Jak fungují sekačky na trávu
V první polovině 20. století existovaly především vřetenové ruční sekačky s nožovým válcem, které poháněla pouze lidská síla.
Tato sekačka byla vynalezena v roce 1830 v Británii. V roce 1902 se objevila první sekačka poháněná vnitřním spalovacím motorem. Elektrická sekačka se objevila v roce 1926.
Po 2. světové válce se rozmohlo bydlení na předměstích s velkými travnatými plochami, na které by ruční sekačky nestačily, proto vznikl také nový typ sekačky. Měl silnější motor a větší pokos, takže se rychle rozšířil. Místo sekání trávy podobným způsobem, jako když nůžky stříhají papír (jako u vřetenové sekačky) vyžívají rotační sekačky horizontálně rotující nože, které sekají trávu rychle a účinně na jeden zátah. Nože jsou upevněny na podvozku v ochranném krytu, který omezuje rozlétávání trávy aj. předmětů do všech stran. Podvozek bývá na čtyřech kolech, nad ním je motor a k němu připevněný pytel, který zachytává posečenou trávu.
Základní verze rotační sekačky mívá připojené držadlo, za kterým stojí obsluhující osoba a tlačením ji posunuje vpřed. Samohybné sekačky využívají přenos energie z motoru na roztáčení koleček, takže vyžadují méně námahy, musíte však za nimi také chodit. Ne každý je ochotný chodit stále za sekačkou a někteří lidé mají tak velký trávník, že potřebují silnější stroj s větším pokosem. Pro ně jsou tu samojízdné sekačky.
A pokud byste chtěli něco opravdu unikátního, existují také vznášející se sekačky, které se pohybují místo koleček na vzduchovém polštáři, anebo automatické sekačky, které vůbec nepotřebují lidskou obsluhu.
Všechny tyto sekačky však musí mít totéž, aby správně fungovaly: motor, rotující nože, prostředky k pohybu a způsob, jak se zbavovat posečené trávy. Zde se podíváme na každý z těchto systémů a zjistíme, co je potřeba, aby Vaše zahrada dobře vypadala.
Rotační sekačky
Každá rotační sekačka bez ohledu na velikost a komplikovanost potřebuje motor, který roztáčí nože tak rychle, aby stébla trávy čistě usekly. Většina rotačních sekaček je poháněna vnitřním spalovacím motorem, který může být dvoutaktový nebo čtyřtaktový. Dvoutaktové motory spalují směs benzínu a oleje, zatímco čtyřtaktové pouze benzín, přičemž mají oddělený systém promazávání. Rozšířené jsou však také rotační sekačky s elektrickým motorem, který může být napájen kabelem, dobíjecí baterií a dokonce i solárně.
K motoru je připevněná klapka, často umístěná na držadle, která udržuje přítok benzínu do motoru. Z bezpečnostních důvodů motor vypne, když je klapka uvolněna. U některých sekaček umožňuje klapka nastavení rychlosti motoru. Motor roztáčí vertikální osu připojenou k nožům, které bývají z jednoho kusu oceli a umístěné horizontálně kus nad zemí. Obvykle se otáčejí rychlostí 3000 otáček za minutu, čímž sekají trávu, přes kterou přejíždějí. Nože mohou být rovné nebo zahnuté, samotné sekání však obstarávají pouze jejich špičky.
Existují také speciální nože určené na rozsekávání posečené trávy na maličké kousky-mulč, který se používají na mulčování. Podvozek mulčovací sekačky shromažďuje posečenou trávu, kterou pak mulčovací nože rozsekají. Ať už je posečená tráva mulčovaná nebo ne, z podvozku se přesunuje do pytle, který je na boku sekačky nebo vzadu, anebo ji sekačka vrací na zem. Některé sekačky typu 2 v1 můžete použít na mulčování i na pytlování. Sekačky typu 3 v 1 pak mohou posečenou trávu pytlovat, mulčovat nebo bočně vypouštět.
Pokud se jedná o samohybnou sekačku, motor roztáčí hřídel připojenou k řemenu nebo řetězu. Ten je připojený převody k rotující ose, díky které se kola sekačky pohybují.
Sekačky s dvoutaktovým a čtyřtaktovým motorem
Dvoutaktové motory bývají časté u zahradní techniky jako je strunová sekačka (vyžínač), normou je však u sekaček čtyřtaktový motor. Dvoutaktové motory jsou levné, jednoduché a na svoji velikost mají větší sílu než čtyřtaktové motory. Dobře fungují, i když je držíte v různých úhlech, což je důležité u zahradní techniky, kterou držíte v ruce.
Čtyřtaktové motory zase mají na svoji velikost větší zátah, díky čemuž se lépe dostanete skrz vysokou trávu, aniž by nože zpomalily. Mají také menší spotřebu paliva, a protože nespalují olej, nevypouštějí ani tolik zplodin jako dvoutaktové motory.
Samojízdné sekačky
Na menší trávník s rovným povrchem stačí tlačená rotační sekačka. Na větší a nerovné plochy je vhodná samohybná sekačka. A na rozsáhlé travnaté plochy bývá nejvhodnější a nejefektivnější samojízdná sekačka.
Existují různé typy a velikosti samojízdných sekaček, mohou mít motor o různém výkonu (kW) a různě veliké nože. Nejmenší samojízdné sekačky mívají výkon asi 10 kW. Větší jsou zahradní traktůrky, ke kterým kromě sekání trávy můžete připojit různé zahradní příslušenství, např. pluh nebo disky na provzdušňování zeminy. Mívají motor o výkonu 13-18 kW. Na skutečně rozsáhlé travnaté plochy může být vhodnější velký zemědělský traktor, ke kterému bude připojené sekací zařízení.
Dalším typem je sekačka s nulovým poloměrem otáčení. Používá se při profesionální péči o trávník a při vytváření krajiny. Využívá řízení všech čtyř kol, aby přesně kopírovala terén, např. kolem stromů a jiných překážek.
Řízení samojízdné sekačky se podobá řízení jakéhokoli jiného motorového vozidla. Řidič sedí na sekačce a řídí ji. Některé sekačky mají volant a pedály na zrychlení a brzdění. Jiné se řídí pomocí pák, kterými ovládáte klapku i manévrování. Motor pohání kola i nože stejně jako u samohybné sekačky. Nože však bývají většinou poháněny řemenem připojeným k motoru, nejsou přímo k němu připojeny osou. Řidič může kromě jiného snížit nebo zvýšit nože, zrychlit je nebo zpomalit.
Předtím než investujete do samojízdné sekačky, dobře zvažte, k čemu bude sloužit. Samojízdná sekačka je mnohem nákladnější než tlačená nebo samohybná sekačka.
