Kam na výlet v okolí polských hranic

Také v okolí polských hranic najdete zajímavá místa, která stojí za návštěvu, jak popisuje následující článek.

Nejprve se vydáme do městečka Kralíky a kláštera Hora Matky Boží, který leží na kopci nad městem. Poutní lokalita hrála významnou roli v dobách komunistického režimu, kdy sloužila jako detenční tábor pro duchovní. Když jsme místo navštívili, nemohla jsem uvěřit, že se tu dělo něco zlého: bylo to dokonale klidné a tiché místo. S okolními kopci a malebným městem na úpatí vypadala jako ideální místo, kde byste chtěli strávit pár dní, „dobít baterky“ a přemýšlet o životě. Duchovní atmosféra byla skutečně patrná. Také jsme chvíli strávili v kapli ponoření do svých myšlenek.

Z města Králíky je to do Polska jen kousíček. Není zde žádný hraniční přechod a hranice vůbec, takže jednoduše přejedete (nebo přejdete) z jedné země do druhé ani o tom nevíte. Nejnápadnější je tohle v polském Těšíně/Českém Těšíně, ale i zde stačilo zahnout doprava - a najednou jste v Polsku. Ale i když není žádná viditelná hranice na zemi, stále existuje mentální hranice. Přestože tato část Polska nazývaná Kladská kotlina patří k nejkrásnějším místům v zemi, a také česká strana s pohořím Jeseniky je na tom podobně, regionální turistika ve skutečnosti neexistuje. Kéž by se tohle jednoho dne změnilo! Nejeli jsme ani příliš daleko do Polska, pouze navštívili starý dřevěný kostel v Kamieńczyku. Vybudován byl na počátku 18. století a stojí na svahu kopce, je pouze skrovný a venku bez detailů. Jedná se o skvělý příklad prosté duchovní architektury, který je na seznamu registrovaných historických památek Polska. Bohužel byl však zamčený, ale mohli jsme alespoň nakouknout (špinavým) oknem do vnitřku, který také vypadal pozoruhodně. Kolem kostela ležel starý hřbitov s hroby z doby před rokem 1945, svědectví problematické historie regionu. Většina jmen a nápisů byla německy, protože region před II. světovou válkou obýval značný podíl sudetských Němců. I když zde nebyly žádné nové hroby od 50. let a příbuzní lidí pohřbených v  Kamieńczyku v oblasti už nežijí (pokud vůbec žijí), hřbitov byl pozoruhodně dobře udržovaný. Jistě, některé hroby byly částečně zničené a kříže porostlé mechem… Deštivé ponuré počasí a skutečnost, že tu kromě nás nebyl nikdo živý, představovala skvělý scénář pro hororový film. Vše bylo mimořádně působivé a po většinu času jsem cítila jakýsi neklid. Za slunečného letního dne takové emoce asi nezažijete, tady však byly naprosto na místě.

Další krátká jízda autem a byli jsme opět v ČR. Pomalu jsme začali mít hlad, byla doba oběda, tak jsme zastavili v Orlické chatě u Rampušáka. Jídlo bylo vynikající, tak jako pití, a rádi bychom tu strávili více času, ale ten den jsme měli v plánu navštívit ještě některá další místa. Vyrazili jsme na krátkou pěší túru po lesní stezce, obklopeni velkými skalami a zvuky rychle plynoucí řeky Orlice. Jak tohle místo asi musí být dechberoucí na podzim, kdy vše pokryjí fantastické barvy…

Během cesty do naší příští destinace, do Neratova, jsme zahlédli další kostel stojící opuštěně v polích. Tak jsme zastavili a šli se na něj podívat.  Ukázalo se, že budova byla součástí opuštěné vesnice Vrchní Orlice – opět jsme se setkali s historií sudetských Němců. K našemu velkému překvapení byl kostel otevřený… a pustý. Co zvenku vypadalo naprosto nenápadně, byl uvnitř naprostý klenot.  Interiér postrádal mnohé typické součástí kostela, ale stěny byly plné výtvorů místních – básní, obrázků atd. Lavice byly napůl zničené a rozpadlé, vzduch zatuchlý, zbytek svíčky pokrytý prachem… Opět jsem cítila jakýsi neklid, tak jako v Kamieńczyku, ale nemohla odejít pryč, byla jsem jako přikovaná. Na tohle místo v každém případě nikdy nezapomenu, nejoriginálnější kostel, který jsem kdy navštívila. Rozvrzané schody nás zavedly téměř na střechu, odkud jsme mohli obdivovat interiér budovy v jeho úplnosti. Louka kolem kostela ukrývala malý hřbitov, opět plný poničených německých hrobů, možná ještě v horším stavu než ty v Kamieńczyku. Všichni jsme se shodli, že to byl vrchol našeho výletu, překvapivé místo, které jsme původně ani neměli v plánu navštívit. Oblast na obou stranách hranice přitom nepochybně skrývá další klenoty, které jen čekají na své objevení…

Konečně jsme se dostali do Neratova. V tuto chvíli byl déšť skutečně nepříjemný, takže jsme jeli autem celou cestu až ke kostelu (úvodní foto) stojícímu na kopci nad městem. Je to podivná stavba, směs starého a nového, bez věže. Ale nejvíce překvapující na téhle stavbě je způsob jejího vybudování: kostel byl postaven v barokním stylu, ale se skleněnou střechou! Přitom důvod, proč je kostel tak originální, je jednoduchý: na konci II. světové války byl zasažen protitankovou střelou, část začala hořet a pak se zřítila. Dnes je interiér velmi prostý a syrový, takže je jasně vidět cihly ve stěnách, a jediný prvek, který přitahuje pozornost, je kříž s ukřižovaným Ježíšem zavěšený vysoko nad oltářem. I když byl zrovna ponurý den, vnitřek kostela byl plný světla díky skleněné střeše, která zároveň zesilovala zvuk deště. Velmi rychle se každý z nás ponořil do vlastních myšlenek. Nevím, jestli to bylo kvůli výzdobě nebo jasu, ale – vím, že to zní jako klišé – místo působilo skutečně duchovním dojmem, blíže Bohu…

Pomalu se stmívalo, takže předtím, než jsme zamířili zpátky do Zábřehu, jsme si v rychlosti udělali zastávku v jiné horské chatě a dali si čaj na zahřátí. Tato se jmenuje Masarykova chata a nachází s přímo na hranici s Polskem.  Počasí bylo skutečně ošklivé, chvílemi dokonce sněžilo, přesto jsme až do konce dne byli ve výborné náladě. Ujeli jsme asi 200 km a viděli výjimečná místa, která skutečně nevidí turisty často. Po většinu času jsem si připadala jako v zapomenuté zemi, která přitom leží v samém srdci Evropy. Díky výletu jsem se začala více zajímat o region kolem hranic a jeho problematickou minulost, o níž se teprve před nedávnem začalo mluvit.


Kde se ubytovat:

Pro cestovatelské tipy a triky jak najít levné ubytování a ušetřit peníze klikněte zde nebo vyzkoušejte tento srovnavač Hotelscombined.com,  kde můžete porovnat všechny ceny jednoho a toho samého hotelu na jednom místě.    

 

 

comments powered by Disqus