Proč se nikdo nestará o jiné?
Bezpečné je počítat s tím, že nikomu na nás ve skutečnosti nezáleží. Vláda, známí, kolegové, kamarádi a často ani nejbližší rodina se o nás obvykle příliš nestarají.
Zdá se Vám nemožné, že by se o Vás nezajímali alespoň ti nejbližší? Tak si to promyslete. Většina lidí se nestará ani o svou budoucnost. O své zdraví. Proč si myslíte, že tito lidé budou účinně pomáhat právě Vám?
Příklad. Když jsem před lety ukončil pracovní poměr, zaregistroval jsem se jako živnostník. Jinak jsem nedělal nic. Trvalo mi asi 2 měsíce, než jsem se dostal finančně na nulu. Až pak jsem si začal mlhavě uvědomovat, že pokud mám někdy na účtu vůbec mít nějaké peníze, budu muset začít v té věci i něco dělat. Já. Hned. Ne někdy v budoucnu. Možná Vám to připadá směšné. Ale nezvládl jsem hospodaření s časem. Najednou jsem si byl sám sobě pánem. Mohl jsem začít ihned dělat, ale nemusel jsem. Tak jsem nedělal a dny plynuly. Zajímavě a hlavně bez práce. Nechtělo se mi pracovat, neměl jsem šéfa. Tak jsem nedělal. Stát se živnostníkem byl pro mě budíček. Po třech měsících jsem si uvědomil, že jen já rozhoduji o svém denním programu. Pokud se chci poflakovat, můžu. Ale výsledky se mi nebudou líbit. A tak jsem začal pracovat - i když jsem fakticky nemusel.
O tom, zda v životě uspějete, rozhodujete vy sami. Příklad s řízením auta je asi nejjednodušší. Jedete v autě a všechno je jak má být. No pokud pustíte volant, dost rychle se auto začne odklánět z cesty. Nezralý člověk by se pohoršil nad tím, jak je možné, že se výrobce automobilů nestará o správné řízení. Proč se dálniční společnost nestará o to, aby auto nemohlo sjet z cesty.
Proto se chovejte zodpovědně. Je to zralé. Vy určujete svůj osud.
Samozřejmě, ne všechno co se kolem nás děje máme plně pod svojí kontrolou. Jsou věci, které nemůžete ovlivnit. Je dobré tyto situace znát, rozpoznat a obejít. Pokud narazíte na situaci, která Vás ovlivňuje, ale vy ji ovlivnit nemůžete, reagujte na ni. Nemá však smysl příliš hluboko se jí věnovat.
Příklad. Firmě, v níž pracujete, se nedaří, asi zkrachuje. To je fakt, se kterým nehnete. Nemá smysl to příliš rozebírat u piva. Začněte si hledat jiné zaměstnání.
Vím, i tento příklad je jeden z těch, které po přečtení vypadají jako z hodiny na pomocné škole. Samozřejmá banalita - řeknete si. No člověk postaven před životní problém je často ve stresu. Na mnohé problémy reagujeme nejen nelogicky, ale i emocionálně. Pokud jsou emoce silné, může nastat porucha vnímání, zvaná katatymie. To je stav, kdy silné emoce způsobí zkreslení obsahu vědomí, názorů nebo úsudku. Člověk v takovém stavu nevnímá věci tak objektivně, jak by je vnímal normálně, "s chladnou hlavou".
Příklad. Typicky takový proces zkreslení proběhne například při prudké hádce. Pokud byste se aktérů zeptali, co během hádky kdo říkal, každý Vám řekne něco jiného. V rozčílení se vypíná logika a myslíme jinak, zpravidla na podstatně méně zralé úrovni. Z takové úrovně pak vnímáme i realitu kolem nás chybně.
Pod tlakem emocí se stává, že se fakty, která nemůžeme změnit, budeme stále a dokola věnovat. Je to lidská vlastnost - konflikt přitahuje. Místo toho, aby si člověk, který přišel o práci, hledal jiné místo, uvízne v minulosti. Stále se vrací k otázce, "jak mi to mohli udělat", "co já teď budu dělat". Může událost začít zpracovávat depresivně "už nikdy neseženu takovou dobrou práci", nebo agresivně "vy svině, no jen počkejte, vy na to ještě doplatíte". Není důležité, jak člověk takovou situaci zpracovává. Důležité je, že vinou emocí může uvíznout v soustavném vracení se k problému a nehledá jeho řešení. Ztrácí tak čas a energii. V rozhovorech se známými bude stále otevírat problém, vzpomínat na ztracenou práci a podobně. Takový postoj je destruktivní. S chladnou hlavou věci vypadají jednodušší.
Příklad. Zralá žena několik let po úmrtí manžela. Osamělá. Téměř neustále se při rozhovorech na většinu témat vrací k památce svého manžela. Jaký byl fajn, jak ona už nikdy lepšího nenajde. Ano, hledala už někoho. Ale každého srovnávala s původním mužem. Je natolik emocionálně zraněna, že se několik let od jeho smrti nedokáže zařadit do života, jaký by chtěla vést. V takovém případě by stálo za úvahu navštívit psychologa nebo psychiatra. Pieta a truchlení jsou přirozené. Ale je to proces, který má pomoci člověku přizpůsobit se nové konfiguraci a upravit život. Zůstat věčně truchlící vdovou je romanticky efektní, pokud to čteme v milostném románu, ale nevím, zda to není plýtvání životem.
Typická oblast, jejíž nemá smysl věnovat čas, je politika. Neovlivníte ji. Určitě ne tím, že se budete rozčilovat nad tím, co si to dovolil říct předseda vlády, nebo co ministr. Politici se živí pozorností, kterou vyvolávají. No v lidech to vyvolá obvykle více hněvu z bezmocnosti, než z akce. Pokud chcete politiku ovlivnit, jděte volit, jděte cinkat klíči, nebo do politiky vstupte. Nemá smysl ji sledovat.
