Když omítka nedrží aneb Jak předcházet opadávání a trhlinám
Poruchy povrchů staveb nejsou bohužel nic neobvyklého. Ny mysli máme dva druhy problémů - odpadávání omítky a vznik trhlin v ní. Nejde přitom jen o estetický nedostatek, tyto poruchy mohou narušit konstrukci domu, případně signalizují vážnější problém.
Vnější omítky
Vnější omítky jsou obvykle vytvořeny z několika vrstev malty vázaných minerálními pojivy. Třeba rozlišovat omítky míchané na staveništi a průmyslově vyrobené omítkové směsi. Pokud je dům starší a postaven z přírodního kamene, pálené cihly, cementových tvarovek, vápenopískových cihel nebo betonu, je velmi pravděpodobné, že se použily omítkové směsi vyhotovené přímo na staveništi. Moderní omítkové směsi vyráběné od 70. let minulého století lze přizpůsobit danému podkladu, proto se mohou použít kromě zmíněných stavebních materiálů i při pórovitých pálených cihlách či pórobetonových tvárnic. V současnosti se i při použití průmyslově vyráběných omítek často setkáváme s poruchami na stavbách. Příčinou je nezvládnutí nových technologií a omítání rutinním obvyklým způsobem.
Odpadávání omítky
Nejčastějším důvodem odpadávání omítky je dodatečné navlhnutí zdiva a jeho zamrznutí. Nejvíce jsou ohroženy západně orientované fasády. Vlhkost je také příčinou oddělování povrchové omítky od jádrové omítky. Pokud jsou fasádní plochy vystavené silným povětrnostním vlivům, je tento jev ještě viditelnější. Nejčastěji povrchová omítka odpadává v místě připojení střechy a v oblasti soklu. Je lepší, pokud styk omítky s terénem a styk s tvrdými obklady ponecháme na projektantovi. Na fasádní ploše odpadává povrchová omítka obvykle v blízkosti trhlin nebo poruch podkladu. Typickou poruchou podkladu je příliš hladký povrch jádrové omítky, který vytvoří tzv. slinutých povlak. Tento se musí před nanesením povrchové omítky mechanicky odstranit. Osvědčilo se pozorování jádrové omítky po aplikaci. Vzniknou-li při omítání hladká místa, můžeme je zdrsnit, čímž předejdeme vzniku slinutých kůry. Důvodem odpadávání omítky v blízkosti trhlin je často dešťová voda, která z jádrové omítky přijímá minerály rozpustné ve vodě. Tyto mohou vykrystalizovat a způsobit nejdříve snížení přilnavosti a potom odloupnutí povrchové omítky.
Trhliny v omítce
Nejsledovanější trhliny jsou ty, které indikují statickou poruchu. Souvisí se sedáním stavby a mohou vést až k deformacím v konstrukci pokud havarijnímu stavu. Vyžadují komplexní opatření, často s vysokými náklady. Při jejich diagnostice a sanaci je důležité, aby se provedla expertíza.
Smršťovací trhliny
Příčiny vzniku trhlin třeba hledat i v samotné omítce. Omítka, podobně jako další stavební materiály na bázi minerálů, má tendenci zkracovat se smršťováním při tvrdnutí a vysychání. Ve zkracování jí však zabraňuje podklad, který v omítce vyvolává tahová napětí. Pokud se pevnost v tahu překročí, vytvoří se základní struktura trhliny - rozvětvení ve tvaru Y. Trhliny způsobené smršťováním jsou zvláštním fenoménem posledních let a předcházet jim třeba jednak dobrým výběrem materiálových komponentů a jednak způsobem omítání. Na provedení malty by se měl používat písek s optimální zrnitostí a vhodné množství záměsové vody. Pokud je objem záměsové vody příliš velký, trhliny vzniknou během její odpařování. Na základě zkušeností by se měla maximální tloušťka omítky rovnat desetinásobku největšího zrna, to znamená, že omítku se zrnitostí 1 mm můžeme nanést v maximální tloušťce 1 cm. Obecně platí, že omítka musí pomaleji schnout jako tvrdnout. Tak bude její materiálová pevnost vždy vyšší než namáhání smršťujícími silami. V praxi to znamená nutnost navlhčit suchý, velmi nasákavý podklad a omítání neprovádět za horkého nebo za studeného a větrného počasí. Smršťování můžeme předejít i tím, že nebudeme hladit jádrovou omítku. Rovněž je nepřípustné ředit vodou již tuhnoucí omítkovou maltu pro lepší zpracovatelnost nebo opracovávat povrch jádrové omítky vodou a kartáčem. Tyto trhliny vznikají při spolupůsobení nepříznivých faktorů omítky a zdiva. Může jít o příliš silné smršťování omítky, její nedostatečnou tloušťku ať už o zmíněné povětrnostní podmínky, jakož i o smršťování zdicích prvků, nedostatečné vyplnění spár maltou, nesprávné vyhotovené styčné spáry, nízkou pevnost malty nebo omítání navlhlých zdí.
Konzultace s odborníkem
Pokud již trhliny vznikly, měli bychom je sledovat bez ohledu na to, zda vznikly na nenosných příčkách nebo v nosných stěnách. Při zvětšujících a vyvíjejících se trhlinách je třeba zavolat statika, který posoudí, zda je trhlina nebezpečná nebo ne, a navrhne způsob jejího sanace.
Nejdůležitější zásady jak předcházet poruchám
- Omítnuté fasády, namáhané povětrnostními vlivy je třeba chránit přístřešky.
- Vnější omítka se musí přizpůsobit zdivu - neexistuje univerzální omítka.
- Zdivo musí být před omítáním dostatečně vysušené.
- Na částech fasády, kde hrozí vznik trhlin, například v místech přechodu z jednoho druhu materiálu na jiný, třeba provést určitá opatření. Osvědčilo se tzv.. překlenutí trhlin, při kterém se vložením dělicí vrstvy zvětší úsek roztažitelnosti omítky, jakož i vyztužení omítky drátěnou mřížkou s velikostí otvorů asi 10 mm, a s průměrem drátu asi 1 mm.
- Během mrazu, při velkých vedrech nebo při silném slunečním záření a také při suchém, teplém větru, se nedá omítat.
- Mezi nanesením jednotlivých vrstev se musí dodržet stanovené přestávky. Cementový postřik nemusí být před aplikováním jádrové omítky úplně suchý. Při dostatečně suchém zdivu a za normálních povětrnostních poměrech stačí přestávka dva týdny.
- U moderních tepelně izolačních zdiv nelze vyloučit tvorbu vlasových trhlin o šířce asi 0,05 mm i přes technické zpracování vnější omítky. Proto by se neměly aplikovat hladké povrchové omítky nebo povrchy s jemnou strukturou a kapilární vzlínavost by se měla omezit vhodnou hydrofobizací.
