Co byste měli vědět o krbových a kachlových vložkách
Krb už dávno není jen efektním doplňkem interiéru. Naopak, může se stát důležitou složkou celé otopné soustavy. V nabídce téměř každého výrobce krbových či kachlových vložek najdete alespoň jednu možnost spojení ohřívače s topnou soustavou a zásobníkem teplé vody. Všechno souvisí s obecným trendem snižování spotřeby tepla i zvýšením nároků na ekonomiku vytápění domácnosti.
1. Jak fungují?
V případě teplovodního krbu teplo vznikající hořením paliva v krbové vložce předává teplonosné kapalině - nejčastěji vodě. Ta ho pak distribuuje do dalších částí vytápěného objektu. Ideálním doplňkem teplovodních krbů a kamen je v současnosti i akumulační nádrž, která umožňuje ukládat okamžité výkonové přebytky na pozdější využití.
2. Terminologická nepřesnost
Pokud hovoříme o "teplovodním" interiérovém ohřívači, nejsme terminologicky zcela přesní. Na rozdíl od kotlů určených do "nebytových" prostor, obvykle tedy sklepů či technických místností, jsou krby a kamna svým charakterem předurčeny pro provoz v obývacích pokojích našich domů a bytů. Krbové a kachlová vložky jsou vzhledem k jejich estetické funkci vždy vybaveny i zasklenými dvířky, bez kterých si je žádný z uživatelů neumí představit. Pokud má topeniště dvířka, je nutné počítat s tím, že nikdy nelze dosáhnout reálný podíl energie předané topné vodě nad hranicí asi 80% celkového výkonu topeniště. Takže správně by vždy měla být řeč o krbu či kamnech kombinovaných - teplovodní-teplovzdušných, teplovodních-sálavých a podobně.
3. Jak je to s účinností?
Obvyklý podíl energie předané topné vodě se pohybuje mezi 40 až 80%, a to v závislosti na konstrukci vložky i samotného výměníku. Veškeré teplo, které vyprodukuje ohniště, se nespotřebuje výhradně na ohřev vody. Zbytek do 100% je právě výkon předán vzdušnou konvekcí nebo sáláním teplosměnných ploch ohřívače a zasklením - tedy do místnosti, kde je ohřívač instalován.
4. Krb nebo kamna?
Otázka, co je lepší, je vždy subjektivní a je nutné posuzovat ji s ohledem na tepelnou ztrátu domu i samotné místnosti s krbem nebo kamny a rovněž s ohledem na jejich budoucí využití i osobní preference. V tomto případě nelze jasně stanovit ideální řešení bez vazby na požadavky uváděné výše.
5. Hledání správného podílu
Při správném výběru je rozhodující rozložení výkonu vložky do složek sklo / voda, případně sklo / voda / prostor. Roli přitom hraje nejen samotná hodnota tepelné ztráty místností, ale i požadavek na komfort vytápění v podobě intervalu přikládání nebo naopak, požadavek na neustále mihotání se ohýnku za zasklenými dvířky. Právě v tom je rozdíl mezi krbem a kamny s teplovodním výměníkem.
6. Krb jako ohřívač
Krb jako ohřívač s primárním účelem začlenění prvku ohně do interiéru nabízí obvykle vysoký podíl výkonu do vody a minimální přes zasklení a do prostoru. V případě, že by tomu tak nebylo, docházelo by při častém přikládání, které se při krbu předpokládá (jednou za asi 1 až 2 hodiny), k intenzivnímu tepelnému přetěžování místnosti s krbem právě přes zasklení (a případně i vzdušnou konvekcí).
7. Kamna jako ohřívač
Naproti tomu kamna vnímáme jako ohřívač, který nám má dát možnost přiložit jednou za x (u teplovodních 6 až 8) hodin. Zasklení je menší než v případě krbů (někdy omezeno na funkci pouze tzv.. kontrolního okénka) a kamna zároveň přidávají výkon předán sáláním akumulační hmoty skryté uvnitř. Výhodou je právě komfort v podobě minimální obsluhy - dlouhého intervalu přikládání.
Základem je bezpečnost
Společným jmenovatelem všech systémů teplovodního vytápění krbů a kamen je bezpečnost. Ať už jsou výměníky vybaveny dochlazovací smyčkou přímo z výroby, nebo se systémem aktivního dochlazení havarijního stavu vybavují dodatečně při zapojování do soustavy, základním požadavkem na jejich funkci je úplná bezpečnost provozu. I proto musí instalaci teplovodního krbu i kamen předcházet kvalifikovaný projekt nejen ohřívače jako takového, ale i samotné otopné soustavy včetně její návazností na systém měření a regulace.
Konstrukční řešení
Přístupů, jak vytvořen výkon efektivní převést do topné vody, je několik a dá se předpokládat, že výrobci postupně vyvinou další možnosti. Principiálně je možné stávající konstrukce teplovodních výměníků rozdělit do tří skupin.
Výměník v plášti topeniště
+ Přímý bezztrátový přenos energie do vody
+ Rychlost ohřevu bypassu
+ Snadná revize i údržba teplosměnných ploch
+ V případě zanesení snadná údržba
- Odběr energie ze spalovacího procesu
- Nemožnost odstavení z provozu
- Vysoké zatížení materiálu teplem a agresivními složkami spalin
Výměník ve stropě topeniště
+ Bez vlivu na spalovací proces
+ Stále bezprostřední přenos výkonu do vody
- Nemožnost odstavení z provozu
- Stále vysoké zatížení materiálu teplem a agresivními složkami spalin
- Zhoršená údržba kouřovodu
Výměník v cestě spalin
+ Bez vlivu na spalovací proces
+ Bez pevného spojení s ohništěm (servis, oprava)
+ U některých typů možnost částečného odstavení z provozu
- Komplikované čištění (nutnost revizních otvorů)
- Omezená možnost revize - pouze u topeniště s vysokou teplotou spalin
V praxi se nejčastěji uplatňují kombinace základních konstrukčních principů uvedených výše, přičemž se samozřejmě kombinují i jejich výhody a nevýhody.
