Jak vybrat domácí aparaturu?
Než zajdete do obchodu vybrat si a nakoupit nové komponenty pro poslech hudby v domácím prostředí, měli byste si rozmyslet, co od aparatury očekáváte a kolik chcete do ní investovat. A právě při tomto rozhodování by vám měly pomoci následující řádky. Většina rad bude mít obecný charakter.
CD přehrávač
Nejprve se musíme rozhodnout, zda chceme přehrávač se zásuvkou na jeden nebo více disků (tedy měnič). Přístrojů s jednoduchou zásuvkou je nepoměrně více a mají většinou kvalitnější konstrukci než měnič za stejnou cenu. To je pochopitelné, protože disky měnící mechanismus zvyšují náklady na výrobu. Měniče jsou pohodlné na obsluhu, protože kvůli výměně CD nemusíme vstávat z křesla. Je v nich však více pohyblivých částí, a proto jsou potenciálně poruchovější. Karuselové měniče mají prostor na 3 až 5 disků, megameniče (spíše jukeboxy) jejich pojmou až tři sta, tedy asi většinu těch, co budeme mít. Počet funkcí nemusí být při výběru kritériem, protože, ruku na srdce, kolik funkcí přehrávače aktivně používáte?.Základní, povinná a nikdy nechybějící výbava zahrnuje spuštění a zastavení přehrávání, přeskakování skladeb v obou směrech, obousměrný rychloposuv a pauzu. Většinou se k tomu přidává možnost programovat pořadí nebo alespoň program dvaceti skladeb a opakování přehrávání jedné skladby či celého disku (repeat one, repeat all). Za další stupeň lze považovat náhodný výběr skladeb (random, shuffle) a podle mě nesmyslné opakování vybraného úseku (A - B repeat).
Příjemná je schopnost přečíst a zobrazit textové informace z CD
Pokud přehráváme takto vybavený disk (na trhu jich však zatím není mnoho), zobrazí se na displeji název alba, přehrávané skladby a interpreta. Důležitější je vybavení výstupy. Bezpodmínečný je analogový linkový výstup (dva konektory cinch). Je téměř jedno, zda bude fixní, nebo variabilní. Při fixním nelze měnit jeho hlasitost, při variabilním tato možnost je. Z audiofilního hlediska je zvukově čistší fixní řešení, ale ze zkušenosti vím, že mnohé zvukově špičkové přístroje mají výstupy variabilní a není v tom problém. Pokud máte (nebo budete mít) minidiskový rekordér, potřebujete digitální optický výstup (konektor toslink). Stejný konektor můžeme použít i pro CD rekordér (vypalovačku hudebních CD).
Některé CD přehrávače mají koaxiální digitální elektrický výstup SPDIF (konektor cinch),
který lze použít pro většinu CD rekordérů a některé stolní minidisky. Záleží pochopitelně na tom, jaké vstupy má zařízení, které chceme připojit (druh propojení se musí při obou přístrojích shodovat). Na zadních panelech se občas setkáme s konektory systémové datové sběrnice - pokud k nim připojíme další komponenty stejného výrobce, lze je ovládat jedním ovladačem. Nakonec jsem si nechal sluchátkový výstup. Pozor především na to, jakým způsobem se reguluje jeho hlasitost. Optimální je otočný ovladač v jeho blízkosti, naopak, problematická je společná elektronická regulace s variabilním linkovým výstupem.
Rozhlasový přijímač
Rozhlasové vysílání je velmi snadnou cestou k poslechu velkého množství různé hudby. Technická kvalita vysílání je sice do určité míry omezena, ale s dobrým vybavením naše uši většinou neurazí. I když je rádio velmi starou záležitostí, i v současnosti nabízí velice slušný ovládací komfort. Správný tuner by měl mít dostatek paměťových míst, do kterých si uložíme oblíbené stanice. V našich podmínkách bohatě postačí tři desítky na VKV a deset až patnáct míst na střední a dlouhé vlny. Přístroj by měl disponovat RDS, díky kterému se v průběhu reprodukce zobrazují názvy stanic na displeji. Tím se však možnosti služby Radio Data System zdaleka nekončí. Na displeji se mohou zobrazovat i názvy právě hraných písní, dopravní informace a jiné textové zprávy redakce. Stanice můžete vyhledávat podle programové náplně (zpravodajství, hudba, sport ...), na displeji můžete zobrazit přesný čas ... Možností je mnoho, záleží na vybavení konkrétního přístroje a bohužel i na vysílání stanic (a na tom to u nás většinou ztroskotává). Nezapomeňte, že obrovský vliv na kvalitu příjmu má připojení antény. Kus drátu z příslušenství je určen pouze pro nouzové ověření funkčnosti přístroje, kvalitní dipól a společná domovní anténa je mnohem lepší.
Zesilovač
Zesilovač je vlastně centrála každé zvukové sestavy-směřují do něj signály ze všech přehrávačů, jím vybíráte, který z nich budete poslouchat, on zesiluje signál na potřebnou úroveň a posílá ho do reprosoustavy. Asi první vlastnost zesilovače, kterou každý přezkoumá, je jeho výkon. Ne že by nebyl důležitý, ale určitě by neměl být kritériem při výběru, protože v běžné místnosti, kde posloucháme, stačí na hlasitý dynamický zesilovač s výkonem 40 až 50 W (u některých špičkových lampových modelů stačí výkon kolem 20 W, ale to už je úplně jiná liga).Nebudu vás zatěžovat optimálními hodnotami technických údajů, protože testy prokázaly, že leckteré zařízení, na kterém se naměřili nízké hodnoty, hrají mnohem lépe než stroje s dokonalými elektrickými vlastnostmi. Proto berme hodnoty o zkreslení, odstupu rušivých a jim podobných signálů s rezervou.
Co by měl správný zesilovač obsahovat?
Dostatek vstupů a výstupů, ale záleží jen na nás, kolik jich využijeme. Nechci provokovat Mravoučná poznámkami, ale v tomto případě se vyplatí dvakrát změřit a pak už jen šikovně jedenkrát vybrat.Lepší je, pokud bude některý z konektorů neobsazen, než by měl chybět. Pokud chceme častěji nahrávat na kazetu, hodí se takzvaný record out selector, tedy samostatný výběr vstupu, ze kterého chceme nahrávat. V praxi funguje tak, že například z CD přehrávače nahráváme na kazetu a zároveň posloucháme rádio. Při zesilovačích bez této volby můžeme v průběhu nahrávání poslouchat jen to, co zaznamenáváme. Většina zesilovačů disponuje i regulátorem basů a výšek, fyziologickou korekcí zvuku na noční poslech (loudness) a především (a to je opravdu důležité) tlačítkem, kterým všechny tyto funkce zcela odpojíme (source direct, pure direct), což zvuku velmi prospěje. Pokud budete chtít připojit gramofon, přesvědčte se, zda zesilovač má korekční předzesilovač RILA (a s kterým druhem přenosek-MM/MC- spolupracuje, musí být stejné jako ta, kterou má gramofon, některé zesilovače vědí obojí). Při poslechu gramofonu je vhodný subsonický filtr, který odfiltruje extrémně nízké frekvence, vznikající například přenosem kroků či jiného chvění přes přenosku a ochrání tak basové reproduktory před poškozením. Pozornost věnujte i terminálu pro připojení reprosoustavy. Maličké pérové svorky patří pouze na zesilovače nejnižší kategorie, ty lepší by měli mít závitové svorky, do kterých by se měl bez problémů vejít kabel o průměru 4 mm a nejlépe i banánky. Při výběru zesilovače a reprosoustav dávejte pozor na veličinu, která se nazývá impedance. Zesilovač si musí umět poradit s impedancí reprosoustav, které k němu chcete připojit. Tyto informace jsou uvedeny na zadních stranách přístrojů a jejich manuálů.
Reprosoustava
Jednoznačně nejdůležitějším článkem zvukového zařízení je reprosoustava, která má nejtěžší úkol - transformovat elektrický signál na zvuk. Na reprosoustavě se nevyplatí šetřit, obecně platí, že za reprosoustavu byste měli zaplatit stejnou částku jako za zbytek aparatury. Volba velmi závisí na vašem hudebním vkusu a žánru, který posloucháte. Oblíbený předpis, že třípásmové reprosoustavy jsou lepší než dvoupásmové, je absolutní nesmysl. Obzvláště v nižší cenové kategorii je lepší zvolit dvoupásmové soustavy (za stejnou cenu je méně reproduktorů - ale o to kvalitnějších). Zde však záleží právě na vkusu a hudebním žánry - pokud chceme poslouchat hardrock či techno při hlasitosti, jaká je na koncertech, je velká třípásmová reprosoutava nutností, v ostatních případech bych spíše tvrdil opak.
Reproduktorová soustava, tedy bedna, ve které jsou reproduktory,
by měla být pevná, na poklepání by neměla akusticky reagovat (tj. znít). Čím jsou její stěny masivnější, tím lépe. Důležitá je otázka vyústění basreflexového otvoru. Bassreflex je trubka z určitého materiálu s přesně vypočítanými parametry, která podporuje účinek basového měniče. Pokud chcete reprosoustavu umístit do police či regálu blízko ke stěně, musí basreflex vyústit na čelní stěnu - pokud by vyústil dozadu, hrál by do zdi a jeho efekt by potlačoval. Pokud ovšem reprosoustavu umístěte do prostoru, na umístění basreflexu příliš nezáleží.
Přípojné vstupy a výstupy
Stejně jako u zesilovači platí, že svorky na závit (schopné přizpůsobit se silnějším kabelům nebo banánkům) jsou mnohem lepší než pérové konektory. Rozdíl však bývá i v jejich počtu. Nezbytným minimem je jeden pár na každé soustavě. Ten umožňuje klasické single-wire připojení (jedním kabelem) k zesilovači.Pokud si však chcete se zapojením trochu zaexperimentovat, potřebujete na každé soustavě dva páry svorek (jeden pár pro výškový reproduktor, druhý pro střední a nízké kmitočty). Kromě klasického zapojení tak můžete zkusit bi-wiring nebo bi-amping. Bi-wiring spočívá ve vedení signálu z jednoho zesilovače dvěma kabely. Na bi-amping potřebujete zesilovače dva - jeden bude pohánět výškové, druhý basové reproduktory. Obě zapojení se pochopitelně pozitivně projeví na zvukovém projevu aparatury. Do jaké míry? To závisí na konkrétním zařízení.
Autor: Lenka Kostková
