Jaké nářadí na obklady a dlažby?
Nářadí dělá mistra. Pokud jste se rozhodli pro svépomocné pokládání dlažby nebo obkladu, podívejte se, jestli jste ve svém seznamu nářadí na něco nezapomněli.
Příprava podkladu
Pokud se rozhodujeme pro rekonstrukci dlažby či obkladu, uvažujme o tom, zda starý obklad ponecháme nebo jej odstraníme. Je jasné, že obklad, z něhož každá druhá dlaždička drží jen slabě, nemůžeme použít jako podklad pod nový obklad.
Při odstraňování starého obkladu použijeme běžné ruční nástroje, jako je sekáč a kladivo, což vyžaduje velkou sílu a trpělivost, nebo využijeme elektrické ruční nářadí - sekací kladivo, které práci usnadní a urychlí. Možné je i použití speciálního elektrického nářadí pro tento účel. V každém případě, nezapomeňme na ochranné brýle a respirátor, protože práce je prašná.
Kdo zkusil odstraňovat starou dlažbu, ví, jak náročná je tato práce na kolena, proto gumové chrániče kolen při práci s dlažbou doporučujeme jako jednu z nejdůležitějších součástí vybavení. Na vynášení odpadu potřebujeme vědro a možná i kolečko. Na vyrovnání stěn (pokud je nutné) budeme potřebovat kromě nářadí, které je zde uvedeno, "špachtli" či hladkou stěrku.
Pokud starý obklad (nebo jiný původní povrch) ponecháváme na zvýšení přilnavosti nové vrstvy, lze využít adhezní můstek - proto počítejme se štětcem nebo válečkem na jeho nanášení.
Měření
Před obkládáním nebo pokládkou dlažby budeme místnost měřit, naznačovat svislé či vodorovné linie na stěnách a pod. Proto začínáme s tužkou, pásmem, metrem, vodováhou a olovnicí. Dnes si můžeme na práci většího rozsahu půjčit i laserový zaměřovač pro stanovení vodorovných linií, které si nakreslíme na stěnu, a který nám usnadní práci. Pokud pracujeme v místnosti bez oken, na dobré osvětlení si obstarejme vhodné svítidlo (v případě stavby bez elektřiny akumulátorové - a tedy i vše elektronářadí). Odchylky od stěny budeme měřit šňůrou, takže nezapomeňme na skoby na její přichycení.
Míchání a nanášení
Na rozmíchání práškové lepicí směsi ve vědru ručním způsobem potřebujeme zednickou lžíci. Mnohem rychleji, snadněji a možná i lépe tuto práci uděláme elektrickou vrtačkou, do níž upneme míchací nástavec.
Pokud pracujeme tak, že nanášíme lepidlo celoplošně na stěnu (metoda floating neboli plovoucí), čili dlaždice "plavou" na lepidle, budeme potřebovat zubovou stěrku. Při koupi se rozhodujeme podle hmotnosti dlaždic mezi malými (do výšky 8 mm) nebo velkými zuby (až do 15 - 20 mm), které se používají na těžkou dlažbu. Kvalita materiálu a plocha stěrky závisí na tom, jaký velký je rozsah prací, které budeme dělat, jak často chceme ještě v budoucnu stěrku využívat. Na rekonstrukci jedné panelákové koupelny vystačíme s tím nejlevnějším, co je na trhu (stěrka se zuby 8 mm z obyčejného ocelového plechu). Při nanášení lepidla na dlaždici (buttering, natíráním) potřebujeme "špachtli". Protože prášková lepidla jsou látky, které agresivně působí na pokožku, nezaškodí, pokud si začátečník pořídí vhodné rukavice potažené gumou, které použije při lepení.
Řezání
Na úpravu obkladaček potřebujeme speciální nářadí, bez kterého se sotva obejdeme: řezačku, vrtáky, kleště, pilníky na dlažbu a obklady. Co jsme řekli o "špachtli", platí i pro toto nářadí. Kupujeme jen to, co opravdu využijeme, jinak se celá rekonstrukce zbytečně prodraží. Při koupi zbytečně drahého nářadí, které nebude dále využito, je výhodnější svěřit celou práci raději odborné firmě.
Jistým kompromisem by bylo půjčit si nářadí ve specializované půjčovně. Dlaždičky můžeme řezat řezačem na to určeným (podobný jako sklenářský řezač), ruční nebo elektricky poháněnou řezačkou. Řezač použijeme při výměně jedné, případně několik měkkých (belninových) pórovitých obkladaček.
Na tvrdé slinuté mrazuvzdorné dlaždice potřebujeme řezačku. Dobrá ruční řezačka lehce klouže po vodicích lištách, kolečko se nevychyluje z přímé dráhy, její podstavec se neprohýbá a má svoji hmotnost, která mu zajišťuje tuhost. Na běžné obkládání nemusí mít pravítka, úhloměry, zařízení na řezání pod úhlem a pod., které jsou sice praktickými doplňky, ale prodražují ji.
Elektrická hobby řezačka ulehčí práci, ale vyžaduje diamantový kotouč. Pokud je vybavena vodním chlazením kotouče, méně se práší. Velký hluk naděláme i ruční rozbrušovačku s diamantovým kotoučem a práce je velmi prašná. Udržet její řez na přímce není jednoduché, takže ji nedoporučujeme. Na vrtání kruhových otvorů lze koupit korunové diamantové vrtáky, které jsou dražší, na menší práce vystačíme s nastavitelným vyřezávačem otvorů, se kterým při troše dovednosti dosáhneme uspokojivých výsledků.
Měkké obkládačky můžeme obrousit obyčejným pilníkem na železo, ale na ostře pálené potřebujeme diamantový pilník. Menší úpravy kachliček můžeme dělat i kleštěmi (tzv. papoušice) a ruční vidiovou strunovou pilkou. Na lepší přilnutí si při lepení lehce pomůžeme gumovým kladivem.
Spárování, čištění
Na zachování stejně velkých spár si koupíme distanční křížky. Na spárování obkladu použijeme stěrku s měkčí gumou. Velikost závisí na velikosti obkládané plochy. Předposlední fází bývá hrubé čištění dlažby - na to je vhodná houba. Nejideálnější je, když máme houbu na desce s rukojetí, což zajistí komfort a suché ruce při práci. Nutný je i suchý hadr na dokonalé očištění povrchu.
Mezery při okrajích van a umyvadel utěsníme pružným silikonovým tmelem. Pokud montujeme novou vanu, vystačíme s tmelem a pistolí na tmel. Vhodné je použít lepicí pásku, kterou nalepíme podél celé spáry ze dvou stran, takže vznikne jakási šablona, která zabrání znečištění vany i obkladu při uhlazování tmelu. Tmel uhlazujeme prstem namočeným ve zředěném saponátovém čisticím prostředku, který si nachystáme. Pokud chceme vyměnit starý silikonový tmel za nový, budeme potřebovat i ostrý nůž, resp. ořezávač a šroubovák, kterými odstraníme starý tmel.
