velká setrvačnost a sálavý ohřev, které vyplývají z jejich základního stavebního materiálu - jelikož těžká žáruvzdorná keramika má vysokou akumulační schopnost, kamna budou rovnoměrně předávat do místnosti příjemné sálavé teplo ještě hodiny poté, co v nich přestanete topit. To, jak dlouho budou předávat akumulované teplo do místnosti, záleží na jejich konstrukci - podle tloušťky stěn se kamna rozdělují na lehká, středně těžká a těžká. Stejně pomalu jak chladnou, se však tato kamna i roztápí - plný topný výkon dosáhnou v závislosti od konstrukčního typu za dvě a více hodin. Aby se tedy plně využily akumulační kamna, je třeba se v nich naučit topit.
Kombinuje se u nich sálavé vytápění s teplovzdušným. Zjednodušeně lze říci, že kamna jsou uvnitř rozdělena na dvě části - první, horkovzdušná, obsahují krbové ohniště, kouř z nich však nejde přímo do komína, ale prochází druhou, akumulační částí kamen s typickými průduchy (tahy) v konstrukci. Spotřeba paliva v kombinovaných kamnech je vyšší než v čistě sálavých, avšak nižší než v krbu. Jejich výhodou je i to, že z horkovzdušné části se mohou vést rozvody i do vzdálenějších částí domu - praktickým řešením je využívat sálavé teplo v hlavním denním prostoru, ve kterém kamna stojí, a horkovzdušné vývody nasměrovat do ostatních místností. Kombinovaná kamna po dohoření neudržují teplo tak dobře jako sálavá. Jejich výkon závisí na konstrukci, kvalitě krbové vložky i práci kamnáře. Teplovzdušná kachlová kamna pracují na podobném principu jako teplovzdušný krb - vzduch z místnosti se vtáhne dovnitř kachlů, vedením vedle topné vložce se ohřeje a dovybavení mřížkou se vyvede zpět do místnosti. Teplo se tedy z větší části předává konvekcí. Rozdíl oproti teplovzdušnému krbu je zejména ve vzhledu, který připomíná klasická sálavá kachlová kamna. Ohřívaný vzduch a zplodiny procházejí kamny odděleně, takže teplý vzduch lze vést samostatným topným kanálem i do dalších místností.
Krbová kamna se většinou kupují jako hotový výrobek - na výběr jsou desítky typů. Mají uzavřené ohniště přístupné přes velké dvířka ze žáruvzdorného skla a vnější plášť nejčastěji z litiny nebo oceli, může však být i z glazovaných keramických kachlí, které výborně akumulují teplo a rovnoměrně jej předávají do místnosti, nebo z přírodního kamene (velmi dobře akumuluje teplo například obklad z mastku). Ohniště se na zvýšení výkonu obkládá šamotovými nebo jinými žáruvzdornými a akumulačními deskami. Krbová kamna jsou v podstatě zařízení konstrukčně podobné teplovzdušným krbem - teplo z ohniště se předává vzduchu, který proudí mezi jeho stěnami a pláštěm pece a pak dále do místnosti, případně ho naakumuluje a později sálá vnější obklad. V porovnání s krbem je však jejich výhodou jednodušší instalace, nižší nároky na prostor i nižší cena. Na spalování využívají primární, sekundární (může být předehřátý), někdy i terciální vzduch, kterým se reguluje spalování a topný výkon a zvyšuje efektivnost. Primární vzduch se přivádí pod rošt, sekundární vstupuje do pece obvykle nad dvířky tak, že ovívá sklo, čímž brání jeho zakouření, a případný přívod terciárního vzduchu vede do horní části zadního prostoru topeniště. Ve většině krbových kamen se dá topit i s otevřenými dvířky, je však třeba zajistit dostatečný přívod vzduchu, aby se kouř nedostával do místnosti.
Výhodou pece s kombinací sálavého a teplovzdušného vytápění nebo s hypokaustového vytápěním je, že se poměrně rychle rozehřeje (dá se tedy používat v trvale obývaném domě, ale i například na chalupě) a to, že teplo z horkovzdušné části se dá rozvést do více místností.
Nevýhodou oproti sálavým pecím je o něco vyšší spotřeba paliva - závisí jednak na kvalitě vložky, jednak od zhotovení pece. Na šikovnosti kamnáře také záleží, zda dokáže předejít případným problémům s prouděním vzduchu.
Všechny zmíněné topné zařízení musí být umístěny v dostatečné vzdálenosti od hořlavých předmětů a povrchů, na bezpečnost je třeba dbát i v místě, kde odváděn kouř prochází hořlavým stropem a střechou. Trouby na odvod kouře ze zařízení musí odpovídat rozměrům na napojení tak na spotřebiči, jakož i na komíně. Důležité jsou také pravidelné kontroly a čištění. Například v krbových kamnech je třeba pravidelně kontrolovat průchodnost v místě odvodu zplodin - pokud se přihrádky pod dýmovodným hrdlem zanesou popílkem, snižuje se výkon zařízení. Kontrolovat třeba i stav šamotových desek v topeništi a pohyblivost regulačních prvků primárního i sekundárního vzduchu.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu