Pochází z nektaru květů rostliny Leptospermum scoparium (Balmín košťatý), zvané také manuka a rostoucí pouze na Novém Zélandu. Jeho antibakteriální účinky se připisují zejména osmotickému účinku medu - cukerný roztok vsakuje vodu z okolí a připravuje tak pro bakterie nehostinné podmínky. Rovněž obsahuje mnohem větší množství antibakteriální aktivní látky metylglyoxal (MGO) než ostatní druhy medů. Jak však MGO zabíjí bakterie se dosud nezjistilo.
Manuka byl jako přírodní lék používaný celá staletí, jeho antibakteriální a protizánětlivé účinky jsou tedy prokázané a známé již relativně dlouho. V současnosti však vědci zkoumají jeho schopnost zabránit hromadění bakterií na různých površích. Na zdravotnických prostředcích, používaných vnitřně, jako jsou například katétry, se může vytvořit biofilm - vrstva bakterií, přilnutá k jejich povrchu. Biofilmy jsou často zdrojem infekcí, způsobujících zdravotní problémy, mezi běžné patří i zánět močových cest . Aby vyzkoušeli efektivnost medu manuka pro tyto účely, vědci testovali jeho vliv na dva typy bakterií, způsobujících záněty močových cest - Escherichia coli (E.coli) a Proteus mirabilis. Na plastové tácky v laboratoři nanášeli směsi, obsahující med manuka v různých množstvích a zjistili, že už nejmenší koncentrace stačí k tomu, aby zabránily bakteriím tvořit biofilm.
Další obrovskou výhodou medu manuka oproti chemickým antibiotikům je, že bakterie si proti němu dosud nebyly schopny vytvořit "obrannou taktiku." Fakt, že si bakterie dokáží přirozeně vybudovat odolnost vůči antibiotikům a nadále se množit je totiž velkým celosvětovým problémem, který by med manuka potenciálně mohl jednoho dne vyřešit.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu