Víte, co chcete?
Velmi často si člověk totiž ani neumí představit, co by mohl chtít. Když nemáte nic, je těžké představit si něco. Chudý člověk si bude klást cíle v rozsahu svých možností, v rozsahu své chudoby. Bude si přát věci limitované jeho vzděláním, znalostmi, dosavadními zkušenostmi, nízkou sebedůvěrou.
Budou to malé cíle. A ani ty možná nedosáhne. Cíle, které se "nevejdou" do jeho představ často předem označí za nereálné. Vždy chtěl mít více peněz, nikdy se mu to nepodařilo. Vždy chtěl lepší práci, lepší byt, lepší vztahy v rodině. Neu-spěl. A tak přestane chtít cokoliv. Proč snít? Proč toužit? Je to naučený strach.
Proč si více lidí nesplní to, co by chtěli?
Často jen neumí plánovat. Plánování je nutnost. Tomu se nelze vyhnout - a znovu to chce sedět nad něja-kým papírem, na který byste měli něco zapisovat a trápit mozek. Kdo neplánuje, je vlečen všemi směry od-razu. Pokud nemáte plán, nevíte, co se s vámi děje.
Příklad. Sedím večer u televizoru a dřímáte při nějaké slabé relaci. Měla to být komedie, ale je to nějaký trapný film. Pokud by se mě teď někdo zeptal, jestli jsem v pohodě, asi bych řekl, že vcelku ano. No ve sku-tečnosti mám dost vážný problém - nemám cíl, nemám plán. Zabíjet večer. Nevadí mi to. Právě to, že mi to nevadí, je důkaz, že nemám plán. Kdybych měl v plánu prohlédnout si dobrou komedii, tak bych nebyl v pohodě, pokud film nestojí za nic. Kdybych měl jiný plán, například něco se naučit, vadilo by mi, že sedím před televizí při nějaké ubohé relaci.
Pojďme se tedy podívat na naše cíle tak, aby nám z nich vznikl nějaký plán. Dříve než si vytyčíte cíl, zkou-mejte, zda to, co chcete, je vůbec cíl. Náš mozek je navržen zajímavě. Pokud máte nějaký záměr, váš mo-zek vám hned navrhne řešení. Často ne jen jedno. Platí to univerzálně. Teď asi namítnete, že často něco chcete, ale jaksi vás nenapadá žádné řešení. To se stává pokaždé, když si zaměníte cíl a jeho efekt.
Autor: Martina Dvořáková
