Pokud veze maminka široký kočárek s dvěma miminky, těžko bude vozit stejně staré dítě své kamarádce ... Navzdory (nebo možná právě proto) je pro cizího člověka na ulici toto nejběžnější způsob, jak začít konverzaci o vašich dětech. I když jde o neškodnou otázku, může vás někdy pěkně naštvat - zejména pokud se opakuje několikrát denně. Možná i proto, že odpověď je zcela evidentní, ale proto, že odpovědí na tuto otázku vyvoláte lavinu dalších, někdy stejně nesmyslných.
Lidé chtějí z nějakého důvodu vědět, zda jsou vaše dvojčata jedno nebo dvojvaječná. Většina lidí asi ví, že existují dva typy dvojčat - jednovaječná a dvouvaječná - ale ve skutečnosti často ani nevědí, co to znamená. Nejkurióznější je, když se lidé ptají, zda jsou dvojčata "jednobuněčná" - pojem jednobuněčný v souvislosti s dvojčaty je nesmyslný, protože znamená, že by byly složeny pouze z jedné buňky.
Co lidi nutí k této otázce? Proč je to zajímá? Pořadí narození dvojčat není nijak zvlášť důležité. Jde většinou o minuty rozdílu v době narození, o nic podstatného, co by mohlo mít vliv na jejich povahu (i když dvojčata - tedy první narozené - vykazují podobné dominantní sklony, není tomu vždy tak). Nejhorší je, když lidé tuto otázku položí přímo dvojčatům. Pro některé z nich to může být zdrojem sváru a hádek, které z nich je starší. Rodiče často nepovažují za nutné mluvit o tom, ve snaze eliminovat hádky a spory mezi dvojčaty. Tato otázka položena zcela nezáludné cizím člověkem může vyvolat žárlivé scény a požadování se "práva prvorozeného".
Mamince by nikdy nikdo nepoložil takovou otázku, kterou by musela jedno dítě označit za méně dobré. Žádné dítě není jen hodné nebo zlobivé. Samozřejmě, jsou chvíle, kdy se jedno dítě chová jako andílek, zatímco druhé zlobí ..., ale za několik minut si většinou role vymění. I kdyby přece jen bylo jedno z dvojčat lepší, nelze se o tom před dvojčaty vůbec zmínit - zvyšovalo by to jejich vzájemnou rivalitu.
Další ze zdánlivě neškodných otázek, na kterou rodiče dvojčat neradi odpovídají. Je jednoduše příliš složité vysvětlit, co je příčinou toho, že se nám narodila dvojčata a zda to může nebo nemusí být dědičné. Někteří rodiče, kteří mají dvojčata z asistované reprodukce, ani nemají chuť se svěřovat, jak ke svým dvojčatům přišli. Obvykle ale ani cizí člověk, který vám položí tuto otázku, netouží znát konkrétní odpověď, ale spíše se chce podělit o historii dvojčat ve vlastní rodině.
Někteří rodiče dvojčat dávají svým dětem jména, která znějí podobně (Anna - Jana, Martin - Marek), nebo které se rýmují (Sofie - Klaudie), začínají stejným písmenem (Peter - Pavel), nebo které evokují některou známou dvojici (Šimon a Matouš , Jeníček a Mařenka ...). Pokud k nim nepatříte, bude tazatel evidentně zklamaný a vám bude jeho reakce (mnohdy i otázka) připadat opravdu nepřiměřená.
Další z velmi častých otázek, které bývají předkládány ať už jen tak ze zdvořilosti, nebo ze zvědavosti, a to nejen rodičům dvojčat jednovaječných, ale dokonce i dvojvaječných! Někteří lidé opravdu chtějí znát nějaký fyzický znak, který by jim pomohl odlišit jedno dvojče od druhého. Ale spousta jiných chce prostě jen komentovat a upozornit na stejné tělesné znaky dvou zdánlivě zcela si podobných dětí.
Toto je velmi osobní otázka a nikdo cizí by takovou otázku neměl položit. Tuto otázku si můžeme vysvětlit dvěma způsoby - jako otázku na početí (ať jsou dvojčata počaté samovolně, nebo po umělém oplodnění), či dotaz na způsob porodu (spontánní, nebo císařským řezem). Tak či tak, nikomu do toho nic není a ptát se na to je zkrátka nezdvořilé a neslušné, dokonce i v rámci rodiny.
Dvojčata, která vyrůstají izolovaně od ostatních dětí (což se může stát, protože maminky s širokým kočárkem se moc mezi lidi nedostanou) nebo která jsou velmi na sebe navázaná, si mohou vytvořit vlastní řeč. Bývá to až u 20 procent dvojčat. Proč tuto otázku řadit mezi "hloupé"? Důvodem je, že se takto lidé často ptají rodičů dvojčat ve věku kojenců a batolat, které ještě nemluví vůbec, a ne ještě "dvojčecí řečí".
Stejné oblékání je citlivá otázka pro rodiče dvojčat. Někteří svá dvojčata oblékají stejně, jiní se tomu brání. Ale z nějakého důvodu se "nedvojčatoví" lidé domnívají, že dvojčata nejsou dvojčaty, když nejsou stejně oblečená. Až by se zdálo, že pořekadlo "Šaty dělají člověka" se zde mění na "Šaty dělají dvojčata". A to je přece úplný nesmysl.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu