Město, které mělo být přes světem utajeno - Kurčatov
Kazašské město, které byste na mapě hledali marně. Ukryli jej do stepi a pojmenovali po strůjci první atomové bomby, fyzikovi Kurčatovovi. Někdejší vědecké epicentrum Sovětů obývá už jen třetina smutných lidí.
Procházky po městě
Procházka se po městě, které bylo v době sovětského impéria jedno z nejutajovanějších míst. Nebylo ani nakreslené na mapě a dostat se sem bylo téměř nemožné. Město, kde se přemýšlelo nad dokonalejšími jadernými bombami a kde se i tyto bomby zkoušely. Mezi rokem 1949 až 1989 zde bylo vyzkoušených 456 jaderných zkáz. Vítejte ve městě Kurčatov, které je dnes symbolem úpadku, smutku a stalo se z něj město duchů.
Sláva nebo kulka do hlavy
Město Kurčatov vzniklo v roce 1949, kdy se blížil termín zkoušek první sovětské atomové bomby. Berija spolu se Stalinem vybrali místo v kazašské stepi, které bylo daleko od hranic se západním světem. Nechtěli, aby někdo odhalil jejich plány, jak tomu bylo u USA od sovětských špionů. Už v okolí města byla zóna nikoho a každý kdo zde na něčem dělal, procházel velmi důkladnou kontrolou. Prý na každého vědce připadali až čtyři příslušníci KGB. Město dostalo název po strůjci první atomové bomby fyzikovi Kurčatov, který se svým týmem již několik let dnem i nocí pracoval na Stalinově bombě. Buď je čekala velká sláva, nebo kulka do hlavy. Žádná jiná možnost nebyla. I sám Kurčatov vzpomíná jak mu při pohledu na atomový hřib po výbuchu spadl kámen ze srdce. Věděl, že se stal nesmrtelným a že hlavně přežil. Neúspěch se v té době trestal smrtí.
Smutné socialistické sídliště
Byl zde všeho dostatek a obchody byly plné oproti jiným částem SSSR. Město má dnes jen třetinu obyvatelstva. Domy, obchodní paláce či restaurace, které v době socialismu patřily k tomu nejlepšímu, jsou dnes polorozpadlými budovami. Široké ulice zejí prázdnotou a neupravené prostředí navozuje klasický obraz dnešních smutných socialistických sídlišť. Dnes chybí peníze i vůle něco vůbec zrekonstruovat. Proto polovina města vypadá jako město duchů a ta druhá část se snaží tvářit jako normální město. Lidé zde nemají žádnou radost v obličeji a jen přežívají.
Usmívá se jedině recepční v hotelu
Jediné místo, kde to jak tak žije, je místní fitness centrum, kde mladí Kazaši zvedají rezavé činky pod portréty amerických kulturistů. V místním baru, kde je více lidí než na hlavním náměstí, se osazenstvo při smutných ruských a kazašských písních dívá na dno sklenic. Proč zde lidé vůbec žijí? Vždyť je nikdo nedrží být na místě, které má problém s radiací a kde by nikdo na světě nechtěl zůstat. Na tuto otázku není odpověď. Jedinou usmívající je recepční v nejlepším hotelu ve městě. Je šťastná, že vůbec někdo přijde a když otevírá dveře a s pýchou ukazuje kde budou hosté bydlet...
Lidé holdují alkoholu
Turistika? Jinde v Kazachstánu se ptají zda se vám dané místo líbí, ale tuto otázku na tomto morbidním místě nikdo nepoloží. Horší než upadající město lidi trápí alkoholismus. V místních potravinách je polovina obchodu jen tvrdý alkohol. Lze zde potkat více opilých lidí než střízlivých. Když padne tma, město ztichne jako kdyby zde nikdo nebydlel. Téměř dokonalé ticho. Ticho mrtvého města. Historický autobus jezdí asi na dobré slovo. Projet můžete oblasti, kde byly jaderné výbuchy, ale i střelnice pro bombardéry. Toto místo je pro ty, co hledají bizarní zážitky. Spojte si to ještě s neuvěřitelným smutkem a beznadějí. Město, které patřilo k epicentru sovětské vědecké činnosti je dnes téměř mrtvým městem.
