Hry s dětmi ve volné přírodě a na zahradě
Děti nejsou vybíravé, co se týká ročních období. Na každém si vyberou něco hezkého. Hlavně, když mohou dovádět venku a nekoukají na to, jestli jim nad hlavou praží slunce, nebo padá jemný deštík…..
Děti milují změnu ročních období
Neberou je jako průvodní jevy svého života, ale prožívají změny v přírodě spolu s ní. I když si to neuvědomujeme, měníme všichni tak trochu náš život, vždy když se střídají roční období. U dětí to lze pozorovat dost zjevně. Zatímco v létě věnují téměř veškerou svou pozornost aktivitám venku, stávají se na podzim klidnějšími, projevují více zájmu o čtení knih, malování či jiné kutilství. I hračky v dětském pokoji bývají nanovo objeveny. Ale trávení celých podzimních dnů uvnitř by děti začalo velmi rychle nudit.
Podzim má pro ně své zvláštní kouzlo
Když si mohou hrát venku s blátem, běhat v kalužích, sbírat kaštany nebo si pouštět draka, mají o zábavu postaráno. Pokusíme se vám nastínit pár tipů na hry a zábavu pro roční období podzim. Hrát si v blátě, hrabat a kopat - nejmenším dětem to úplně stačí. Podívejte se na to takto: Nyní přichází následující pěkné roční období, a dokonce i tehdy, když prší - a vaše děti budou milovat podzim! Vzpomínáte si ještě na to, jaké to bylo nádherné? Obrovským skokem vpadnout do nejbližší louže a nechat vodu vyšplíchnout do všech stran? Nebo si dělat pomocí klacku cestičku v blátě? A jaká to byla zábava, když jsme se mohli hrabat v kupce listí nebo se po něm kutálet z kopce v lese! Už úplně malé děti milují hru s blátem, hrabání a kopání. A my bychom jim to měli vždy, pokud se to jen trochu jde, umožnit. I když musí jít po takové akcí celé oblečení hned do pračky. Neboť děti se takto učí "pochopit" svět.
Děti poznávají svět rukama
Na začátku děti poznávají své okolí méně pomocí knih a řeči, ale zejména pohybem a smyslovými zkušenostmi. A to podporuje nejen jejich tělesný vývin, ale posilují se tím i duševní a sociální schopnosti. Proč je ale právě babrání se v bahně tak důležité? Kůže je náš největší smyslový orgán a k tomu i první, který je v dětském vývoji plně funkční. Takto pomáhá taktilní (hmatový) systém dětskému mozku dávat do vztahu a organizovat všechny ostatní smyslové podněty. Smyslové vnímání je tedy klíčem k myšlení. Z tohoto důvodu zřizuje stále více mateřských škol speciální dílny, kde si mohou naši nejmenší mnoho věcí prakticky vyzkoušet. To nemá nic společného s antiautoritatívnou výchovou, ale je to výborné podporování kognitivních schopností. Ať už bláto, zemina nebo jíl - s těmito materiály mohou děti cítit formu a měnit ji, vyzkoušet si jejich vlastní sílu, zjišťovat své tělesné hranice a testovat různé vlastnosti.
Procházka lesem jako škola života
I procházka v lese nebo odpoledne strávené v zahradě je pro dvouleté dítě dobrou školou pro život. Zejména tehdy, pokud může zkoumat toto zajímavé prostředí (listí, kůru stromů, bláto) samostatně a svým vlastním tempem. Pro dospělé je to - buďme upřímní - někdy pořádná nuda. Představte si však následující situaci: Venku mrholí. Vaše dítě klečí před kaluží a větví se v ní rýpe do všech stran, když vy byste se nejraději vrátili do kavárničky (dle možností s čistým dítětem), kterou jste objevili na okraji lesa a vypili si tam šálek horké čokolády. A tak netrpělivě voláte dítě: "No pojď už konečně!" Ale když si ujasníme, co se v takových situacích odehrává v hlavičkách našich dětí, uvědomíme si o něco lépe proč být trpělivým. Nejlepším "krmivem" pro mozek nejsou totiž výklady rodičů. Dítě si nerozvíjí představu o listí jen tím, že mu vyprávíme, že jde o oválné zelené tvary, které visí na stromech. Mnohem lepší je, pokud má dítě možnost hmatem a zrakem samo objevit, co je list a jaký zvuk dokáže vydávat chůze po suchém spadaném listí.
Podporujme samostatné bádání
Pokud děti bádají samy, automaticky si přitom zařazují již naučené věci. Získávají zkušenosti, které mají něco společného už se získanými poznatky, ale obsahují i kousek neznámého. Proto pokud budete chtít příště zakřičet "Pojď už", nejdříve se podívejte, co dítě právě ohmatává a zkoumá. Pokud děti chodí po suchém listí, skáčou po kalužích, hrabou se v blátě nebo zkoumají v rukách vylomenou kůru stromů, vytvářejí se krok za krokem komplikovaná nervová spojení v různých oblastech mozku. Tyto vzruchy přicházející ze smyslových orgánů se využívají na budování stabilních a stále komplexnějších nervových propojení. Je tedy těžké uvěřit, co všechno se děje při tom, když si děti hrají v louži. Kbelík, lopatka a krabička, do které si lze něco vzít domů, jsou výborným výstrojí pro malé badatele.
Jak to chutná?
Pro děti do 20. měsíce života je charakteristická tzv.. orální fáze - znamená to, že děti se učí poznávat svět zejména tím, že vše dávají do úst. Ústa mají více nervových zakončení na milimetr čtverečný, než každá jiná část těla. Vše dosažitelné dítě zkoumá jazykem a prvními zoubky. Toto je čas, kdy na dítě neustále křičíme: "Ne, to je fuj!" Je naprosto přirozené, že by děti neměly dávat do úst žádné fekálie ani odpadky. Ale pokud jde o písek, zeminu nebo listy ze stromů, názory mnoha rodičů se rozcházejí. Co vlastně mluví proti tomu, aby děti otestovaly, jak tyto věci chutnají? Po jednorázovém zkoušení je zvědavost malých dětí většinou uspokojena. Příliš velká hygiena není dobrá, neboť imunitní systém se musí umět vyrovnat i s viry z okolí, říkají dětští lékaři. Výrok "Špína pročišťuje žaludek" sice není pravdivý, ale když se tam dostane trochu písku, není to nic tragického. Jinak se žaludek chová, pokud má do činění s pískem znečištěným kočičím trusem nebo jedovatými částmi rostlin. Ale tím, že rodiče ví, že děti dávají všechno do úst, mohou proti těmto nebezpečím ve vlastním domě nebo zahradě předcházet. Například tím, že nenechávají jen tak pohozené cigaretové nedopalky a ani v domě, ani v zahradě nepěstují jedovaté rostliny.
Nevtíravá pozornost je žádoucí
Právě nejmenší děti potřebují při svých objevitelských túrách nejen takové rodiče, kteří se postarají o jejich tělesnou bezpečnost, ale takové, kteří jim poskytnou sociální jistotu a bezpečí. Jde o nevtíravou pozornost rodičů a prarodičů. Neboť vnímání je obzvláště pro miminka a malé děti špičkovým výkonem. V jejich malých hlavičkách se musí nejprve založit vzory a struktury, aby mohly zpracovat všechny dojmy, které získávají. A při tomto aktu potřebují pocit jistoty. "Táta a maminka jsou zde a nevynadají mě, ani když se občas zašpiním." A nejpozději v tomto bodě by nám mělo být jasné - pro malé lidičky je čvachtání se v blátě opravdovým zážitkem.
Zahrada - "místo činu"
Právě na podzim je tady co dělat a objevovat: listí se odívá do nejkrásnějších barev, stromy a keře zdobí ovocné skvosty a podzimní květy září na teplém sluníčku. Děti předškolního věku, ale i mladší školáci mají radost z toho, když spolu s rodiči připravují zahradu na zimní odpočinek nebo sázejí trvalky a cibuloviny na další jaro. Pro děti i dospělé symbolizuje vlastní strom v zahradě - jako například pěkná jabloň - stabilitu. Avšak s ročními obdobími se permanentně mění, její listy a plody podněcují dětskou fantazii a svými vyčnívajícími větvemi zve na snění a lezení. Zahrada ale i parky nabízejí na podzim zejména pro děti skutečný svět zázraků a kreativní dílnu. Dlouhé hodiny zde sbírají listy, kaštany, bukvice a žaludy a hrají si v listí. Na podzim zde děti zažívají i hustou mlhu a silný vítr, objevují různé plody, fascinující pavučiny a pestrou zvířecí říši nebo se těší na opékání na ohýnku.
Podzimní výzdoba v bytě
Pro děti ale i pro zbytek rodiny je vzrušující, pokud si podzim přinesou přímo do bytu a trochu si ho takto zkrášlí. K tomu nepotřebujete mnoho. Pár podzimních květů nebo větvičky s pestrobarevnými listy, ozdobné malé tykvičky, jablíčka, možná ještě svíčka k tomu - toto všechno může přinést do vašeho bytu příjemnou podzimní atmosféru. I z materiálu, který jste si přinesli z přírody, lze zhotovit krásné dekorace na stůl a jiné pěkné výrobky.
Několik podzimních nápadů na hry
- Kde je perla?
Vezměte čtyři půlky - skořápky vlašského ořechu a jeden korálek (perlu). Ukryjte korálek pod jednu polovičku a poproste diváky, aby si dobře všímali, kde se korálek nachází. Nyní posuňte korálek pod jinou skořápku a přemístěte rychlejším tempem půlky skořápek. Kde se nachází perla?
- Ořechová věž
Každé dítě dostane dvě skořápky a spolu se snaží postavit z nich věž tak, že každé dítě přiloží jednu skořápku. Při kterém dítěti věž spadne? Pokud je to příliš jednoduché, dejte každému dítěti více skořápek.
- Mikádo
Při procházce lesem posbírejte mnoho malých větviček a položte je na hromadu. Nyní hrajte zcela klasicky mikádo - kdo zvládne vzít větvičku, aniž se ty pod ním nepohnuly?
- Skrýše z listí
Z nasbíraného listí se dají postavit perfektní skrýše.
- Ořechové loďky
Ze skořápek ořechu se dají zhotovit pěkné loďky. Tyto si pak mohou děti pouštět po řece, jezeře, nebo v obyčejné misce doma či na zahradě.
- Chytání listů
Kdo chytí co nejvíce listů, které padají ze stromu? Vůbec to není snadné, proto by měl být každý úspěšný pokus odměněn.
- Který plod ke kterému stromu?
Při této hře vytvoří děti dvě skupiny. První skupina jde nasbírat listy a plody ze stromů a keřů. Druhá skupina musí pak hádat, který list nebo který plod patří ke kterému stromu. Pak se jdou všechny děti na vlastní oči přesvědčit, zda uhodly, nebo se i zmýlily.
- Hry s kaštany
»V deštivém odpoledni můžete dát dětem pár kaštanů na hraní. Nechte je nejprve, zda je samotné něco s nimi nenapadne. Potom rozložte kaštany po zemi, děti musí chodit po místnosti, aniž by se dotkly kaštanů. Po určitém čase se mohou pohybovat kolem kaštanů jako pejsek nebo mohou kolem nich skákat jako žába, hopkat na jedné noze apod.
»Dítě si vezme kaštan do ruky a vy řeknete nějaký předmět v místnosti, kterého se má dítě kaštanem dotknout - např.. stůl, židle apod. Ztížit to můžete tím, že zapojíte do hry i barvy a materiály - např..dotknout se třeba červeného předmětu nebo něčeho ze dřeva apod.
»Děti se mohou pokusit vyhazovat kaštany do výšky a pak je opět chytat.
»Postavte papírový koš uprostřed místnosti a děti mají za úkol házet do něj kaštany. Vyhrává ten, kdo trefí do cíle co největším počtem kaštanů.
»Každé dítě dostane dva kaštany a vyklepává pomocí nich nějaký rytmus. Ostatní se pokoušejí s určitým časovým odstupem napodobit tento rytmus.
»Ve středu stolu je položena miska s kaštany. Nyní děti jeden po druhém házejí kostkou. Kdo hodí čtyřku, může si z misky vzít 4 kaštany, při šestce 6 kaštanů apod. Kdo hodí jedničku, musí všechny své kaštany vrátit. Když je miska prázdná, každý si spočítá kaštany. Kdo je získal nejvíce?
