nové nápady. Jmenuje se to i inspirace. Přitopte v hlavě informacemi a uvidíte, jak se pohrnou nové podněty!
Příklad. Když jsem krátce pracoval jako karikaturista, potřeboval jsem nápady na stále nové a nové vtipy. Kde je však vzít? Vzal jsem nějaký časopis s kreslenými vtipy a prostě jsem si je prohlížel. Mozek odrazu sám přišel s nápadem, který v tom časopise vůbec nebyl. Stávající vtipy vyvolaly nápad pro vznik nového, originálnějšího.
Příklad. Řešíte nějaký pracovní problém. Pak čtete knihu o marketingu a najednou ve vás nějaká věta vyvolá nápad a ten vám vnukne zcela novou marketingovou strategii, kterou můžete vyřešit svůj původní pracovní problém.
Je velmi nepohodlné sednout si a začít si sepisovat nějaké plány a nápady. A hodně lidí to proto prostě nikdy neudělá. Řeknou si, nač plánovat? Nějak bude. Nemám na to čas. Pokusím se to proto rozebrat, protože důležité je plánování v osobním životě. Začněme základním faktem:
Pokud si v životě nenaplánujete vlastní cíle, většinou budete plnit cizí.
Je to zákonité, ale málokdo si to uvědomí. Představte si, že na večer nemám žádný program. Je jedno, jestli půjdu s kamarády na pivo, podívám se na film, dodělám nějaký pracovní úkol. Ten čas prostě vždy nějak uplyne. Neplní však žádný dlouhodobý cíl a tedy dlouhodobě ani nic nedosáhnu. Velmi snadno jsem v takovém stavu pololetargie a polonudy ochoten udělat něco pro jiné lidi. Pomoci jim plnit jejich cíle či záměry. Kdybych měl dlouhodobý plán zvýšit si kvalifikaci, po večerech bych měl program - studium. Ne pivo, ne film, ne konečnou úpravu práce přesčas.
Autor: Martina Dvořáková
