Co je sebeodpovědnost?
To je slovo, které přesně popisuje postoje a chování úspěšného člověka. Pokud chcete být úspěšní, musíte odpovědnost za svůj život převzít na sebe.
Všechno to, co Vás obklopuje, jací jste, co máte, to je výsledek Vaší práce, rozhodnutí, činností či ignorace. A je to jen Vaše věc.
Pro neúspěšné je typické přesouvání odpovědnosti. Neúspěšní lidé, pokud s něčím nejsou spokojeni, hledají viníka. Někoho, kdo může za to, že nejsou úspěšní. Kdo odpovídá za to, že se jim nedaří.
Mám malý plat? Kde jsou odbory? Měly by mi vyjednat lepší podmínky.
Jsem tlustý? Ale to proto, že mě všude nabízejí koláčky.
Nic nevím? Knihy jsou drahé. (Říká člověk, který má na stěně obrovský a drahý televizor, platí drahou kabelovku)
Hledání viníka je časté i ve vztazích. Asi už jste slyšeli někoho, jak křičí "naštvali jste mě". I to je jen přesouvání odpovědnosti. Ve skutečnosti nás lidé nerozzlobili. My se rozzlobíme na ně. V momentě, kdy si uvědomíte tento rozdíl, může to změnit Vaše řízení.
Například někdo dostane pokutu, protože jel bez jízdenky. A naštve se, že přišel revizor. Naštve se na revizora - ale neprávem. Nezkoumá svůj přečin proti pravidlům hry. Zkoumá, proč tam přišel revizor.
Přesouvání odpovědnosti.
Dá se často slyšet i ve formulacích, jakými popisujeme svou touhu dosáhnout svých cílů. Dnešní doba nám sugestivně a opakovaně vytváří iluzi, že o našem životě rozhodují lidé a situace kolem nás. Ne my. Do chvíle, dokud si budete myslet, že Váš život určují vnější události, budete neúspěšní. Pokud se totiž nebudete sami snažit, tak zcela jistě podlehnete tlaku okolí. A pak budete používat výmluvy, pomocí kterých vysvětlíte, proč jste nemohli uspět. Někdy si člověk ani neuvědomí, že se vymlouvat.
Zaposlouchejte se do běžných výroků, lidí, kteří chtějí zhubnout:
- Nevím, zda dokážu zhubnout.
- Měl bych zhubnout.
- Chtěl bych zhubnout.
- Budu se snažit zhubnout.
Již ve formulaci těchto přání je obsaženo, že se nesplní. Místo hubnutí si dosaďte, co jen chcete. Pokud něco oznámíte v podmíněné podobě tak už předem oznamujete, že neuspějete. Už předem si ponecháváte otevřená zadní vrátka. Zveřejňujete další blamáž svého života - toto bych chtěl, ale... Ale i tak z toho asi nic nebude. Proč ale pak mlátit prázdnou slámu?
Často dáváme vinu za neúspěch okolnostem, druhým lidem, nebo "slabé vůli". No naše vůle není slabá. Je jen právě zaměřena na jiné cíle. Máte pevnou vůli zůstat v zóně pohodlí. Nedostatečně pevná vůle se pak použije jako výmluva.
- Chtěl bych přestat kouřit, ale nemám pevnou vůli.
- Vím, že bych měl víc číst, ale nevydržím.
Pravdivější a přesnější by bylo říct něco takového:
- Rád bych byl nekuřák, ale ještě více mi vyhovuje být kuřákům.
- Uznávám čtení knih, ale jiné věci jsou mi vždy přednější.
- Rád bych zhubnul, ale ještě více chci jíst.
- Chtěl bych více peněz, ale nechce se mi přemýšlet jak na to.
Ve skutečnosti chcete buď dostat něco zadarmo, nebo to nechcete vůbec. Ale takto náš svět nefunguje. Nic není zadarmo. Kdyby bylo, byla by tam taková tlačenice, že by bylo namáhavé dostat se k tomu. A tím by to bylo za velkou námahu a zas ne zadarmo.
Pokud si promítnete svou současnou životní situaci, jste v ní jen svým přičiněním. Tam, kde teď jste, jste se dostali s Vaším souhlasem. Máte malý plat? Dohodli jste se na takovém platu. Souhlasili jste s tím, že budete provádět málo placenou práci. Neučili jste se, abyste mohli provádět náročnější a lépe placené povolání.
Podobné je to s obezitou. Máte 100 kilo a nelíbí se Vám to. Ale když jste měli 95 kilo, tak Vám to asi nevadilo. Souhlasili jste se svou hmotností, když jste v noci dojídali klobásu.
Vy jste žili svůj život, dělali rozhodnutí. Možná jste nechali rozhodovat jiné, ale dovolili jste to, souhlasili jste s tím, že akceptujete jejich rozhodnutí. Vzdali jste se rozhodování a to bylo Vaše rozhodnutí.
Zatímco budete za cokoliv obviňovat druhé, pokoušíte se na ně přesunout svou vlastní odpovědnost. A tím se vzdáváte své moci řídit svůj život. Chcete něčeho dosáhnout? Nezkoumejte, co bylo doposud. Neprošetřujte, kdo může za to, že věci nejsou takové, jak byste chtěli.
Položte si prosté otázky:
- Co konkrétně jsem již udělal pro to, aby se věci změnily?
- Co mohu nyní udělat, aby se věci zlepšily?
Je až neuvěřitelné, jak mnoho neřešitelných životních situací se pomocí takových otázek dostanou obratem do zcela jiného světla.
Jsem tlustý. Mohl jsem proti tomu něco udělat? Ano, o zdravé výživě píší všude. Co jsem udělal? Nic. Kdo tedy může za to, že já jsem tlustý? Babka a její mastné řízky? Reklama na chipsy? Ne. Já za to můžu. Přibíral jsem dlouhé roky. Viděl jsem se denně v zrcadle a akceptoval jsem, že to tak může zůstat ještě i další den. Nepřekáželo mi to až natolik, abych se začal zajímat, co s tím udělám.
Kouřím cigarety a rád bych přestal. Mohu pro to něco udělat? Ano, zahodit krabičku a více si už nikdy nezapálí. Spraví to kuřák? Ne. Kdo je zodpovědný za to, že kouřím? Výrobci? Trafika? Kamarádi? Reklama? Vláda, že nezakáže cigarety? Parta kuřáků? Ne. Já jsem za to zodpovědný. Já si povoluje vtahovat do plic kouř, i když vím, že to škodí zdraví. Souhlasím s poškozováním mého zdraví a potvrzuji tento souhlas vždy, když pokuřuji. Souhlasím s placením vysoké ceny za cigarety vždy, když jej kupuji. Nevadí mi, že mě lidé vidí, jak toto všechno dělám dobrovolně.
Mám malý plat. Mohl jsem něco proti tomu udělat? Ano. Mohl jsem si zlepšit kvalifikaci. Nebo začít podnikat. Udělal jsem to? Ne, nechtělo se mi. Kdo může za můj mizerný plat? Odbory? Vláda? Zaměstnavatel? Moje IQ? Ekonomická krize? Ne. Já. Nechtělo se mi to řešit.
Pokud jste dosud zvyklí hledat vinu ve svém okolí, doporučuji Vám, udělejte si písemný seznam několika svých problémů.
