Dřevostavby - blíže k přírodě a zdraví
Návrat k domům z přírodního materiálu je citelný, dřevostavby přibývají ve stále originálnějších vyhotoveních i proto, že svými vlastnostmi a nízkými energetickými nároky nezatěžují přírodní prostředí.
Blíže k přírodě
Na strunu ekologicky cítících stavebníků jistě zahraje i to, že dřevo je přírodní, obnovitelná surovina a při jeho zpracování na konstrukční materiál se spotřebuje relativně málo energie. I když, popravdě, skutečný podíl dřeva v moderních dřevostavbách není velmi vysoký. Pokud odečteme všechny tepelné izolace a obvykle používané sádrokartonové obklady, zůstane nám asi 20 až 40%. Nemluvě o různých lepidlech či lacích, které se při zpracování dřeva se používají. To vše bylo pro velkou skupinu ekologicky cítících architektů podnětem, aby hledali cesty, jak do dřevěných domů dostat co nejvíce přírodních materiálů. Široké možnosti zde nabízejí právě tepelné izolace - celulózová drť, která se zafoukává do prostoru mezi opláštěním dřevěné nosné konstrukce, je již poměrně běžnou technologií, na popularitě získává i doplňková tepelná izolace z konopných rohoží.
Velká pozornost se dnes na západ od našich hranic věnuje i slámě
V roli tepelné izolace se používají slaměné balíky, které se vkládají a různým způsobem upevňují do přizpůsobené dřevěné konstrukce. Tento materiál posouvá dřevostavby o krok dále z pohledu přírodního, udržitelného stavebnictví - kromě nízké spotřeby energie na vytápění je zde příznivým faktem zejména minimální podíl zabudované, takzvané šedé energie, která se spotřebovala při zpracování suroviny do podoby stavebního materiálu, na dopravu a podobně. Obvykle nebývá problém získat tento stavební materiál z místních zdrojů a náklady na něj jsou opravdu zanedbatelné, nevýhodami jsou však vysoká pracnost výstavby, a také nehomogenní vlastnosti běžně dostupných slaměných balíků, což zvyšuje riziko vzniku tepelných mostů. Aby se toto negativum eliminovalo, je zapotřebí velká preciznost při realizaci. Celkově se proto stavění se slámou spojuje zejména se svépomocnou výstavbou. Jelikož se do stavby obvykle zapojuje široké příbuzenstvo, přátelé i známí, dává tento typ přírodních domů stavění často trochu jiný, radostnější a společenský rozměr. I když se slaměné balíky hodí jako tepelně izolační materiál pro běžné i nízkoenergetické domy, jen těžko se s nimi dosahuje pasivní standard - na ten by totiž byla potřebná velmi silná vrstva tohoto materiálu. A tlusté obvodové zdi zmenšují obytnou plochu, a tím také zhoršují hodnotu měrné potřeby tepla na vytápění.
Kéž by se jim přitížilo
Mohlo by se zdát, že dřevostavby ověsit jen vavříny úspěchů, jak to však v životě chodí, nic není ani zcela černé, ani zcela bílé. Jednou z velkých nevýhod lehkých dřevěných konstrukcí je jejich nízká schopnost akumulovat teplo a s tím spojené často nepříjemně rychlé reakce na jakékoli změny teplot - ať už vnějších nebo spjatých s vytápěním. Stačí, když venku trochu víc přituhne, a okamžitě je třeba přidat i na topení, pokud přiložíte do krbu, rovnou můžete pootevírat okna. S nízkou tepelně akumulačními schopností se pojí i notoricky známý problém letního přehřívání obytných podkroví, které jsou typickým představitelem lehkých dřevěných konstrukcí.
Účinným řešením jsou takzvané hybridní domy
K dřevěnému základu se přidají těžké materiály a konstrukce, které dobře akumulují teplo, a tedy zpomalují reakce stavby na teplotní změny. Se dřevem jako přírodním materiálům se jaksi přirozeně žádá kombinovat zejména přírodní materiály, a tak se v současných dřevěných domech poměrně často setkáváme s hlínou v různých podobách - ať už jsou to hrubé hliněné omítky, příčky z nepálených cihel, nebo hlína vložená do konstrukcí stropů a podlah. Podobně jako u slámě, i zde je podíl zabudované šedé energie nízký, vysoká je však pracnost výstavby.
