Děti a nebezpečné sledování televize
Také ve snaze prodloužit si víkendový spánek, necháte své dítě již od rána koukat na televizi? A trápí vás potom svědomí, nebo to berete jako samozřejmost?
České dítě se dívá na televizi průměrně dvě hodiny za den
Je to důvod ke znepokojení? Ve společnosti, v níž matky pracují, v níž se člověk bojí pustit dítě mimo dům, v níž je dítě ponecháváno stále více a více na sebe ..., jak to udělat, aby se dítě nestalo závislým na televizi? Můžeme s jistotou říci, že televize představuje okno do světa, ale jen pokud se dívá v přiměřené míře, neboť její vliv se může velmi silně odrazit na emocionálním a sociálním vývoji dítěte. Nezapomínejme: dítě potřebuje čas zejména na hru, snění a bláznění.
Od jakého věku se může dítě dívat televizi?
Dítě má přístup k televizi často i nepřímým způsobem. S obrázky z televizoru je konfrontováno už dávno předtím, než umí mluvit a chodit. Rozpoznává zvuky vycházející z televizoru a obrazovka velmi rychle přitahuje jeho oči. Televizor tak patří ke každodennímu životu. V přibližně 1 a půl až dvou letech dokáže dítě sledovat krátké programy. Například známé Teletubbies se orientuje právě na věkově nejmladší publikum. Obrazy a tóny, které vyzařuje televizor, uspokojují jazykovou potřebu dítěte. Televize je "kaše" z vizuálních a slyšitelných informací, kterou děti "snědí" bez námahy, proto je u nich tak úspěšná. Televize dítě samozřejmě přitahuje. Je ale jen vaším úkolem jeho apetit brzdit.Stejně jako nenecháte dítě samo s celou bonboniéru, musíte stanovit i pravidla a přiměřený čas na sledování televize (ne více než 30 minut za den u dětí mladších než čtyři roky a ne více než jednu hodinu za den u dětí do šesti let). Vybírejte spolu s dítětem přiměřený program a ještě jednou. Buďte přítomni, abyste mohli sledování televize regulovat! Děti prožívají televizi úplně jinak než dospělí a tento rozdíl je tím jasnější, čím je dítě mladší. Jinak vnímají a zpracovávají podněty. Dívat se televizi se musí naučit.
Školkaři a předškoláci
děti této věkové kategorie dokáží pochopit jen jednoduché "obrazce" jako dobrý a špatný, odvážný a zbabělý ... Říkáme tomu silná polarizace. Proto vyžadují takové filmové postavy, které se dají použít na toto schéma. Komplikovanější (reálné) charaktery (Ten a ten by měl být dobrý, tak proč koná zlo?). Ještě nechápou. Proto si malí školkaři myslí, že vše, co se děje v televizi, je i skutečnost. To, co tam dítě vidělo, považuje za stejně reálné jako svět kolem sebe. Děti tak zažívají scény, jakoby byly jejich součástí. Až v předškolním věku postupně začínají chápat, že jde jen o příběh. V každém věku však platí zásada: Děti musí rozumět tomu, na co se dívají a musí to umět zpracovat. Pokud to nedokáží, mohou vzniknout problémy.
Školáci
- už umí rozlišit skutečnost od fikce, chápou kauzální příčiny a umí se vcítit do filmových postav. I tak však potřebují přiměřené tempo a jednu úroveň vyprávění. Pokud nejsou tyto podmínky splněny, i zde vzniká přetížení.
Starší žáci - od věku přibližně 11 - 12 let dívají děti televizi přibližně jako dospělí
Díky již vyvinutému logickému myšlení vědí dobře vnímat děj. Avšak pozor: Děti této věkové kategorie ještě nejsou schopny distancovat se od nabízených obsahů tak, jako dospělí.
Protože děti - zejména ty mladší - jsou naprosto fascinovány filmovým děním,
měli by rodiče dávat pozor na to, aby film nebyl příliš napínavý, to znamená posoudit, zda poskytuje dostatek přestávek na odpočinek, aby hudební pozadí nebylo příliš vzrušující a aby film nebyl příliš dlouhý. Pokud se dítě dívá na video nebo DVD, je třeba udělat několik přestávek (přibližně po 20-30 minutách). Jak dítě prožívá sledování televize, můžeme snadno zjistit podle jeho tělesných reakcí: pokud je příliš zahloubané do děje, při větším napětí si například okusuje nehty, nebo cucá konečky vlasů, zavírá oči nebo si zacpává uši, skrývá se apod. Tato přetížení však nezmizí se skončením programu, ale mohou mít za následek například zvýšenou teplotu (červené uši), zvýšený tep nebo noční můry. Proto by měli rodiče dětí všech kategorií dbát na to, aby mezi sledováním televize a uložením se ke spánku byla pauza, kdy si dítě může pohrát a zpracovat filmové obsahy, např.. i tím, že si je ve hře znovu připomene. U starších dětí se odehrává toto zpracování formou řeči, to znamená že děti se mezi se sebou nebo s rodiči povídají během filmu nebo po něm o filmu a zpracovávají to takovým způsobem. Příznivé pro každou věkovou skupinu je, pokud rodiče mohou sledovat televizi spolu s dětmi a mladším dětem tak dodávají svou fyzickou přítomností jistotu. Se staršími dětmi by si mohli rodiče popovídat o tom, na co se právě dívali - a mluvit je potřeba zejména o problematičtějších scénách. V konečném důsledku je důležité, aby měl film happy end, a pokud je možné, aby ho dítě vidělo. Neboť jen tak se může znovu správně uvolnit.
Co znamená dívat se přiměřeně dlouho?
Televize značnou mírou ovlivňuje čas u dítěte. Zatímco sedí před televizní obrazovkou, nevšímá si, jak rychle ubíhá čas. Dítě je v úplně jiném světě a není proto neobvyklé, že reaguje agresivně, pokud DVD vypnulo nebo program v televizi skončil. Dítě je v hypnotickém stavu, to znamená, že se částečně mění jeho vnímání okolí, přirovnat to můžeme k snu. Záleží tedy jen na rodičích, aby určili dítěti hranice a průběžně ho informovali o čase, který může strávit u televize. Rodiče by měli dětem určit čas. Dětští psychologové radí dovolit dětem sledovat televizi maximálně šest hodin týdně pro děti mladší šesti let.
Jak správně zařadit televizi do života?
Televizor není chůva. Například dítěti unavenému po dlouhé procházce navrhnout z času načas, aby si odpočinulo 30 minut u televize, je něco jiného než pokaždé, když nemá co dělat, ho posadit před obrazovku. V naší společnosti, kde všechno tak rychle plyne, je důležité poskytnout dítěti i čas, kdy si může hrát, malovat si nebo jen tak lenošit. Nezapomeňte na důležitou věc: Dítě potřebuje čas na objevování a chápání světa. Čas, který stráví dítě do šesti let před televizí, je čas, který mu pak chybí na rozvoj jeho kreativního myšlení. Hra mu umožňuje seznamovat se s věcmi a situacemi, a to pomocí jemu známé řeči, důvěrně známého okolí a zkušeností. Televizor neposkytuje žádný prostor pro takové symbolické hry a blokují rozvoj kreativity. Dítě si pamatuje viděné z televizoru, zpracovává to, ale není samotným tvůrcem nápadů a myšlenek. Zdá se, že televizor se stal strojem na potlačování představivosti dítěte.
Ovlivňuje televize horší výsledky ve škole?
V jednom jsou psychologové jednotní: Sledování televize ovlivňuje schopnost koncentrace u dětí. Je to jakoby přitáhl televizor celou pozornost dítěte na sebe, ale nevrátil ji celou později zpět. Někteří rodiče si myslí, že televize působí příznivě na pozornost dítěte, které má jinak potíže s koncentrací. Jinak řečeno: Mají klid, když jejich děti sedí před televizní obrazovkou. Ale je to zavádějící. Hyperaktivní dítě se zapomene, jakmile se stává televizním divákem. Uniká tak svému strachu, rivalitě mezi otcem a matkou, strachu z opuštění, obtížím při hledání své identity - příčinou může být i chybějící pozornost. Abychom neoslabili schopnost koncentrace u dítěte, měli bychom nechat děti sledovat televizi až tehdy, když má napsané úkoly a je připraveno na druhý den na vyučování do školy.
Zanechává násilí v televizi stopy na dítěti?
Dítě je konfrontováno s násilím tím více, čím více času tráví před televizí. Někteří rodiče si myslí, že děti bychom měli seznamovat se skutečnou realitou, to znamená i s násilím. Je však zase jen úkolem rodičů sloužit jako tzv.. filtr a děti ochraňovat. Psychologové se setkávají neustále s agresivitou u dětí, které tráví před televizí velmi mnoho času. Podrobně se zkoumal tento mechanismus: Po "dávce" násilí v televizi je dítě vystaveno určitému druhu psychického napětí. Aby se dítě od něj osvobodilo, chová se násilně, agresivně. Důležitá je tudíž obezřetnost rodičů. Vliv násilí v televizi je totiž závislý na rodinném a sociálním klimatu, kde dítě vyrůstá.
Může mít dítě svůj vlastní televizor v dětském pokoji?
Mnoho dětí si přeje mít svůj vlastní televizor, aby si mohly samy určovat program, kdy se budou dívat. Toto přání je - zejména u starších dětí a mládeže - pochopitelné. Jeho splnění však záleží na tom, zda se dítě naučilo přiměřeně zacházet s televizí. Děti mladší dvanácti let by však v žádném případě neměly vlastnit svůj vlastní televizor, protože bez dozoru by v podstatě ještě neměly samy určovat, na co se chtějí dívat. Při rozhodování, zda váš syn nebo dcera dostane svůj televizor, byste měli myslet i na to, že čas strávený před televizní obrazovkou je často jediný čas, který rodina ještě tráví spolu. Se zabezpečením druhého televizoru se i tento společný čas redukuje a rodina se rozděluje.
Na závěr pár tipů pro rozumné využívání televize pro děti
- Děti by neměly sledovat televizi nikdy zcela samy.
- Odstup mezi dítětem a televizorem by měl být asi tři metry.
- Odpovídejte na všechny otázky, týkající se dění na televizní obrazovce ihned (pokud je to možné).
- Mluvte o obsahu programů. Vyjádřete souhlas nebo kritiku k jednotlivým osobám.
- Nechte dítě, aby vám občas řeklo na co se koukalo v televizi. Dozvíte se tak mnoho o jeho představách a názorech a můžete s ním o tom mluvit.
- Příliš rychlý sled obrazů při neharmonických filmech může dítě přetížit. Bude pak neklidné a nervózně.
- Děti myslí méně na televizi, pokud sledují program v přesně stanoveném čase během dne.
- K vytvoření rovnováhy ke sledování televize by měli mít děti dostatek času i na to, aby trávili čas s kamarády na čerstvém vzduchu.
Všeho s mírou
To platí i zde. Jděte dítěti příkladem. Pokud jim vypnete televizi, najděte jinou zábavu, které se sami zúčastníte. Argument, že časté koukání na televizi škodí, neobstojí, pokud u ní budete většinu času trávit i vy!
Autor: Martina Dvořáková
