Dlažby a zpevnění svahů
Do našeho bezprostředního okolí nepatří jen zeleň a květiny. Člověk se na svém teritoriu potřebuje pohybovat po bezpečných chodnících a cestičkách, které se mnohdy musí vytvořit uměle. Závisí jen na něm, či na jejich výstavbu zvolí snadno adaptabilní přírodní materiál, nebo průmyslově vyrobenou exteriérovou dlažbu s vylepšenými funkčními vlastnostmi.
Beton - nejširší využití
Z materiálů využitelných na zpevnění exteriérových ploch i svahů se ke slovu stále hlásí zejména beton. Je totiž ekologickým, pevným, odolným a plně recyklovatelným materiálem s dlouhou životností. Použije se rovněž v soukromých i veřejných městských zónách. Lze jím zpevnit dvory, terasy, chodníky, okolí bazénů, arkádové chodby, výjezdy z garáží, parkovací plochy, pěší zóny, náměstí nebo jiné reprezentativní prostranství.Podle účelu použití zpevněné plochy třeba zvolit vhodný tvar a tloušťku dlažby. Betonové dlažby o tloušťce od 6 cm snesou dopravní zatížení osobním autem. Na zvlášť namáhané plochy jsou nejvhodnější zámkové dlažby s větší tloušťkou. Velmi důležitá pro výsledný efekt je kvalita podloží a uložení. Výrobci doporučují uložit dlažbu do dlažebního lože z kamenné drti (při terasových deskách do malty) a přesně dodržovat postup při kladení podle konkrétního druhu dlažby. V krajinné a zahradní tvorbě se betonové dlažby využívají zejména pro jejich výjimečnou tvárnost. Dnes již existují různé moderní technologie sloužící k optickému zušlechtění výrobků, které umožňují vytvořit efektní struktury povrchu a barevnost, případně dlažbě dodávají vzhled přírodního kamene.
Bohatý výběr
Součástí nabídky na trhu jsou nejen jednobarevné, ale i melírované dlažby či tvárnice. Na jejich povrchu pozorovat postupný přechod různých odstínů, které na velké ploše vytváří zajímavé optické efekty. Jisté formáty dlaždic vyvolávají kombinací barev dokonce pocit trojrozměrného prostoru. V poslední době se rozšířila i paleta formátů dlaždic. Některé firmy nabízejí více velikostí (více rozměrů v jedné šarži nebo dokonce více tvarů), které mají zajistit přirozené působení dlážděného povrchu. Bohatší množství formátů pomáhá předcházet zejména vzniku křížových spár. Je však na majiteli, zda upřednostní komplikovanější nepravidelnou strukturu nebo prostou klasiku jednoho, případně dvou rozměrů. Výběr více barev a tvarů umožňuje vytvoření zvýrazněných linii a vzorů, případně slouží k oddělování či olemování rozměrnějších souvislých ploch. Některé druhy betonových dlažeb vytvářejí přísné a čisté linie, přičemž náročnost, která vyplývá ze vzoru, se projeví až na větších plochách. Zámková dlažba je vhodná na plochy s velkým bodovým zatížením (chodníky, parkoviště apod..). Jiné typy, např.. šesti -nebo osmihranná dlažba, působí naopak velmi dekorativně. Zaoblené tvarovky umožňují sestavení kruhů, koleček, vějířů, vinutých chodníčků a jiných oblých linií.
Co je třeba zvážit
Výběru tvárnic by však mělo předcházet zvážení, v jakém terénu se budou nacházet a do jaké míry bude plocha namáhána provozem. Důležitými vlastnostmi betonové dlažby, které bychom si při výběru a koupi výrobku měly prověřit, jsou odolnost proti mrazu a povětrnostním vlivům, otěruvzdornost, vysoká nosnost nebo pevnost, protiskluznost, odolnost proti solím, chemickým látkám a UV záření. Seriozní výrobci tyto vlastnosti garantují. V otázce volby odstínu mohou naše představy omezit místa s frekventovanějším přejezdem automobilů. Výrobci doporučují, abychom v zónách výjezdů z garáží, příjezdových cest nebo parkovišť - vzhledem k možné únik provozních médií - volili raději produkty tmavších barev nebo výraznější vzory. Pokud je předpoklad, že plochu znečistí ropné produkty, tuky (např. v okolí grilů) nebo cukernaté roztoky z některých stromů, je dobré naimpregnovat povrch dlaždic přípravky na bázi siloxanů. Tyto nízkomolekulární látky sice znečištění povrchu nezabrání, ale díky nim jej lze snadněji očistit. Navíc povrch betonu uchrání před tvorbou mechů a řas. Na údržbu můžeme použít vodní tlakový agregát. Plochy vystavené působení minerálních a rostlinných olejů by měly být zhotoveny z jiného materiálu, např.. z keramických dlaždic.
Drenážní dlažba a svahový systém
Na zpevnění plochy můžeme použít i tzv.. zatravňovací (vegetační) nebo drenážní dlažbu, jejíž výhodou je především schopnost propouštět dešťovou vodu. Otvory odvádějí vodu do kanálků a odtud do podkladové vrstvy, díky čemuž se na povrchu dlažby netvoří louže. Spárový a navíc ekologický systém nachází ideální uplatnění v příjezdech do garáží nebo na parkovištích, při zajištění povrchu v svažitých oblastech nebo v místech, kde se vyžaduje spojení travnatého povrchu s dlažbou. Palisády a svahové vegetační tvárnice se snadno kombinují se zámkovou dlažbou. Beton můžeme použít i na vybudování opěrných svahových systémů. Tyto prvky mají své funkční i estetické využití. Na jedné straně slouží ke zpevnění květinových svahů, na druhé straně dokáží zajímavě využít a přetvořit plochy v strmějších svazích. Opěrné zdi terasovitých zahrad lze naskládat kolmo nebo ve sklonu, přičemž tvárnice se dají umístit těsně vedle sebe nebo i s odstupem, orientované do okolí rovnými, případně zaoblenými pohledovými stranami. Pokud má podloží nižší nosnost nebo je málo sourodé, do betonového pásu vkládáme výztuž. Čím je sklon stěny mírnější a zemina soudržnější, tím vyšší opěrnou zeď si můžeme dovolit vybudovat. V případě častých dešťů je dobré ve spodní části zabudovat drenážní vrstvu. Do dutin vysazujeme květiny a křoviny dle vlastního výběru. Rostliny je třeba pak dosatečně zavlažovat.
Cihla - enormní pevnost v tlaku
Více než beton se z historického hlediska na zpevnění ploch používá cihla, která se vyznačuje velkou životností a trvanlivostí. Cihla je tvrdá, mrazuvzdorná, odolná proti solím, UV záření a také proti většině chemikálií. Její hlavní výhodou je zejména enormní pevnost v tlaku, proto může být v některých případech využita i na velmi namáhané plochy. Cihla je bez problémů pochozí a díky drsnému povrchu i odolná proti uklouznutí. Lze ji snadno kombinovat nejen s různými druhy přírodního kamene, ale i s betonovou dlažbou či dřevem.Prostředí dodává příjemný jižanský vzhled a nabízí širokou paletu možností ztvárnění - ať už barvami, nebo vzory uložení. Její přírodní červená barva tvoří hezký kontrast se zeleným trávníkem. Tento druh dlažby lze ukládat do písku, tenkovrstvé lepicí nebo drenážní malty. Při suchém kladení bychom měli dodržovat šířku spár 5 až 8 mm, u maltové lůžku o něco větší, asi 8 až 15 mm. Výrobci radí nepoužívat písek s obsahem vápenných příměsí nebo jinak znečištěný písek. Na terasách před obytnými místnostmi zase doporučují zvolit pro spárování spárovací maltu, aby se písek nezanášel do interiéru. Kladení do malty najde uplatnění tehdy, když podkladová betonová deska není ideálně rovná, případně nosným podkladem je vrstva suchého betonu. Systém drenážní malty zase zaručuje vysokou nosnost zpevněné plochy, je tedy vhodný i na zatížení dopravou, a má vysokou propustnost ve všech vrstvách systému. Při těchto dlažbách, zejména u cihel kladených do pískového lože, je třeba věnovat zvláštní pozornost okrajem dlážděných ploch. Musí tvořit plynulý přechod mezi dlažbou a jejím okolím a zároveň zajišťovat jednotlivé cihly proti bočnímu posuvu. Nejúčinnějším řešením jsou obrubníky, pro které může být vhodným materiálem přírodní kámen (čedič, žula a jiné).
Přírodní kámen - barevná stálost
Hlavní výhody přírodního kamene spočívají v jeho odolnosti proti povětrnostním vlivům, v trvanlivosti, v barevné stálosti (na rozdíl od imitací) a v jeho korespondenci se samotnou přírodou. Tvrdší kameny (např. andezit, žula) se vyznačují i nenasákavostí a vysokou otěruvzdorností. Na našem trhu se nejčastěji setkáme s andezitu, žulou, pískovcem, vápencem a břidlicí. Andezit a žula jsou v podstatě bezúdržbové typy kamene, které není třeba nijak speciálně ošetřovat. Pískovec a vápenec však při uložení v namáhaných plochách třeba naimpregnovat speciálními prostředky. Realizace kamenného obkladu by měla začít očištěním povrchu, který výrobci řadí napenetrovat.Na takto upravený povrch lepíme obklad, nejlépe flexibilním lepidlem. Po zaschnutí ho vyspárujeme směsí cementu, písku a vody nebo speciální spárovací hmotou. Kámen důkladně očistíme. Dlažby však můžeme ukládat i do štěrkového lože nasucho (v tomto případě se doporučuje zpevnit plochu obrubníky) nebo do sušší betonové směsi, přičemž spáry rovněž vyplňujeme směsí písku, cementu a vody. Kámen je potřeba dobře vymýt.
Vlastnosti jednotlivých kamenů
- Pro andezit je typická šedá, hnědá a černá barva. Má neklouzavý povrch, dobrou pevnost a tvrdost. Díky tomu je při větších tloušťkách vhodný i pro dláždění mimořádně namáhaných přístupových cest včetně komunikací s průjezdem nákladních aut. Rovněž jej lze použít k vybudování nášlapných stupňů v zahradě.
- Pískovec je charakteristický pískovou až načervenalou barvou a lehkou opracovatelností.Vydláždit ním lze chodníčky v okolí rodinného domu.
- Vápenec je oblíbený zejména pro širokou škálu teplých zbarvení. Je dobře opracovatelný, a proto se využívá na formátované řezané rozměry. Uplatnění nachází v obkladech i dlažbách, ale také jako dekorační kámen v zahradách.
- Travertin je druh vápence, který vyniká zejména ušlechtilým vzhledem a vysokou pórovitostí. Je vysoce ceněn pro svůj ojedinělý výskyt. Tento kámen béžové barvy se používá převážně pro dláždění ploch na terasách a v okolí bazénů.
- Žula je zase jako stvořená na místa, kde chceme zachovat nadčasovost vzhledu. Ve formě sekaných kostek často pokrývá náměstí. Stejně jako andezit je vhodná i na extrémně zatěžované plochy. Obvykle má světle šedou barvu s odstíny žluté, zelené nebo růžové
Keramika - spojení interiéru s exteriérem
Keramika je nejvhodnějším materiálem na zpevnění exteriérových prostorů napojených na interiér. Doporučeným typem jsou mrazuvzdorné, otěruvzdorné a protiskluzové vysoce slinuté glazované dlaždice s nasákavostí do 0,1%. V rámci keramických produktů je aktuálním trendem design blízký přírodnímu kameni nebo klasické cihlové dlažbě. Před kladením dlaždic v exteriéru musíme věnovat velkou pozornost přípravě podloží, výběru hydroizolace, lepidla a spárovací hmoty.
Standardní postup, který lze uplatnit ve většině případů, se začíná vykopáním 60 cm z podloží. Dno výkopu pak zaplníme kamenivem do výše 40 cm, což umožní volný pohyb vody. Na tuto vrstvu naložíme menší kamenivo nebo krupici o tloušťce 10 cm. Zabráníme tak průniku betonu do spodních vrstev.Takto připravené podloží zalijeme betonem do výšky přibližně 15 až 20 cm a dostatečně vyzrálý beton penetrujeme. Nejlepší je, pokud stavební materiál a keramické obklady a dlažby nakoupíme ve stejné prodejně. Odborníci v prodejnách nám pořadí vhodný typ přípravku. Neměli bychom zapomenout ani na dilatační spáry (dilatační pole o velikosti asi 3 × 3 m), které musí probíhat v dlažbě i v betonu nad sebou.
Dřevo
Na zpevnění exteriérových ploch dřevem (tzv. decking) se používají zejména trvanlivé druhy exotických dřevin s vysokou hustotou, např.. teak (nebo jeho odrůda bangkirai), cumaru, ipe (nebo lapacho) zda tatajuba. Decking lze ukládat na terasách, komunikačních cestách či v prostoru u bazénů. Využití dřeva v exteriéru je návratem k přírodě, renesancí materiálu, který působí příjemně a teple. Jeho nevýhodou je postupné šedivění pod vlivem povětrnostních změn.I když zblednutí barvy nezhoršuje vlastnosti dřeva, z estetických důvodů výrobci doporučují ošetřit plochu speciálními tónovacími nebo transparentními oleji minimálně dvakrát ročně, nejlépe před zimou a po ní. V rámci běžné údržby stačí dřevo očistit vodou. Při kladení je nutné zachovat rozteč podkladového roštu od 40 do 60 cm - v závislosti na tloušťce terasových desek - a používat pouze šrouby z ušlechtilé oceli, které dokáží odolat agresivním látkám obsaženým ve dřevě. Podklad musí být pevný a podle možnosti rovný. Může být štěrkový, betonový nebo tvořen dlažbou. U dřevin bangkirai, cumaru nebo tatajuba se používá šroubování shora nebo zespodu jako roštový systém. Ipe a další dřeviny při montáži tvoří uceleným systém s plastovými klipy. Podlahové desky musí být před kladením stabilizovat a aklimatizovat, dokud neklesne vlhkost dřeva pod hodnotu 25%. Při montáži by měl být dodržen šířkový odstup mezi jednotlivými deskami minimálně 5 mm.
Jaké dřevo si vybrat
Bangkirai je dřevina s vysokou objemovou hmotností, velmi dobrou odolností proti oděru a vynikající pevností a pružností. Má dlouhou životnost (20 až 30 let) - i za předpokladu, že bude povětrnostním vlivům vystavena celoročně bez jakéhokoliv ošetření. Dřevo je dokonce velmi odolné proti dřevokazným houbám či mnohým kyselinám, zároveň je však těžko impregnovatelné. Dřevina cumaru má vyšší hustotu než bangkirai, nemá otvory po škůdcích, je velmi stabilní, a dokonce se jako jediná dodává předsušená. Ipe představuje nejvyšší kvalitu, neboť vytváří podlahu nového designu s neviditelným montážním systémem. Je to tvrdé, těžké, silné, prakticky bezchybné a zároveň elastické dřevo s jemnými póry a bez prasklin. Nedeformuje se a jen v malé míře se štěpí. Jeho přirozená barva je olivová s nádechem hnědé. Tatajuba je ze všech zmíněných exotických dřevin cenově nejpříznivější. Typická je pro ni světlejší barva, postupně tmavnoucí do kaštanově hnědé, má dokonale hladký povrch, je stabilní, ale vyznačuje se nižší hustotou.
Autor: Lenka Kostková
