Pokud jste se rozhodli zajistit mu doučování, máte na to hodně možností. Otázkou je, kdo pomůže dítěti nejlépe: spolužák s výborným prospěchem, odborníci v různých institucích (kurzy, jazykové školy a pod.) nebo učitel v důchodu? Při rozhodování vám možná pomohou následující informace: Mezi žákem a učitelem musí fungovat "chemie" (= musí si rozumět). Dohodněte se proto na zkušební hodině. Pro žáky od osmého ročníku (no nejen pro ně) jsou vhodní i středoškoláci či vysokoškoláci: Mají totiž dostatečné znalosti a žáci je ještě neberou jako dospělé, s nimiž nechtějí mít v tomto období nic společného.
Žáci, kteří mají toho hodně dohánět, jsou nejistí, nezřídka mají blok. Aby mělo doučování význam, musí vzniknout nejdříve důvěrný vztah. Teprve pak získá dítě opět důvěru ve vlastní schopnosti, odváží se zeptat, pokud něčemu nerozumí a je tak připraveno naučit se něco nového.
To se může dít jen ve výjimečných případech. Spolu s učitelem předmětu, ve kterém má dítě problémy, byste si měli promluvit o jeho problémech: Jaká témata nezvládá? Jaké znalosti mu chybí? Co si může dítě doučit samo a kde potřebuje pomoc v podobě doučování?
Například osm týdnů denně dvě hodiny. Tímto způsobem lze rychle vyplnit mezery v učení. A co je důležité - žák se brzy musí opět začít spoléhat na svou samostatnost. Dlouhodobé doučování se doporučuje pouze ve výjimečných případech.
Rodiče nejsou příslušnými osobami na doučování. Většinou jim chybí dostatek času, emocionální odstup, někdy znalosti a téměř vždy znalosti o aktuálních vyučovacích metodách.
Doučování není léčba v učení. U dětí s poruchami učení, jako je např. dyslexie, dysgrafie, poruchy pozornosti, nepřináší doučování žádné zlepšení.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu