Jak poznat, že se má miminko dobře a chce komunikovat?
Přestože malá miminka neumějí mluvit, snadno se dá z jejich chování vycítit co chtějí. Rodiče jejich jazyku snadno porozumějí. Pokud se svému miminku náležitě věnují, je to velmi snadné, vcítit se do jeho pocitů a splnit tak jeho prosby.
Miminko komunikuje různými způsoby
Skutečně vyprávět ještě samozřejmě neumí. Ale kdo se dobře dívá, rychle zjistí, že s ním dítě chce komunikovat, že je hladové nebo jej bolí bříško, zda je právě soustředěné nebo je unavené. Rodiče rozpoznají stav svého dítěte zejména podle toho, jak pláče - nebo jestli působí spokojeně. Ale nejen pláčem umí miminka vyjádřit, co cítí. Dítě to umí vyjádřit různými způsoby, například svou motorikou, mimikou a očním kontaktem. Jsou to základní vzory, které jsou vrozené. A tak využívají již novorozenci celé tělo na to, aby komunikovali s okolím. Děti mávají ručkami a dívají se zaujatě, pokud jsou připraveny komunikovat. Pokud napínají prstíky nebo se nepohybují, jsou to jasné znaky toho, že potřebují přestávku na odpočinek. Často můžeme sledovat více signálů současně. Pokud chce mít dítě pokoj, neboť se cítí přetížené, otáčí hlavičkou směrem pryč, napíná celé tělo a kroutí celým tělem, jakoby chtělo utéct pryč. Většinou pro novorozence je podnětů, které je obklopují a které jim nabízejí rodiče, příliš mnoho. Neboť pro ně je všechno ještě zcela nové!
Oční kontakt
Nejvíc vzrušující je zejména oční kontakt. Přibližně v šesti týdnech je schopnost vidět vyvinuta tak dobře, že dítě vidí ostře a tím může fixovat svého společníka. Ale držet kontakt a komunikovat stojí novorozence hodně energie. Pokud odvrací zrak, je to cesta, jakou se může sám uklidnit. Po pár vteřinách si však miminko odpočine a znovu se dívá zaujatě na mámu. Mimochodem: Novorozenec se umí dívat svému společníkovi do očí nebo spočine pohledem na nějaké věci několik minut. Trvání takového chování však věkem klesá až po období dospělosti. My dospělí se díváme do očí jen krátce, tvrdí psychologové. Zato miminko se umí stále na delší dobu na něco koncentrovat, například na hračku: pokud se u několikatýdenního miminka jedná jen o přibližně 5 minut, může to být ve věku šesti měsíců už půl hodiny. Mámy a otcové musí brát ohled na oční kontakt svého dítěte. Pokud dospělý pochopí, že má sledovat rytmus dítěte, vznikne výměnná hra. Dospělý nechá dítěti čas, kdy si může odpočinout a věnuje se mu, když je bdělé a připravené komunikovat. Rodiče toto všechno dělají intuitivně správně. Používají zjednodušené, prototypové formy chování, aby se stali pro dítě srozumitelnými. Jde například o vyprávění v řeči miminek a přehnanou mimiku. Neboť pohled do očí děťátka stačí na to, aby změnila matka své chování. Například se pousměje, otevře více oči, zvedne oči a přikyvuje. To je přehnaná mimika, pomocí které umí miminko lépe pochopit výraz tváře a jeho významu.
Perfektně sladěná komunikace
I zjednodušená řeč miminek s jeho opakováním, zdvojenými hláskami jako "tata, mama ..." a stoupající melodií řeči je přesně nastavena na dětské ucho a vnímavost. Přizpůsobuje se dokonce jednotlivým potřebám: Pokud je dítě unavené, je řeč matky táhlejší a hlubší. Tak se miminko dozvídá, že určité řečové melodie patří k určitým pocitům. A malými "reptavými" rozhovory podporují rodiče první jazykové experimenty. Například tím, že imitují hlásky svého miminka a přitom je snadno obměňují, například v jiné tónové délce vyslovují "papapa" a "pipipi". To podněcuje dítě, aby produkovalo nové hlásky a vzniká malý dialog nebo jinak řečeno "koloběh pozitivní vzájemnosti". Pomoci přitom může počkat na iniciativu dítěte, tuto pak následovat a způsobem vhodným pro takto malé dítě pak pojmenovat, co se v něm a kolem dítěte právě dělá. Například: "Ano, teď se raduješ!". Tak dokáže dítě pomalu všechno kolem sebe lépe chápat.A vzniká i dobrý vztah mezi miminkem a blízkou osobou. Potřeba dítěte mít kontakt je velmi velká. A takovou komunikací se buduje fungující pouto mezi matkou a dítětem. A pevné pouto je ochranná funkce pro miminko. Kromě toho se děti stávají tímto způsobem sebevědomějšími - a pláčou méně.
S přibývajícím věkem ví dítě svým rodičům "říct" stále více
Již ve věku šesti týdnů se usmívá vědomě na mámu, když mu její vyprávění dělá radost a kolem pátého měsíce umí vytvářet řetěz z hlásek jako rrr nebo ge-ge, pokud se cítí obzvláště dobře. Toto vše se děje automaticky. Ale někdy člověk vůbec nechápe signály vycházející od dítěte. Například pokud se právě zahloubá do přebalování a nevšímá si přitom pokusy miminka o komunikaci. Nebo špatně pochopíme signály a myslíme si například, že dítě někoho odmítá, pokud odvrací zrak. A takto může dojít k negativnímu koloběhu: Matka, která se domnívá, že ji dítě odmítá, mluví na dítě o to více a to dítě ještě více unavuje a vysiluje. A odkud mohou pramenit takové nepochopení? Mnohdy mají společného jmenovatele: rychlost. Kdyby dali rodiče sobě a dítěti více času, bylo by všechno mnohem jednodušší. Jinak by vnímali své dítě a odpovídajíc tomu by i reagovali. Teprve když se vytvoří pomalé tempo mezi rodiči a miminkem, mají rodiče přístup a spojení k jejich intuitivnímu vnitřnímu vědomí.
Předcházet pláči
Nejjasnější signál, kterým dává dítě na známost okolí, že se necítí dobře, je pláč. Pomocí něj děti vyjadřují, že jsou hladové nebo mají plnou plenku, nebo se prostě něčeho polekaly. Rodiče umí už skoro podle druhu pláče rozpoznat potřeby svého dítěte. Ono přestane tím spíše plakat, čím rychleji a vhodněji na to máma zareaguje. Ale dítě by samozřejmě mělo mít možnost i plakat. Je to jedna z jeho nejdůležitějších možností komunikace a může být poměrně zřetelná, pokud jsou uspokojeny všechny tělesné potřeby. Pláč je v podstatě proces zpracování něčeho, který dítě zbavuje břemene. Výjimku tvoří plačící děti. To jsou děti, které pláčou více než tři hodiny denně po dobu více než tří dnů v týdnu, a to více než tři týdny za sebou. V tomto případě se jedná o kojeneckou koliku a měli byste se poradit s dětským lékařem.
Některé děti jsou neklidné od narození
To může souviset s těžkým porodem, napětím v partnerství - nebo s vrozeným temperamentem. Takové děti v porovnání s ostatními dokážou zaměřit svou pozornost na mnohem kratší dobu, jsou podrážděněji a potřebují delší čas, aby usnuly. Často začnou více plakat, pokud mají kolem sebe spoustu podnětů a ony by chtěly už spát. Proto je velmi důležité reagovat na signály miminka. Pokud dbáme například na čas, kdy je již unavené, uložíme dítě dříve spát a necháme ho i déle si pospat, zabráníme tak stavu vysokého rozrušení.Takovým dětem často stačí, když zatáhneme závěsy v místnosti a všechny rušivé podněty držíme od něj v bezpečné vzdálenosti (např. televize, rušivé zvuky apod..).
Dítě rozvíjí vlastní strategie
"Samoregulace" - tak nazýváme tuto schopnost miminek. Mají ji však rodiče podporovat tím, že vedou ručku děťátka rovnou do pusy? Ne, to bychom právě zabránili rozvoji samoregulačních snah, doporučují dětští psychologové. Pokud dítě potřebuje podporu, aby se uklidnilo, pak to ukáže rodičům samo: pláčem nebo zesílenými signály neklidu. V jiných úkolech, které musí miminka zvládnout, však může být podpora rodičů velmi užitečná, aby se naučila samoregulaci. Velké úkoly regulace prvního roku života můžeme rozdělit do tří skupin:
- spánek (přechod mezi bdělostí - spánkem a bdělostí)
- pláč (přechod od vzrušení do klidu)
- jedení (přechod mezi hladem - jídlem a sytostí)
Největším přáním rodičů je většinou to,
aby dítě zvládlo přechod z bdělého stavu do spánku co nejrychleji. A ono se to i podaří - jen to chce trpělivost a čas. Pokud rodiče omezí přísun podnětů v době, kdy má dítě jít spát, nehoupají dítě příliš a nemluví s ním příliš mnoho, může si samo vytvořit určitý "mechanismus vypnutí". Abychom uklidnili plačící dítě, které není ani hladové a nemá ani plnou plenku, stačí většinou vzít ho do náruče. Tělesný kontakt s mámou nebo tátou způsobuje u většiny dětí zázraky. Můžeme i klidně na dítě mluvit nebo použít uklidňující zvuky (některé děti mají rády monotónní zvuk pračky, jiné zase hlasitý tikot hodin ...). I jídlo by mělo probíhat harmonicky, zejména když už dítě dostává již stravu "velkých". Nejkrásnější pro dítě je, když sedí spolu s ostatními za jedním stolem. A pokud malý gurmán něco nemá rád nebo je sytý, nikdy ho prosím k jídlu nenuťte. Pokud však rodiče poskytnou pomoc a podporu v době, kdy ji dítě potřebuje, podporují tím dobrý kontakt. A tím i základy společné interakce.
Pozorování je alfa a omega
Některé signály jsou jednoznačné - jako například mnutí si oček. Jiné znaky, jako například ty, které naznačují vyčerpanost, poznáme sami časem. Ani my dospělí nemluvíme vždy nahlas, že jsme vystresovaní, ale stáhneme se do pozadí. A tak jako dospělí ukazují i miminka své pocity více nebo méně intenzivní. U některých dětí je snadné rozpoznat, jestli jsou hladové nebo unavené. Jiné děti jsou hůře "čitelné". Nicméně není hned špatné, pokud rodiče nepochopí dítě ihned perfektně. Malé nedorozumění patří ke každé komunikaci. To je zcela normální. Nejvíce se rodiče naučí tím, že své miminko citlivě pozorují - a věnují mu dostatek času. Tak rychle rozpoznají, co jim chce dítě zprostředkovat. V tomto jsou rodiče pro své děti nejlepší experti.
Jasné signály - jak zjistíte, že vaše dítě se raduje nebo chce odpočívat
1. Motorika - pokud jsou pěstičky jemně otevřené, tělo uvolněné a nožičkami miminko vesele mrská, je šťastné a připravené komunikovat. Pokud však napíná prstíky, případně je pevně svírá v pěst, napíná celé tělo a rozhazuje rukama nebo působí ospale a nepohybuje se, je přetížené a chce si odpočinout.
2. Pohled - nejlepší signál, že je dítě dobře naladěné a schopné vnímat, je pohled, kterým dítě fixuje svůj protějšek. Pokud se dívá dolů, upřeně dívá do prázdna a otáčí vyhýbavě hlavou, znamená to: "Mám už toho všeho plné zuby."
3. Mimika - bdělé veselé dítě dělá ústy pohyby nebo tvoří zvuky, například si brblá. V přibližně šesti týdnech se umí vědomě usmát. Výraz tváře přetíženého dítěte je naříkavý, mrzutý, neutrální nebo napjatý. Začne tehdy často plakat.
4. Barva pokožky - vystresované nebo unavené děti mohou mít na tváři červené fleky.
