Televize z pohledu dětských psychologů
Enormní sledování televize dětmi může skončit i v ordinaci dětských psychologů. Často si rodiče neuvědomují rizika tohoto fenoménu moderní doby a mnohdy televize supluje to, co by měli dělat rodiče. Tedy vzdělávat své děti, učit je nejrůznějším činnostem a strávit s nimi volný čas.
Existuje mnoho argumentů,
které se snaží odůvodnit nezbytnost sledování televize již od útlého dětství: dítě, které nesleduje televizi, je v nevýhodě oproti ostatním dětem ve škole, kde např. mohou psát slohovou práci vztahující se k nějakému televiznímu programu či relaci určené dětem, rodiče tvrdí, že poruchy koncentrace u dětí nesouvisí s nadměrným sledováním televize, ale mají neurologický základ, taktéž se mnozí mylně domnívají, že sledování televize v dětském věku podporuje rozvoj řeči, logického myšlení a rozsah znalostí o okolním světě atd. No není to tak. Rodiče by si měli uvědomit, že nadměrné sledování televize systematicky narušuje vývoj jejich dětí a také brání v jejich rozvoji na cestě k samostatné a činorodé osobnosti.
Následující maximálně zjednodušený přehled negativních vlivů televize na vývoj dítěte,
je výsledkem dlouhodobého výzkumu a zkušeností pediatrů, psychiatrů a pedagogů. Neuvádíme zde všechny negativní vlivy (např. poškození zraku, páteře, pohybového vývoje) ani některé sociální důsledky týkající se těchto dětí a jejich rodin.
Negativní vlivy nadměrného sledování televize na vývoj dítěte
- brzdí vývoj řeči, kterou se dítě má projevovat a vyjadřovat své vnitřní potřeby a pocity
- brzdí schopnost čtení, děti se číst sice naučí, ale porozumět čtenému textu představuje pro ně mnohem větší námahu
- brzdí vývoj fantazie: děti často nejsou schopny sledovat děj vyprávěné pohádky, protože jejich schopnost aktivně tvořit vizuální představy se zmenšuje
- brzdí schopnost koncentrace, dítě se stává povrchním a manipulovatelným, podporuje neochotu přemýšlet o věcech; nedochází k aktivnímu zpracování viděného; úsudek, který si tvoří televizní divák odpovídá úsudku producenta či autora programu, tedy jeho úsudek je zmanipulovaný, což způsobuje v dalším životě neschopnost odhalovat skrytý smysl vnímaného
- brzdí schopnost dítěte hrát si; hry dětí jsou stále pasivnější, dítě očekává, že ho bude "někdo" bavit, stále častěji je třeba dítě nabádat k činnostem, které by ho za normálních okolností velmi bavili
I když se původně předpokládalo,
že sledování televize zlepšuje slovní zásobu a schopnost vyjadřování, výsledky zkoušek v této oblasti dokazují opak. Děti dokonce hůře tolerují stresové situace a zkoušky ve škole. Méně nadaní žáci se stále méně věnují vlastním zájmovým činnostem a o to více věnují veškerý svůj volný čas televizním programům, čímž své šance na další rozvoj nadále zhoršují.
Nedostatek pocitu viny
V období od roku 1952 až 1977, tedy u první televizní generace, se objevil nový "typ" mladistvého zločince, který nezná lítost a neuvědomuje si závažnost svých činů. Tyto děti mají hrozivý nedostatek pocitu viny a chybí jim základní úcta k životu.
Televize versus rodina
Televize je ve většině domácností umístěna v obývacím pokoji a její stálý chod výrazně narušuje rodinnou atmosféru. Obrazovka brání rozhovorům, aktivním hrám, rodinným oslavám a diskusím, které mají dítěti zprostředkovat podstatné životní zkušenosti a podílejí se na formování jeho charakteru. Pokud však sledování televize výrazně omezíme, pozorujeme u většiny rodin "obohacení" rodinného života - místo sledování televize rodiče i děti hledají jiné alternativy společné zábavy a komunikace, tedy prožívají svůj volný čas v aktivních hrách a činnostech.
Pokud výrazně omezíte sledování televize
- vzniká v rodině atmosféra lidské blízkosti a u členy rodiny roste pocit sounáležitosti, zájem o druhé
- zlepšuje se slovní zásoba dětí a vytváří se mnohem silnější citový vztah mezi dětmi a rodiči nebo mezi sourozenci, kteří spolu pravidelně komunikují o zážitcích z prožitého dne či případných problémech
- děti více pomáhají při domácích pracích, což je vede k samostatnosti
- aktivuje se dětská hra, namísto uměle vytvořených situací v televizi děti napodobují reálné činnosti, které dělají dospělí v jejich přítomnosti
- děti si více hrají samy, s kamarády či rodiči a mnohem více času tráví venku
- předcházíte vzniku obezity již v útlém dětském věku, která dnes postihuje velké procento dětí, a to hlavně z nedostatku pohybu
- zlepšuje se kvalita spánku u dítěte (i u dospělých), a to díky pravidelné fyzické aktivitě a pobytu na čerstvém vzduchu
- děti jeví mnohem větší zájem o čtení knih, který je potřebný pro rozvoj slovní zásoby a znalostí dítěte
Co více dodat na závěr?
Nechceme, abyste se začali hromadně zbavovat televizorů či dávat dětem striktní zákazy sledování televizních programů. Ale je třeba se zamyslet, zda náhodou právě vaše dítě netráví všechen svůj volný čas před televizní obrazovkou, a pokud tomu tak je, snažit se to změnit. A nezapomínejte, právě vy rodiče byste měli jít dětem příkladem.
Autor: Martina Dvořáková
