Hledá se nízkoenergetický rodinný dům
Čím výraznější je snaha o snížení energetické náročnosti budovy, tím náročnější je i výběr vhodné stavební a technologické strategie pro budovy, který by měl vycházet ze samotného tvarování a formování hmoty takové budovy. Předpokladem energeticky úsporného bydlení je kompaktní stavební formy ve spojení s vynikajícími tepelně izolačními parametry obvodového pláště.
Jaký typ rodinného domu
Každý dům, i ten nízkoenergetický, by měl harmonizovat s okolním prostředím a plnit požadavky jeho obyvatel. Při výběru vhodného tvaru a velikosti rodinného domu můžeme vycházet z velmi jednoduchého rozdělení rodinných domů na přízemní, respektive bungalovy, jednopodlažní s podkrovím a vícepodlažní. Už při zvažování koupě pozemku je dobré znát typ domu, který upřednostňujete.
První skupina - přízemní domy
jsou nejvýhodnější z hlediska pořizovacích nákladů. Nevýhodou však může být poměrně velká plocha pozemku, jehož cena také není zanedbatelná. Přízemní domy s podkrovím nabízejí možnost rozšířit obytnou a užitnou plochu domu. Uplatní se zejména v oblastech, kde jsou nezbytné střechy s velkým sklonem. Nevýhodou je ne zcela plnohodnotný obytný prostor, množství potenciálních tepelných mostů v konstrukci krovu a zastřešení a složité detaily styků zděných a dřevěných konstrukcí. V některých případech je však cena příliš vysoká i ve srovnání s patrovými domy - například pro realizaci kvalitní skladby střešního pláště.
Patrové rodinné domy
mají relativně nejvyšší pořizovací náklady. Stavbou dalšího podlaží se však vytvoří plnohodnotný obytný prostor. Výhodou je i další faktor - lepší tvar budovy (kompaktní stavební hmota), jakož i možnost dobře a kvalitně zateplit strop posledního podlaží.Při výběru správného stavebního i tvarového řešení rodinného domu je dobré znát statické vlastnosti použitého konstrukčního systému, které limitují rozpětí stropních a střešních konstrukcí, ale i hygienické možnosti daného řešení, a to zejména kvalita přirozeného osvětlení a proslunění vnitřních prostor.
Faktor tvaru
Důležitý činitel v posuzování energetické náročnosti budov je faktor tvaru definován jako podíl ochlazovaných ploch domu k obestavěnému prostoru. Počítá se z vnějších rozměrů budov.Velmi laicky řečeno vyjadřuje velikost tepelných ztrát na 1 m 3.Čím je faktor tvaru menší, tím menší jsou tepelné ztráty při stejném objemu budovy. Faktor tvaru je vyjádřením i efektivnosti vynaložených pořizovacích nákladů. Nízkoenergetický dům by měl mít vzhledem k objemu podle možností minimum venkovních ploch, protože s rostoucím poměrem obalových konstrukcí a objemu se zvyšuje spotřeba energie na vytápění, a to i přes stejné stavebnímu řešení a izolačnímu standardu. Zalomení fasády, balkóny, arkýře, vikýře, věžičky, niky a podobně zvětšují vnější (ochlazovanou) plochu obvodového pláště, a tak přispívají ke zvyšování energetických ztrát členité budovy. V případě kompaktního rodinného domu lze dosáhnout poměr plochy a objemu s hodnotou 0,7.Tato hodnota je dobrým předpokladem pro dosažení hraniční měrné potřeby energie na vytápění přibližně 50 kWh / m 2. Budova může navzdory dobrým hodnotám U obvodových prvků dosahovat špatné (tj. vysoké) hodnoty měrné spotřeby energie, zejména pokud má vzhledem k obestavěný prostor velké plochy obvodových konstrukcí.
Nízká hodnota měrné spotřeby energie však nemusí
dostatečně přesně vypovídat o skutečné energetické spotřebě budovy, protože rozhodujícím faktorem je její velikost. Při velmi dobře izolovaných domech však vliv jejich tvaru na energetickou bilanci klesá, protože podíl tepelných ztrát přechodem tepla je malý.
Půdorysné řešení
Nejmenší plochu povrchu v porovnání s vnitřním objemem má koule. Takový dům by byl jistě zajímavý, ale vzhledem k množství nevyužitelných prostor a složité výstavby velmi nepraktický a drahý. Výhodný z hlediska energetických úspor je dům ve tvaru válce, kostky či obdélníku. Ze základního tvaru objektu můžeme odvodit i tvar optimálního půdorysu. Ideální půdorys, který se přibližuje tvaru čtverce či kruhu, není však možné vždy dodržet, a to nejen pro požadavku investora, ale i vzhledem k velikosti, orientaci a tvar pozemku či okolní zástavby, které často ovlivňují tvarování půdorysu.
Snaha dosáhnout ideální tvar a půdorys nízkoenergetického domu stůj co stůj
určitě není správná. Ideální stav při úspoře energie lze dosáhnout i pomocí různých stavebních a technologických opatření, například vytvořením bariéry ze strany převládajících studených větrů nebo použitím kvalitních stavebních prvků. Při praktickém rozhodování nesmíme například ani zapomínat na skutečnost, že vícepodlažní budovy mají lepší faktor tvaru, a tím i menší potřebu tepla jako přízemní budovy.
Vnitřní dispozice nízkoenergetického domu
se musí přizpůsobit orientaci domu na světové strany.Obytné prostory by měly využívat co nejvíce slunečního svitu. Doporučená orientace je na jih, jihovýchod nebo jihozápad. Při takové orientaci hmatatelně cítit přehřívání interiéru slunečním světlem (ať už přímým nebo akumulovaným ve vnitřních konstrukcích) za jasného dne i začátkem ledna při nízkých teplotách venkovního vzduchu. Obslužné prostory (chodba, schodiště, WC, kuchyně) by měly být otočeny na sever a tvořit jakousi bariéru proti chladu. U těchto prostor je velmi důležitý správný návrh velikosti okenních prostor. Přílišné otvory otočené na sever budou zvyšovat tepelné ztráty a malé zase nedodají potřebné teplo a světlo.
Tvar střechy
Pro vzhled domu a jeho začlenění do okolní zástavby je rozhodující tvar střechy. Tvar a typ střechy však ovlivňuje i spotřebu tepla, takže při návrhu úsporného domu usilujeme minimalizovat ochlazované plochy střechy. Z tohoto hlediska jsou nejvhodnější ploché a pultové střechy. Snížit potřebu tepla pomůže i podstřešní prostor šikmých střech.
A co takhle katalogový
Při výstavbě rodinného domu si spoustu stavebníků vybírá svůj dům z katalogu. I když se v zahraničí objevují již první katalogy nízkoenergetických domů, nesmíme zapomínat, že jakkoli dobrý projekt se stane skutečně dobrým a energeticky úsporným až po osazení do konkrétní lokality. Největší nevýhodou katalogových nízkoenergetických domů je právě neschopnost jednotlivých projektů přizpůsobit se situaci a orientaci stavebního pozemku - čest výjimkám. Investor se rozhoduje pro katalogový projekt většinou z finančních důvodů - takové projekty jsou totiž až o polovinu levnější, což může znamenat úsporu několik desítek tisíc korun. Za takovou úsporu však může investor zaplatit při výstavbě nebo provozu domu několikanásobně více, například vyšší potřebou tepla na vytápění, vyššími pořizovacími náklady nebo špatným vnitřním členěním. Při výběru katalogového projektu třeba velmi dobře zvážit, co je pro daný pozemek nejvhodnější, zda vyhovuje vnitřní členění, jaká je orientace pozemku na světové strany nebo jaký je faktor tvaru. Část zájemců o nízkoenergetický dům se na začátku, když si zjistí základní informace, leknou, že všechny nízkoenergetické domy se velmi podobají jeden druhému - strohý tvar kostky nebo obdélníku s pultovou střechou, na severní straně téměř bez oken, na jihu se zimní zahradou. Že zejména v počátcích šlo o nízkoenergetické stavby na hranici experimentů (navíc často publikované), vytvářely se objekty, které s ohledem na přísné respektování požadavky na faktor tvaru charakterizoval stejný architektonický vzhled.
V současnosti se požadavek na minimální tepelné ztráty
a vysokou energetickou účinnost dají dosáhnout i kvalitním technickým řešením, proto není nutné, aby se všechny nízkoenergetické domy podobaly jako vejce vejci. I upřednostňování například řadové zástavby poskytuje při architektonickém ztvárnění nízkoenergetických budov mnohem větší svobodu.
Autor: Lenka Kostková
