Děti versus venčení psů
Ne všichni lidé milují pejsky. Ale důvod nemusí notně být ten, že nemají rádi zvířata jako taková. Třeba se jen bojí o zdraví svých dětí a mnozí majitelé pejsků to nechápou, a přitom na tom mají svůj velký podíl…
Psi na procházce
Mé dítě mé obavy vycítí pokaždé, když se k nám blíží jeden z těch milých úchvatných poskakujících psů. Když jsem na procházce s malou dcerou, obvykle majitele těchto pejsků upozorním na to, že mám strach a tedy očekávám, že si ho přivolají k sobě. Nestává se to často. Setkám se spíše s polovýsmešným konstatováním - vždyť on neublíží, to je štěně. Tak se často z příjemné procházky stane poloroztřesená logistika, jak se vyhnout pejskařům. Moje prosba těm, kteří považují své miláčky (od jorkšíra po dogu) za nejmírumilovnější zvíře pod sluncem, což znamená, že ho nechají volně pobíhat a očuchávat kolemjdoucí:
- Prosím, milý pejskaři, pokud vidíš a slyšíš, že kolemjdoucí se tvého miláčka bojí (a má s sebou dítě) - zakroč a zabraň střetu s ním!
Další sortou jsou sousedé pejskaři
Jistou dobu jsem bydlela v paneláku, kde se stala mou noční můrou cesta do práce a z práce. Ne, ne kvůli časné ranní či pozdní večerní tmě velkoměsta. Kvůli dvěma dobrmanům, které jejich majitel venčil před panelovým domem. Často se stávalo, že jsem ta milá, rozdováděné mláďata, jak mi bylo řečeno, potkala cestou po schodech. Jejich majitel otevřel dveře, ty zběsile letěli ke vchodovým dveřím z třetího patra. Bodejť by neletěli - mít dva dobrmany v dvoupokojovém bytě je na hranci týrání. Přitlačili mě ke zdi a já v poloinfarktovém stavu jsem čekala, dokud za nimi doběhne i jejich majitel. Nebyl tam výtah, takže jinak než po schodišti jsem jít nemohla. Marné byly mé prosby, aby je držel alespoň cestou po schodech. Vysmál se mě, tak jsem se odstěhovala. Neboť můj den se dělil na dobu před setkáním s těma obludama a po setkání s nimi. Moje známá mi vyprávěla nepříjemnosti se sousedem, který má za domácího mazlíčka bojového psa. Pan soused chodí často podnapilý z venčení, takže se stalo i to, že ho prostě zapomněl ve výtahu. Pes automaticky zaútočil na prvního, kdo ten výtah otevřel. Párkrát zasáhla policie, ale pes se dál vozí ve výtahu s mladým klukem, kterému chutná pálenka a každý jen doufá, že se to neskončí špatně. Pro nikoho
Jsou i místa na Zemi, kam váš pes vkročit nemůže
Například na hřiště, na místa v parku vyhrazena dětem, dokonce jsou i celé lesoparky, kam pes nemůže. Respektujte to. Neboť takový psí výkal v pískovišti dokáže nadělat obrovské problémy malému stvoření. Neboť váš mírumilovný pes může zareagovat nemírumilovně, když ho dítě ve hře zatahá za ucho. Nebo i klacek v rukou tříletého dítěte může pro vašeho miláčka vypadat jako útok. Prosím, respektujte zákaz venčení na místech, kde si hrají děti. Vodítko, náhubek a sáčky na výkaly noste s sebou. Měly by být samozřejmostí při vaší vycházce oblastí, kde chodí lidi.
