Nejlepší způsob rozvíjení emoční inteligence u dětí
Emoční inteligence je v současné době často diskutované téma. Co to vlastně je? Jedná se schopnost prožívání a vyjadřování emocí, jejich pochopení, kontrolu nad nimi a empatii s emocemi jiných. Emoce patří ke každodennímu životu dětí i dospělých. Rodiče, ale i pedagogičtí pracovníci by měli pomáhat dětem jejich emoce zvládat a naučit je s nimi žít.
Emoce jsou velmi subjektivní jevy
a přiblížit se emočnímu prožívání druhého člověka je velmi náročné. Téma zvládání emočních problémů je tak stará jako lidstvo samo a v dosavadní historii můžeme najít množství účelných rad a návodů. Na druhé straně se přiznává, že emoční výbava člověka zděděná po předcích neodpovídá nárokům, které klade současnost (exponenciální nárůst informací, rostoucí hustota osídlení, technologizace života).
Období mladšího školního věku je v emočním chování rozhodující
Emoční kompetence jsou v tomto věku dobře formovatelné, co pro pozdější období neplatí. Děti se dostávají do širšího sociálního prostředí: může v něm významně zesílit dobrý základ z rodiny, protože dítě se ocitá na větším "hřišti", nebo může být částečně kompenzován dosavadní nedostatečný rozvoj sociálně-emočních kompetencí, protože širší sociální "hřiště" přináší dítěti jiné modely, jinou podporu, jiné inspirace a jiné výzvy.
Emoční problémy jsou přirozenou součástí našeho života
Dítě v mladším školním věku si však nejprve vytváří repertoár způsobů, jak se s nimi vyrovnávat a jak je zvládnout. Měli bychom to mít na paměti a emoční problémy dětí nepodceňovat. Pokud dítěti se zvládnutím emočních problémů vhodným způsobem nepomůžeme, mohou problémy získat takovou závažnost, že nás donutí, abychom se jimi zabývali.
Co dělat s emočními problémy?
Nyní nebudeme hovořit o skutečně závažných emočních problémech, které vyžadují zásah odborníka - například klinického psychologa, speciálního pedagoga nebo psychiatra, budeme se samozřejmě ptát, co lze v běžných podmínkách rodiny a školy s emočními problémy dětí dělat a jak jim předcházet. Emoce jsou především signály o vnitřním a vnějším prostředí a měli bychom se snažit tak vnímat i začínající emoční problém. Pozitivní emoční bilance člověka hovoří o tom, že jeho potřeby jsou uspokojeny, prostředí není ohroženo a dotyčný má optimistická očekávání, že na podněty, které budou přicházet z jeho okolí, bude schopen úspěšně reagovat. Takové pozitivní emoční vyladění nás vede ke zkoumání nových postupů, zkoušení méně obvyklých reakcí, zabýváme se více vlastními nápady a obecně jsme více kreativní. Čili velmi schematicky řečeno, "první pomoc" v případě nástupu emočních problémů by měla být tato: hledat a řešit nepříznivé faktory ve vnitřním i vnějším prostředí dítěte. Jedná se často o staré známé postupy, které - snad právě proto, že jsou nám tak často připomínány - podceňujeme. Vnitřní prostředí dítěte může pomoci vyladit důsledné dodržování správné životosprávy. U dětí tohoto věku je to především přiměřený denní režim, který zklidňuje tím, že denní události jsou pro děti předvídatelné a stojí méně sil se s nimi vypořádat. Významný je dostatek spánku, protože při spánkové deprivaci bydlíme podrážděnější a unavitelnější běžnými denními záležitostmi.
Mimořádně důležitý je pro děti mladšího školního věku pohyb,
protože umožňuje to nejpřirozenější emoční přeladění. Děti tak kromě toho, že se aktuální odreagují, získávají si zkušenost, že náladu lze změnit. Dalším známým prostředkem, jak měnit emoční bilanci, je výživa. Množství umělých látek, jako jsou barviva, konzervanty nebo aromata může zvyšovat dráždivost. Velmi důležité z dlouhodobého hlediska je pomáhat dětem kultivovat jejich potřeby - v dnešní době nepopulární střídmost je jistě pro emoční bilanci stabilizujícím prvkem, přispívá k tomu i schopnost tolerovat oddálení uspokojení.
V oblasti vnějšího prostředí je významné přiměřené množství podnětů
Nedostatečně podnětné prostředí (nuda) je stejně rizikový faktor jako zahlcování podněty (stres). Pro předškoláka i dítě mladšího školního věku je přirozeným regulátorem množství podnětů jeho spontánní aktivita. Proto by pro ni měl být dítěti ponechán dostatečný prostor - pokud "svážeme" denní režim samými schůzkami, je pravděpodobné, že se po čase objeví negativní emoční reakce (např. vzpurnost, stísněnost, únava, ztráta spontánnosti, radosti). Pro získání pocitu vlastní zdatnosti je potřebný dostatek prostoru pro dětskou tvořivost - ta přináší dítěti nejen příjemné pocity při vlastním tvoření, ale také nové výzvy a zážitek, že na ně dítě stačí.Nejdůležitější součástí vnějšího prostředí, na které emočně reagujeme, jsou vztahy. Dítě potřebuje emoční odezvu a přijetí - v tomto věku je to pro něj informace o jeho hodnotě. Pokud je jeho hodnota ohrožena nezájmem dospělých, na kterých mu bezprostředně záleží, nebo signály, že si v této chvíli nezaslouží jejich lásku a přijetí, negativní emoce to spolehlivě signalizují.
Pro dítě jsou blízké vztahy zcela zásadní
Jsou nejen zdrojem emocí, ale také hlavním modelem k napodobení jejich (ne) zvládání. Co mohou v řešení problémové situace udělat rodiče? Kromě odstranění případných negativních vlivů je to určitě uvědomění si, že jejich vlastní emoční bilance ovlivňuje i dítě. Je důležité dát problémem "hranice" (i když jen pro "teď a tady"), snažit se za nimi znovu "nasadit" a procítit úsměv, hledat aktivity, ve kterých se můžeme "smát s dětmi". Děti se učí naše postupy, kterými problémy zvládáme, zcela přirozeně (pozorováním i děláním). Osvojují si naše promíjení neúspěchu stejně snadno jako zvládnutí situace.
Děje improvizační
jsou jednou z metod, které se využívají při podpoře emocionální stránky během vyučování. Je to vhodný tip nejen pro učitele, ale s mírnými úpravami se dají použít i v rodině.
- Dějová improvizace: Vyřeš situaci
- Cíl: Vyjádření emocí v neobvyklých nebo krizových situacích
- Postup: Děti sedí v kruhu. Začnou jeden druhému podávat košík s lístky obsahujícími popis jednotlivých situací. Jedno dítě (otočeno zády ke kruhu) odříkává abecedu (případně se pustí hudba). Když dítě přijde na konec abecedy (nebo učitelka vypne hudbu), tak ten, u koho se lístečky zastavili, si jeden vybere a přečte nahlas zadání. Dítě se snaží situaci vyřešit. Pomáháme mu otázkami: Jaký máš pocit? O čem přemýšlíš? Co teď děláš? Ostatní děti říkají své nápady. Každou situaci musíme uzavřít - děti vyberou možné řešení problémů. Mohou se shodnout i na více eventualitách. Některé situace mohou zahrát - v podobě dějové improvizace.
Příklady lístků se situacemi, které mají děti řešit
1. Mamince opatrně sděluješ, že sis roztrhl / la nové kalhoty.
2. Uspáváš malou sestřičku. Ta nechce spát a zlobí.
3. Při cestě ze školy se nemůžeš dohodnout s kamarádem, vždy je zásadně proti.
4. Stojíš v obchodě s plným košíkem u pokladny a zjistíš, že nemáš peníze.
5. Popiš kamarádovi vážnou událost.
6. Maminka ti svěřila 100 Kč na nákup a nakázala ti uložit peníze do penálu. Během velké přestávky se podíváš do penálu - a peníze tam nejsou.
7. V autobuse si šlápl na nohu staršímu pánovi.
8. Omluv se kamarádovi, kterého si neúmyslně urazil / a.
9. Navštívil / a jsi nemocného spolužáka. Sděluješ mu tři novinky: nepříjemnou, zajímavou, veselou. Jak to uděláš, jaké pořadí zvolíš?
10. Maminka ti dala 100 Kč na nákup. Na podlaze u své lavici najdeš o přestávkce stokorunu. Myslíš, že ti vypadla a schováš si ji. Paní učitelka začne vyšetřovat krádež stokoruny. Zjistíš, že máš stokoruny dvě.
11. Seznam se s novým spolužákem.
12. Tatínek tě poslal se psem ven. V parku pustíš psa z vodítka. Uteče ti, ty ho hledáš. Po delším čase ho najdeš a chceš ho uvázat. Zjistíš, že drahé vodítko jsi ztratil / a ..
13. Rodiče se ještě nevrátili z práce. Jsi na chodbě před bytem a čistíš si boty. Na sobě máš jen kraťasy a tílko. Průvan ti zabouchne dveře. Nemáš klíče od bytu.
Závěr hodiny
• Která situace vám připadala podobná některé, kterou jste už prožili?
• Jak jste ji řešili vy?
• Ve které situaci byste nechtěli být?
• Co by bylo pro vás nejtěžší vyřešit?
