Babička má velký nos!
Když dítě dospívá, často se dívá do své minulosti, zkoumá, jak se mění, na koho se podobá, hledá souvislosti s tím, jak se měnily jeho rodiče, prarodiče. Sama si pamatuji, že v období dospívání jsem si často prohlížela rodinné fotografie u prarodičů. Jako velmi bylo pro mě v té době důležité utvrdit se, kam patřím, kdo je moje rodina, moji předkové.
Děti v náhradních rodinách většinou tuto možnost nemají. Často nemají žádné fotografie ze svého útlého dětství, natož obrázky své biologické rodiny.
Fotografie našich rodin si dívají se zájmem, ale jakoby to zároveň bylo objevování toho, že jim něco chybí - tedy vazby bytostně spjaty s jejich biologickou rodinou a její předky. Jak vypadá moje máma? Podobám se na ni? Čím byl můj děda? A co babka? Zdědila jsem něco po nich?
Čím starší je dítě, které je do rodiny přijato, tím má více zážitků, na které jednou bude vzpomínat, ale nebude mu je mít kdo připomenout, oprášit. A tehdy přicházejí další otázky. Měl nás vůbec někdo rád? Pamatuje se na mě někdo? Nebo se o nás starali jen proto, že to byla jejich práce?
A vám nezbývá než hledat s dítětem jeho minulost. V soudním rozhodnutí najdete nějakou adresu rodičů. Ale přijdete na místo a tam najdete jen zbořenišť, žádnou minulost. Pátráte po domovech, ale tam najdete jen pár strohých záznamů.
Když byla dcera menší, říkávala, že je mimozemšťan. Vždy jsme to brali jako vtipnou poznámku, jako důkaz živé fantazie.
Nyní s odstupem času začínám chápat, jak se asi cítila.
Byla naučená na jiné prostředí, na jiné lidi, jiné chování, nepodobala se na nás. Prostě asi se cítila v neznámém prostředí jako mimozemšťan.
Až lety dospívání, ošlehaní větrem a bouřemi, přichází na to, co našla a získala, ale i na to, co ztratila.
Myslím si, že minulost, ať už ztracená nebo nepochopení, má velký vliv na to, že se naše děti nevěděli začlenit do společnosti, ne vždy "zapadly", přestože jsme se o to tak velmi usilovali.
Pokud nám záleží na budoucnosti našich dětí, musí si najít svou minulost, aby se s ní vypořádali a mohli si budovat svou vlastní budoucnost.
Národ bez historie zaniká, nemá z čeho čerpat ani na čem stavět.
Člověk bez minulosti bloudí, neví se zařadit, jakoby neměl z čeho čerpat ani na čem stavět.
