Energetické štítky - povinná energetická certifikace budov
Štítkování budov se nás dotýká, protože nově musí prokázat energetickou úspornost kromě výjimek nejen všechny nové a významně obnovené budovy, ale i budovy určené pro pronájem a prodej. Ze zákona musí mít certifikát, který je zařadí do jedné z energetických tříd podle energetické náročnosti a emisí oxidu uhličitého.
Zařaďte se do třídy
Při energetické certifikaci budov se certifikovaná budova zařadí do jedné ze sedmi energetických tříd od A po G. Podobně jako v případě elektrických spotřebičů, i při provozu budov platí, že ta, která dostane ohodnocení A, je na tom z hlediska energetické náročnosti nejlépe. Budova, která dostane ohodnocení G, je zase velmi nehospodárná. Zájemce o koupi nebo pronájem certifikované budovy se ze štítku dozví, jaká je náročnost budovy na dodávku energie, a co tvoří nejvýznamnější položku z rozpočtu provozu budovy. Z energetického certifikátu se dá zjistit potřeba energie v kilowatthodinách na čtvereční metr za rok na vytápění, přípravu ohřáté vody, větrání a klimatizaci, elektroinstalaci a zabudované osvětlení budovy. Tato energetická náročnost se pak může projevit například na ceně za nemovitostí v jedné lokalitě, které budou mít odlišnou energetickou náročnost.
Certifikovat musí téměř každý
Povinnost podrobit se hodnocení energetické náročnosti budov mají od ledna všechny novostavby včetně rodinných domů a budovy, které jdou jejich majitelé prodat či pronajmout.I budovy obnoveny ve větším rozsahu potřebují ke kolaudaci energetický certifikát. Zákon však hovoří o budovách, ale ne například o jednotlivých bytech. Takže pokud chce vlastník prodat byt v bytovém domě, certifikovat ho může, ale nemusí.U budov zákon připouští výjimky pouze u kostelů či jiných budovách, kde se konají náboženské akce u dočasných staveb a bytových budovách, které se využívají méně než čtyři měsíce v roce, nebo při samostatně stojících budovách, jejichž užitná plocha je menší než 50 m2. Certifikát nemusí mít průmyslové stavby, dílny a neobytné zemědělské budovy s nízkou spotřebou energie. Úleva se vztahuje i na kulturní památky a historické budovy nebo na budovy a nebytové prostory uvedené do provozu před rokem 1947.
Na viditelném místě
Energetický štítek by měl být umístěn na místě přístupném všem uživatelům budovy. Vlastník budovy je povinen uchovávat energetický certifikát po celou dobu jeho platnosti, přičemž platnost certifikátu je maximálně deset let. Při prodeji budovy je třeba odevzdat platný certifikát novému vlastníkovi a při pronájmu osvědčenou kopii platného certifikátu nájemci.Pokud jde o velkou existující budovu, kde sídlí orgán veřejné moci nebo právnická osoba poskytující služby velkému počtu lidí, pro které ji lidé často navštěvují, musí být energetický štítek umístěn na nápadném zřetelně viditelném místě přístupným lidem, kteří budovu navštěvují.
Jak to probíhá
Na zpracování energetického certifikátu se podílejí čtyři specialisté, v případě rodinných a bytových domů dva. Česko by podle odhadů výzkumně-vývojového ústavu potřebovalo alespoň 500 odborně způsobilých osob, z toho přibližně 250 pro posuzování tepelné ochrany budov a nejméně sto na vytápění a přípravu teplé vody. Aktuální seznamy odborníků z vysokoškolským vzděláním II. stupně v příslušné oblasti, kteří kromě odborné způsobilosti musí složit i odborné zkoušky, zveřejňuje na webové stránce Česká komora stavebních inženýrů. Na certifikaci se však mohou na podílet pouze ti, kteří mají živnost.
Majitelům rodinných domů není co závidět
Majitelům rodinných domů sice stačí posudek pouze od dvou specialistů - na tepelnou ochranu a na vytápění a přípravu teplé vody - bojují však s nezájmem a nedostatkem odborníků na certifikaci. Navíc, po certifikovaní se často cítí oklamáni.Dosavadní zkušenosti ukazují, že ani moderní rodinné domy navrženy s důrazem na nižší spotřebu energie se nedokázali dostat do třídy lepší než D, natož do vyhláškou předepsané kategorie A nebo B. Příčinou mohou být i necitlivě nastavené kategorie. Navíc si odporují dva platné předpisy: tepelně-technické normy a legislativa o energetické náročnosti budov.
Vyhláška stanoví,
že nově postavené budovy by měly přinejmenším splňovat požadavky horní hranice energetické třídy B. Když však tuto podmínku nesplňuje, zákon nestanovuje další postup.Energetická certifikace se tak neoprávněně posouvá do roviny administrativního cvičení a finančního zatěžování investora.
Proč šetřit
Radou Evropské unie byl v roce 2000 schválen Akční plán Společenství o energetické účinnosti a požadovaných opatřeních v odvětví stavebnictví, protože se zjistilo, že sektor Bytový a terciární sektor, jehož hlavní část tvoří budovy, spotřebuje více než 40% celkové konečné spotřeby energie v Evropských společenstvích, a to s narůstajícím trendem. Přitom rozhodující část tvoří právě spalování neobnovitelných přírodních zdrojů, které zároveň vytvářejí obrovské množství emisí oxidu uhličitého.
V Česku je situace obdobná,
rozhodujícím zdrojem energie potřebné na bytové budovy je spalování neobnovitelných přírodních zdrojů, a tím tvorba emisí oxidu uhličitého. Přitom více než 70% celkové energie se spotřebuje na vytápění, asi 20% na přípravu ohřáté vody a jen zbývajících 10% připadá na zabudované osvětlení, vaření a používání elektrospotřebičů.
Energetická náročnost budov
Pojem energetická náročnost budov označuje množství energie potřebné na splnění všech energetických potřeb souvisejících s užíváním budov. Energetická náročnost budov se určuje výpočtem a vyjadřuje se mimo jiné v číselných ukazatelích celkové potřeby energie. Podle energetické náročnosti a emisí oxidu uhličitého se jednotlivé kategorie budov zařazují do energetických tříd A až G. Každá energetická třída je vyjádřena číselným rozpětím a je součtem číselných ukazatelů z jednotlivých míst a způsobů spotřeby energie v budově, vyjádřených dílčími energetickými třídami. Zatříděním budovy do energetické třídy se uplatňuje tzv.. energetická certifikace budov, jejímž základem je výpočet a kategorizace budov.
Energetická certifikace je povinná při prodeji a pronájmu budovy,
jakož i při dokončení nové budovy nebo významné obnovy stávající budovy. V ostatních případech je dobrovolná. Pokud má budova společný systém vytápění, lze na základě provedené energetické certifikace budovy provést energetickou certifikaci i jednotlivého bytu nebo jiné samostatně užívané části budovy.
Výsledkem procesu energetické certifikace je energetický certifikát,
jehož platnost je maximálně 10 let. Nicméně provedením stavebních úprav budovy s vlivem na její energetické náročnosti ztrácí energetický certifikát budovy platnost i před uplynutím zákonem stanovené lhůty. Povinnost energetické certifikace se vztahuje na novou budovu a na významně obnovovanou existující budovu, jejichž kolaudační řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2008, a na budovu prodávanou nebo pronajímanou po 1. lednu 2008.
Autor: Lenka Kostková
