Komín - vícevrstvé komíny a komínové vložky
Vývoj komínů a komínových systémů se nezastavil a podnětem k inovaci komínových těles jsou zejména topné zdroje, tedy v tomto případě kondenzační kotle. Pokud dnes přemýšlíte nad výměnou komína nebo jeho opravou, zřejmě je to proto, že chcete vyměnit i starý kotel za nový.
Vícevrstvé komíny
Problémy s jednovrstvými zděnými komíny nastaly, když se začaly používat kotle na plyn, protože spaliny plynu obsahují vodu. Spálením 1 m 3 metanu (podstatné složky zemního plynu) vznikne 1,5 kg vody ve formě páry a hrozí její kondenzace na stěnách komína.Vlhkost spolu s agresivními oxidy dusíku by jako kyselina působila na stěny komína. V interiéru na sousedních stěnách by se zakrátko objevily šedé nebo černé mokré skvrny. Při spolu působením mrazu by se mohl komín v poměrně krátkém čase vážně poškodit. Proto se začaly používat vyvložkované, tedy dvouvrstvé komíny s komínovými vložkami - nejprve z hliníkového nebo pozinkovaného ocelového plechu. Jelikož teplota spalin unikajících ze starších plynových kotlů byla vysoká - více než 120 ° C, po zahřátí komína se téměř všechen agresivní kondenzát odpařil do ovzduší; takové řešení bylo vyhovující. Přelom nastal používáním kondenzačních kotlů, při kterých teplota spalin klesá až na 30 ° C. Denně se může v komíně vytvořit několik litrů kondenzátu, který je schopen za několik měsíců rozleptat hliníkovou vložku. Proto je použití hliníkových komínových vložek pro plynové spotřebiče omezené a zakázané u spotřebičů na pevná paliva.
Komínové vložky
Na problémy kondenzace při spalování plynu zareagovali výrobci komínů nabídkou nových trojvrstvých komínů. Skládají se z komínové tvárnice - nosné části, která zajišťuje statické vlastnosti komínu, z komínové vložky, kterou prochází kouř, a tepelné izolace, která zabraňuje přílišnému ochlazování vložky a vytváření kondenzátu. Kvalita a životnost komínu v podstatné míře závisí na komínové vložce. Při stavbě komínů se začaly využívat zejména keramické (vypalované) komínové vložky na bázi šamotu. Už v běžném provedení se šamotové vložky vyznačují rozměrovou přesností a vnitřní hladkou stěnou. Použitý materiál je odolný proti vyhoření sazí v komíně a je kyselinovzdorný.Zpočátku se i tyto vložky používaly s kondenzačními kotli, ale vzhledem k propustnost vody (ačkoli nízkou) je nahradily vložky na bázi šamotu vyráběné novou technologií isostatického lisování. Patří mezi metody spékání práškového materiálu při vysoké teplotě a tlaku v médiu, které na lisovaný objekt přenáší tlak rovnoměrně ze všech stran. Většinou se využívá argon nebo helium. Díky tomu se dosáhne pevná, vodotěsná a nenasákavá struktura výlisku, přičemž povrch může mít složitý tvar. Vylisované vložky mohou mít tenké stěny, proto se rychle zahřejí, a tím šetří energií. Úspěšně se využívají při provozu kondenzačních kotlů, a to i v režimu s nuceným odtahem spalin (v průduchu je vyšší tlak). Na výrobu ocelových vložek se používá speciální ušlechtilá ocel, která odolává agresivnímu kondenzátu i vysokým teplotám a tlaku. Jejich výhodou je odolnost proti vyhoření sazí, dlouhá životnost, hladkost stěn, nízká tepelná setrvačnost, pevnost a odolnost proti nárazům a nízká hmotnost. Proto jsou velmi vhodné k rekonstrukci, respektive vyvložkování zděného komína. Pokud teplota spalin nepřekročí 120 ° C, v případě kondenzačních kotlů lze použít i plastové komínové vložky, které jsou vodotěsné, odolávají agresivnímu kondenzátu, jsou lehké a levné.Ale pozor, pokud by náhodou neproudil plyn a potřebovali bychom kotel vyměnit za krb, museli bychom převložkovat celý komín.
Komínové tvárnice a tepelná izolace
Vyrábějí se převážně z betonu. Zdí a spojují se maltou. Novinkou na našem trhu jsou tvárnice z keramiky cihlového vzhledu. Broušené keramické komínové tvarovky spojované lepidlem zajišťují přesnost a rychlost stavby komínového tělesa, což zrychluje výstavbu. Tepelná izolace je důležitá, neboť zabraňuje prudkým teplotním změnám, kondenzování spalin, jakož i přehřívání komínového tělesa a vzniku prasklin. Z hlediska požární bezpečnosti nejvhodnější tepelnou izolací jsou rohože, respektive pásy z minerální vlny, které obepínají komínovou vložku. U některých typů komínů se pásy s vhodnou velikostí vkládají do tvárnic během stavby komína. V komínové tvárnici jsou vedeny i vzduchové kanály na větrání vnější stěny některých šamotových vložek (tzv. zadní větrání).
Přívod vzduchu ke spotřebiči
Průřez třívrstvého komínu tvoří komínová vložka, izolace, tvárnice (zevnitř ven). Dokonalejší komínové systémy již mají tepelnou izolaci integrovanou v komínových tvárnic. Zvyšuje to rychlost stavby komína, ale to je jen vedlejší efekt. Hlavní účel je ten, že mezi komínovou vložkou a tepelnou izolací je mezera, kterou se ke spotřebiči přivádí vzduch potřebný ke spalování paliva (tzv. trubka v trubce). Mezera má optimální šířku takovou, aby se vložky příliš neochlazovaly, ale aby množství palivového vzduchu bylo dostatečné. Jiné typy tvárnic umožňují přivádět palivový vzduch přes speciální šachtu. Tyto typy komínů jsou určeny především k tepelným spotřebičům s uzavřeným systémem spalování, čili turbo kotlem, nebo i krbovým vložkám, které vzduch na hoření neodčerpávají z místnosti. Pokud se spalovací vzduch odebírá z místnosti, musí se tam i přivádět zvenčí, čímž se ochlazuje interiér. Vzduch, který proudí k uzavřenému spotřebiči komínem, se v předehřívá, což usnadňuje hoření. Díky integrované izolaci komín neochlazuje prostory interiéru. Proto jsou nové utěsněné komíny bez potřeby zadního větrání a bez tepelných mostů, jakož i uzavřené spotřebiče vhodným řešením pro tzv.. pasivní domy, které mají jen minimální ztráty tepla. Šachty v komínových tvárnicích umožňují rozvod některých instalačních vedení.
Stavba systémového komínu
Systémový komín tvoří kompatibilní prvky od jednoho výrobce (nejdůležitější jsou šamotové vložky, izolace a speciální komínové tvárnice), díky čemuž výstavba probíhá rychle a minimalizuje vznik chyb. Stavět komín by v ideálním případě měl pracovník zaškolený výrobcem komínového tělesa. Komín se má stavět podle pokynů výrobce - podle předepsaného návodu a projektu.Pokud se při poškození komínu prokáže, že ho zavinila nesprávná technologie výstavby, vzniklou škodu nese nakonec realizátor. Montáž systémového komínu však zvládne i zručný člověk. Při nanášení malty je třeba zabránit jejímu vnikání do větracích otvorů. I spoj tepelné izolace musí být umístěn tak, aby se neucpaly kanálky zadního větrání. Spoje mezi šamotovými vložkami třeba vyspárovat speciálním šamotovým spárovacím materiálem, aby stěny průduchu byly hladké.
Připojení sopouchů a kouřovodu
Kouřovod a způsob napojení topného zařízení musí před spuštěním komína do provozu schválit revizní technik. Kouřovod je část komínového systému, která spojuje tepelný spotřebič (krb, kotel) s komínem. Na straně komína je připojen k sopouchu. Sopouch je otvor i se spojovacím hrdlem v komínovém plášti, který slouží pro připojení kouřovodu na průduch komínu. Sopouchy nesmí mít větší průřez, než je průřez komínového průduchu. Kouřovod by měl být co nejkratší, s plynulými změnami směru a minimální nerovností vnitřního povrchu. Kouřovod je třeba od komína oddilatovat. Na kouřovodu musí být dostatečným počet čisticích otvorů (nejméně každé 3 m za každou změnou směru kouřovodu).
Prostupy přes střechu
Komínová konstrukce nesmí být namáhána jinými stavebními dílci. Mezi komínem a stropní (střešní) konstrukcí musí být mezera 3 cm, která se vyplní nehořlavým izolačním materiálem.Prostup střešní konstrukcí je třeba oplechovat - buď klempířskými nebo hotovými flexibilními těsněními. Aby prostup komína přes střechu nebyl příčinou vzniku tepelných mostů, je třeba ho tepelně izolovat. Dutiny cihelných tvarovek lze vyplnit perlitem, díky čemuž se sníží prostup tepla přes komín ve svislém směru. Nejúčinnější je použití komínových tvarovek z pěnového skla.
Nadstřešní část
Komín třeba v horní části zpevnit ocelovou výztuží. V nadstřešní části se komín musí tepelně zaizolovat, aby se zabránilo kondenzaci páry. Pak lze komín buď omítnout, obložit, nebo obezdít obezdívkou. Zdí se na betonové, tzv.. krakorcové desce. Na obklady se používají keramické obkladové pásky, desky nebo střešní krytina (vláknocementová, plechová, z břidlice atd..). Jiným výhodným řešením je, pokud se v nadstřešní části pokračuje systémovými dekorativními tvárnicemi - prstenci. Pak se provede oplechování a jeho styk s komínem se utěsní tmelem.
Třetí způsob je následující:
pokračujeme komínovými tvárnicemi do konečné výšky komína, tepelně zaizolujeme nadstřešní část, uděláme oplechování a pak shora nasuneme na komín prefabrikované opláštění, tzv.. komínový plášť nebo návlek. Oplechování má být 20 až 30 cm nad úrovní střešní krytiny, aby sahalo až dovnitř návleku - tak se vytvoří dostatečná ochrana proti dešti a sněhu. I na ploché střeše při takovém způsobu úpravy komína vyvedeme v místě prostupu po obvodu komínového tělesa hydroizolační fólii na tzv.. atikovém plechu do výšky 20 až 30 cm. Nakonec se připevní krycí deska komínu a plechová ochrana poslední komínové vložky.
