Příběh holčičky, které rodiče chtěli prodloužit dětství aneb Odklad školní docházky
Uvažujete o tom, prodloužit vašemu dítěti dětství a i přestože by to zvládlo, trváte na odkladu školní docházky? Přečtěte si na malém příkladu, jak by také mohl vypadat život vašeho dítěte po tom, co mu do něj necitlivě zasáhnete.
Většina šestiletých dětí je schopna absolvovat první třídu
Zuzka oslavila v srpnu šest let. Ještě v lednu s ní byla máma u zápisu ve škole, kde dobře obstála. Úkoly, které měla udělat, se jí povedly a těšilo ji, když ji paní učitelka pochválila. Domů přišla celá natěšená a hned si dala na záda školní tašku, kterou dostala k Vánocům. Večer vyprávěla babičce své zážitky a jmenovala jí všechny kamarádky, se kterými bude chodit do školy. Její radost však dlouho netrvala, protože rodiče se rozhodli, že ji do první třídy od září nedají. "Bude mít alespoň delší dětství" - argumentovali. Těžko říct, jaký byl skutečný důvod jejich rozhodnutí, ale tento argument neměl logiku. Místo toho, aby Zuzance "prodloužili dětství", způsobili jí samé problémy. Ztratila kamarádky, se kterými chodila do mateřské školy - společnost, na kterou byla zvyklá, a ve které měla už vybudovanou nějakou pozici. Zůstala ještě jeden rok ve školce, kde vlastně "opakovala ročník". Samozřejmě, že se tu nudila, protože znala vše, co se zde dělo, velmi dobře si to pamatovala. Mezi ostatními školkaři byla nejstarší a postupně začalo být její chování k dětem příliš dominantní, občas až agresivní a odmítala spolupracovat. Když potkala bývalé kamarádky - nyní už školačky, vždy to u ní vyvolalo změnu nálady k horšímu. Psychicky ji ubíjelo, že je stále pouze školkařka. Když začala navštěvovat první třídu, byla zase jiná než ostaní děti. Byla mezi nimi nejstarší, od některých z nich dokonce o celý rok. Její dominantní a agresivní postoj k dětem se zde začal stupňovat. Nebyly to pro ni rovnocenní partneři. O přestávkách utíkala k druhákům, mezi nimiž měla kamarády z mateřské školy. Někteří se jí i vysmívali, ale přesto ji to za nimi táhlo. Školní učivo pochopila vždy velmi rychle a na hodinách se nudila a vyrušovala. Poznámek od paní učitelky stále přibývalo. Rodiče se jen divili, co se to s ní děje, vždyť nikdy proto taková nebyla. Zapomněli však na to, že ji dost drasticky zasáhli do života. Většina dětí v šestém roce života dosáhne takového stupně vývoje, že jsou schopny navštěvovat školu.
Připravenost pro vstup do školy znamená, že dítě má znaky školáka v oblasti
- Rozumové: Umí úmyslně zaměřit pozornost na nějakou činnost, jeho vnímání je diferencované, má zájem o nové poznatky, má rozvinutou jemnou motoriku ruky a zrakově-pohybovou koordinaci.
- Citové: V jeho chování je méně impulzivních reakcí, citovou kapacitu umí využít při školní práci.
- Sociální: Potřebuje se setkávat s jinými dětmi, umí se podřídit požadavkům dětské skupiny, umí převzít roli školáka.
- Existují samozřejmě i individuální rozdíly mezi dětmi v rychlosti psychického zrání a lze je pozorovat mezi dívkami, mezi chlapci, ale i mezi dívkami a chlapci. A tady je ten rozdíl dost výrazný, protože šestileté dívky jsou téměř o jeden rok psychicky zralejší jako šestiletí chlapci. Proto mají dívky v první třídě převážně lepší školní výsledky než chlapci. Kluci jsou hravější, často i řečově méně zdatní. To však neznamená, že by měly začít navštěvovat první třídu o rok později. Obvykle ve čtvrté třídě, začínají dívky ve všem dobíhat a v mnohém (zejména v matematice) i předbíhat. Pokud je dítě psychicky zralé, není důvod pro odklad školní docházky.
Kdy se doporučuje odklad školní docházky?
Odklad školní docházky o jeden rok se doporučuje dětem, které mají:
- zpomalený nebo výrazně nerovnoměrný psychický vývin,
- dočasně zbržděný vývin pro nedostatečnou péči a málo podnětné prostředí
- jsou psychicky rychle unavitelné
- případně děti, které jsou fyzicky příliš slabé a příliš neduživé
V těchto případech odklad školní docházky ochrání děti před neurotizací.
Je dobré toto rozhodnutí udělat dříve, než dítě začne chodit do první třídy
Mohlo by se stát, že po několika týdnech začnou ve škole selhávat a musí se vrátit zpět do mateřské školy. Taková situace je pro dítě většinou psychickým traumatem.
Dříve, než rozhodnete o osudu svého dítěte,
zda z něj bude prvňáček teď nebo až o rok později, myslete na dítě, ne na sebe. "Obujte" se do jeho dětských bot a zkuste v nich nějaký čas kráčet. Velmi rychle zjistíte, co je pro vaše dítě nejlepší.
Autor: Martina Dvořáková
