Co vše by mělo umět dítě před nástupem školní docházky?
Děti během prvních let, až do nástupu školní docházky, prochází obrovským vývojem. Dokonce některé zdroje uvádí, že všechno, co se do té doby naučí, je bude provázet a bude mít značný vliv na kvalitu celého jejich života.
Na jaké psychické, rozumové, emocionální úrovni by měl být předškolák?
Kdy je lepší s nástupem do školy počkat? Co musí dítě v tomto období splňovat? Vstup do školy je významný mezník v životě dítěte, kterým se zásadně mění celkový způsob jeho života. Hravá činnost ustupuje do pozadí, hlavní činností se stává učení. Žák se musí přizpůsobit požadavkům školy. Dítě považujeme za připravené na vstup do školy, když dosahuje takovou úroveň tělesného, rozumového, citového a sociálního vývoje, která mu umožní bez problémů splňovat požadavky školy. Samotný školák si však často nedokáže uvědomit, co ho čeká. Je po psychologické stránce nástup do školy skutečně pro dítě tak rozhodující? Je zejména důležitým sociálním mezníkem. Dítě v této souvislosti získává novou roli - stává se školákem. Doba, kdy tuto roli získává, je přesně časově vymezena a i společenskými rituály. Dítě projde rituálem zápisu a prvního slavnostního dne ve škole, který jednoznačně potvrdí proměnu role a začátek nové životní fáze. Role školáka není výběrová, dítě ji získává automaticky. Je limitována pouze dosažením věku a odpovídající vývojové úrovně. Proto je obecně chápána jako potvrzení normality dítěte, které může být přijato do školy, jen pokud se očekávané úrovni alespoň částečně blíží. Role školáka zásadně ovlivní rozvoj dětské osobnosti a přežití zbývající části dětství. Dítě do té doby zvládalo různé role, které se staly součástí jeho identity (např. roli syna či bratra). Postupně se jejich naučilo odlišovat a chovat se tak, jak to která vyžadovala. Role školáka pro předškoláka nemá přesnou náplň. Její představa se realizuje jen symbolicky, ve formě hry - dítě předvádí, co o škole ví a své zkušenosti modifikuje fantazií.).
Kritéria, která po stránce osobnostní potvrzují zralost, potřebnou k nástupu do školy
Kdy lze u předškoláka hovořit o požadované úrovni sluchového vnímání? Rozvíjí se rychleji než zraková percepce. Většina 6-letých dětí dokáže bez problémů rozlišovat fonémy, tj. zvuky mluvené řeči mateřského jazyka. Nicméně existuje určité procento dětí tohoto věku, které nejsou schopny zvuky řeči přesně odlišovat. V tomto případě nejde o nedoslýchavost, ale o percepční dysfunkci, která má centrální charakter. Příslušné centrum je v mozku uloženy v levé mozkové hemisféře. Některé děti nejsou schopny z tohoto důvodu nezralosti rozlišovat podobně znějící hlásky, zejména ve slabice. Následně nato nedokážou ani správně vyslovovat, protože jim chybí potřebná sluchová zpětná vazba.
Nezbytnou součástí nabývání vědomostí je zrakové vnímání
U mnoha školáků je právě schopnost vnímat písmenka či číslice zejména zpočátku slabší ... Zrakové vnímání dozrává na konci předškolního věku na úroveň potřebnou pro čtení a psaní.Předškoláci lépe vidí do dálky jako na velmi blízkou vzdálenost. Zaostření oční čočky a nutnost větší koncentrace pozornosti dělá vidění nablízko namáhavější. Proto děti v tomto věku u takové činnosti dlouho nevydrží.
Významný je i vývin vizuální diferenciace
To znamená, že dítě dokáže lépe rozlišovat podobné obrázky, resp. písmena. Zralé děti lépe odliší různé detaily na obrázku, jejich tvar, počet. Tato schopnost je potřebná pro rozlišování písmen m a n, významné je i rozlišování směru, např.. při písmenech b a d. Zrání mozku ovlivňuje i rozvoj vizuální integrace. Jde o schopnost vnímat komplexně a nesetrvávat na nějakém detailu. Zralé dítě se dokáže na obrázek systematicky dívat, uvědomuje si, z jakých částí se skládá a jaké jsou mezi nimi vztahy. Tato schopnost je nezbytným předpokladem učením se psát a číst. Efektivitu zrakové práce ovlivňuje i zralost očních pohybů, která se ustaluje kolem 6. roku. Nezralé dítě nedokáže ještě přesně vnímat, protože jeho oční pohyby jsou méně koordinované, nepravidelné a nesystematické. Přeskakuje od jednoho detailu k druhému a vzhledem k tomu ani dobře nevnímá.
Od předškoláka se na určitém stupni vyžaduje i racionální chápání času a prostoru
Co to obnáší? Pojem času se vyvíjí u dětí pomalu. Nejprve ho měří pomocí jistých událostí a opakujících se jevů, zejména pokud jsou pro ně významné. Koncentrují se na přítomnost, neumí odhadnout délku časového intervalu. Čas je pro dítě spíše obtěžující. Dítě se nespěchá, protože je pro něj důležitější přítomnost jako budoucnost. Ani časové pojmy jako minulost a budoucnost nemají v tomto období přesnější obsah. Co se týče prostoru, důležitá je tzv.. egocentrická perspektiva - dítě má tendenci přeceňovat velikost nejbližších objektů, protože se mu zdají velké, a podceňovat vzdálenější, jeví se mu malé. Nedokáže dobře odhadovat prostorové vztahy. Diferenciace polohy dole a nahoře je již správná, ale dítě teprve dozrává k rozlišování polohy vpravo a vlevo. Určitou roli hraje i biologické dozrávání lateralizace.
Předškoláci začínají s malými početní operacemi
Do jaké míry rozumějí 5 - 6-leté děti číslům? Neustále se potýkají s tím, že někdo něco počítá a snaží se to dělat také. Už na začátku předškolního věku znají názvy čísel, ale nechápou ještě podstatu číselného pojmu. Nejprve si osvojují význam změny množství. Vědí, že když něco přidáme, počet se zvyšuje a naopak. Pochopení významu samotných čísel však trvá určitý čas. 3 až 4-leté děti si pletou, když je množina jinak uspořádaná. Např. dokáží správně spočítat pět koláčů, pokud se však přidá druhá řada pěti koláčů, ale jsou mezi nimi větší mezery, děti si nejsou jisté, zda jde o stejné množství.
Snad nejmarkantnějším ukazatelem vývoje dětské osobnosti je řeč
Vnímání řeči je u většiny lidí lokalizované v levé mozkové hemisféře, ale vnímání hlásek zajišťuje pravá mozková hemisféra. Pro úspěšnost ve škole je nutná koordinace činnosti obou. Jejich spolupráce závisí na rovnoměrnosti jejich zrání. U chlapců probíhá zrání celkově pomaleji, ale často dochází k dřívější diferenciaci pravé hemisféry, zajišťující vnímání prostoru, obrázků, přírodních zvuků a motorickou činnost. Pro kluky je proto obtížnější dosáhnout potřebnou souhru obou hemisfér.
Dítě se rozvíjí zejména v komunikaci s dospělými, s vrstevníky, ovlivnit ho mohou i média
Otázky typu "proč" mají význam nejen pro obohacení znalostí, tzv.. dětského slovníku, ale i pro rozvoj správného vyjadřování. Od 4 let začíná dítě mluvit ve složitějších větách, ale stále jsou v nich nepřesnosti a agramatizmy. Významnou složkou řečového vývinu je tzv.. egocentrická řeč. O co jde? Je to řeč sama pro sebe, nehledá a nemá posluchače. Dítě si vypráví samy pro sebe, bez ohledu na posluchače vyjadřují své pocity nebo řídí své chování (jakoby to dělali jeho rodiče), např.. teď nemůžu jíst bonbón, protože budu obědvat. Egocentrická řeč se postupně mění na vnitřní řeč. Význam má i v tom, že dítě se nemusí přizpůsobovat vnějšímu světu. Verbální komentář mu pomáhá v činnosti.
Fantazie - ta u našich mrňousů vzkvétá.
Jejich teorie a názory nás, dospělé, často udivují ... Co má vliv na její rozvíjení? Fantazie je nezbytná pro citovou a rozumovou rovnováhu. Dítě má potřebu alespoň občas přizpůsobit realitu svým potřebám a interpretovat ji bez ohledu na skutečnost. Pomocí fantazie je pro dítě zřejmě snáze vyrovnat se s tlakem reality, s nedostatky vlastního myšlení a zkušeností. Děti v tomto období již dokáží odlišit živé bytosti od neživých, ale stále jsou schopny to přehlédnout a připisovat neživým věcem vlastnosti živých. Např. 4-letý chlapec ostříhal chlupy plyšové kočce a velmi se divil, že se máma zlobila. Argumentoval tím, že hračce přece narostou nové, vždyť i jemu vlasy stále dorůstají.Pro předškoláky je typická i tzv.. magičnost, jde o tendenci pomáhat si v reálném světě fantazií a tak si poznání světa zkreslovat. Platí, že předškoláci nedělají velký rozdíl mezi skutečností a fantazijní produkcí.
Fantazírování versus drobné lži
Mnozí rodiče si s tím u svých nejmenších nedokáží poradit. Co dělat, když se myšlenky a představy "bijí" s realitou? Dítě interpretuje realitu tak, aby byla pro něj srozumitelná a přijatelná. Tento způsob se projevuje i formou nepravých lží, tzv.. konfabulací, kdy dítě kombinuje reálné vzpomínky s fantazijními představami, ovlivněnými nezralostí, aktuálními potřebami a citovým laděním. Pro dítě však představují skutečnost a ono samo je o jejich pravdivosti přesvědčeno. V předškolním věku je těžké oddělit ve vyprávění dítěte vzpomínky od fantazie.
Vrcholnou formou lidské poznávací činnosti je myšlení
Mozek dítěte překoná od narození až po dobu nástupu do školy asi největší rozmach. Ustavičné zdokonalování se mozkových procesů působí na zvyšování úrovně myšlení, rozlišování atd.. Kdy však lze hovořit o začátcích logického myšlení? Podmínkou bezproblémového zvládnutí role školáka je schopnost uvažovat na úrovni konkrétních logických operací. To představuje opuštění prelogického myšlení, ovládaného nejrůznějšími aktuálními pocity a potřebami, egocentrismem a fantazií. Uvažování dítěte, které je z nějaké příčiny ve vývinu opožděné, budou ovládat hlavně jeho aktuální potřeby a přání. Pro nezralé dítě je podstatný jeho vlastní pohled na skutečnost. Není schopno pochopit, že z jiné pozice se může situace jevit odlišně, a proto ji mohou označovat i jiné pojmy. Proto bude mít stejný postoj i k vyučování, ani zde něj případné nepřesnosti nebudou mít význam.
Pedagogové se stále častěji setkávají s tím,
že rodiče (často ze subjektivních příčin) odkládají nástup svého 6 - 7-letého dítěte do školy. U dětí narozených později apelují jejich věkem. Je to akceptovatelné? V našich podmínkách je věk rozhodujícím kritériem. Stanovená hranice má u nás staletou tradici a většina 6-letých dětí se umí vyrovnat s novou sociální situací. Ačkoliv pro některé by bylo vhodnější, kdyby nastoupily do školy až v 7. roce, další raději před dovršením 6. roku. Věk dítěte však určitě nemůže být jediným argumentem pro odklad školní docházky.
Kritéria posuzování školní způsobilosti jsou kromě věku několik
- konstituce: fyzický vzrůst, motorický vývoj, zralost nervového systému (lateralita, přítomnost ADHD, smyslové vady), nemocnost, resp. zdravotní stav
- intelektová úroveň
- emocionální vývoj (nezávislost na rodičích
- odolnost vůči kritice, pozitivní vztah k sobě i druhým)
- sociální a morální vývoj (schopnost spolupracovat, schopnost respektovat běžné normy chování, chování v mateřské škole, chování doma, zvláštnosti v chování)
- individuální rozdíly (dívky jsou ve vývinu cca o 1 rok napřed před chlapci, ale interindividuální rozdíly mohou být velké)
U kterých dětí je vhodnější s nástupem do školy počkat?
Konkrétně je třeba si všímat např.. děti často nemocné, děti s poruchami pozornosti, se zvýšenou nebo naopak se sníženou pohyblivostí, děti s poruchami řeči nebo s jinými smyslovými poruchami a emocionální nezralé - hravé děti. Odklad se realizuje na dobu jednoho roku. Důležité: Pokud je dítě nezralé, neznamená to, že je "hloupé", pouze potřebuje čas. Rodičům je doporučeno psychologické vyšetření, které může komplexně posoudit způsobilost dítěte a rodič se poté může rozhodnout i na základě odborných argumentů.
Jak by se měl budoucí prvák chovat
- vydržet při hře nebo jiné činnosti 15 - 20 minut
- dokončit započatou práci či hru
- nezačínat neustále něco nového
- neodbíhat od činnosti
- zvykat si na nové prostředí a osoby bez větších problémů (neplakat, neskrývat se za rodiče, neutíkat z nové situace pryč)
- pozdravit, poprosit, poděkovat
- vyjádřit své požadavky, starosti
- umět si hrát spolu s dětmi, nestranit se jich
- nebýt bázlivý a naříkavý
- umět zůstat chvíli bez rodičů
- pracovat ve třídě
- chovat se neagresivně
- spory s dětmi řešit bez bitvy, hádky, vzdorovitosti
- neprojevovat zlozvyky jako: cucání prstů, okusování nehtů, časté pokašlávání, mrkání
- nekoktat
Co by měl budoucí prvák umět
- samostatně se obléci a obout
- pozapínat si knoflíky a zavázat tkaničky
- samostatně se najíst a obsloužit na WC
- správně vyslovovat všechny hlásky
- vyjadřovat se plynule i ve složitějších větách
- správně držet psací potřeby
- napodobit tvary písma, geometrické tvary
- kreslit tak, aby linie byly pevné a neroztřesené
- nakreslit postavu se všemi základními znaky
- vybarvit obrázky, stříhat jednoduchý tvar podle předkreslené čáry
- modelovat, navlékat korálky
- znát základní barvy, geometrické tvary
- znát číslice 1 - 10, počítat do 10
- vyprávět obsah krátké pohádky a rozumět tomu
- naučit se nazpaměť dětskou písničku nebo básničku
- vyslovit krátké slovo samostatně po hláskách
- znát své celé jméno, adresu, jména členů rodiny
- znát dny v týdnu, roční období (případně i měsíce v roce)
- umět říci, jaké písmeno je na začátku slova, na konci, případně i vytleskávat slabiky a hlásky
- rozlišovat, co je více a co méně, hodně a málo, trochu
-
běhat, přelézat, chytat a házet míč, skákat přes švihadlo, dělat kotrmelec dopředu
