Nové způsoby větrání zabrání výskytu plísní a nebezpečných škodlivin
V celé dosavadní historii středoevropských staveb zajišťovala okna kromě své základní osvětlovací funkce interiéru i dokonale fungující systém větrání. Záměrně vytvořenými netěsnými spárami okenních rámů v kombinaci s lokálními topnými tělesy a prohřívanými komíny v každé místnosti, vznikla dokonale funkční větrací soustava. Povrch lokálních topidel s vysokými povrchovými teplotami vyzařoval teplo, a tím částečně eliminoval jinak velmi nepříjemné proudění chladného vzduchu přes okna do místnosti.
Panelové domy
Sociální zařízení se v panelových domech odvětrávalo okny do velkorozměrných vnitřních světlíků, kde byl vztlak zajištěn teplem prostupujícím z obvodových stěn. V průběhu několika minulých desetiletí však došlo k radikální změně. Lokální topidla se rušila a nahrazovala ústředním vytápěním, okenní spáry se hromadně a nezodpovědně začalay utěsňovat hermetickým těsněním proti tepelným ztrátám při prudce stoupajících cenách tepelné energie. Tak dochází v bytech k závažným problémům - k masovému výskytu plísní způsobených neodvětranou vlhkostí, enormnímu výskytu radonu, formaldehydu, styrenu a všech dalších problémových složek negativně působících na zdraví člověka. Často doporučované otevírání oken na čtvrtou polohu neřeší při dokonale těsných oknech řízenou výměnu při rozdílných meteorologických hodnotách, rychlosti větru, gradientů, různých konfiguracích bytů, návětrných a závětrných orientacích fasád atd. Zároveň oknu chybí akustický útlum, do bytu vniká prach a odvádí se bez užitku teplo.
Podtlakové odsávací systémy
Použití podtlakových odsávacích systémů ze sociálních zařízení zajišťuje řízenou výměnu vzduchu optimálně jen při instalaci akustických větracích štěrbin do fasád. Dochází však k nepohodlí při proudění chladného venkovního vzduchu u podlahy obytného prostoru, uživatelé štěrbiny zakrývají, a tím znehodnocují celý systém řízeného odsávání, který je pak při těsných uzavřených oknech zcela nefunkční. Často doporučované nárazové větrání pravidelným otevíráním oken je již zcela nepřijatelné a neřeší dostatečné odvětrání sociálního zařízení.
Nové koncepce větrání
S postupným zkvalitňováním tepelně technických parametrů obvodových konstrukcí nízkoenergetických a zejména pasivních staveb nabývá stále důležitější význam snižování spotřeby tepla na hygienicky nutné větrání. U pasivních domů tvoří energetická spotřeba na větrání dokonce největší podíl na celkové bilanci. Proti neřízené infiltraci a náporu větru je v mnoha zemích předepsané dodržování celkové těsnosti obvodových konstrukcí domů ve všech spárách, čili nejen okenních, ale i ve styku konstrukcí podlah a stěn, prostupů střešních konstrukcí, pevných rámů atd.. Tato těsnost musí zajistit, že při rozdílu tlaků Dp = 50 Pa nepřesáhne výměna vzduchu v domě hodnotu n = 0,6 h -1,případně 0,9 h -1. Měření se provádí tzv.. Blower door testem. Je tedy zřejmé, že u těchto moderních domů lze zajistit požadovanou hygienickou výměnu vzduchu pouze nuceným větráním, a s ohledem na snížení energetické spotřeby vždy řízeným větráním s rekuperací tepla při účinnosti minimálně 75 až 80%. Pasivní domy, u kterých se doporučuje dodržení měrné výpočetní ztráty maximálně 0,3 W / (m 2. K) (tj. 10 W / m 2, pro t e = -12 ° C), již běžně nemají řešený samostatný topný systém, navrhuje se pouze dodatečný ohřev přiváděného větracího vzduchu vestavěným výměníkem. Problematická však bývá velmi nízká relativní vlhkost v interiérech těchto budov. Vhodnější je proto řešit větrací systém integrovaně s cirkulačním teplovzdušným systémem (dvouzónové větrání a vytápění), kde intenzitu větrání automaticky řídí snímače vlhkosti a CO 2, nezávisle na vytápění. Na další snížení energetické náročnosti větrání se často instalují tzv.. zemní registry, kterými se v topném období předehřívá přiváděný čerstvý vzduch do objektu. Často diskutovaným problémem je dimenzování výkonu vzduchotechnického systému pro zajištění požadovaných hygienických parametrů. Obecně uznávanou hodnotou je tzv.. Pettenkoferovo kritérium, které stanoví optimální hodnotu 0,1% CO 2 (tj. 1 000 ppm = 1 l / m 3) ve vnitřním ovzduší ukazatele znečištění vzduchu lidskými oděru. Při běžné produkci 16 až 20 l CO 2 / h / os a vnější koncentraci 0,03% CO 2 (tj. 300 ppm = 0,3 l / m 3) vychází nezbytné množství čerstvého vzduchu na osobu 23 až 28 m3/h/os . Pro částečně adaptované osoby v domech však lze uvažovat zcela akceptovatelné snížení kvality vzduchu až na hodnotu 0,15% CO 2 (tj. 1 500 ppm = 1,5 l / m 3). Pak postačuje dávka čerstvého vzduchu 13 až 16 m 3 / h / os. Tato hodnota však již nezajišťuje pro běžnou čtyřčlennou rodinu požadované množství vzduchu nutné pro odvětrání sociálního zařízení podle DIN 1946-2, takže je třeba řešit lokální zvýšení výkonu těchto odsávání při jejich využívání (např. nárazovým zapínáním maximálního větracího výkonu s nastavitelným doběhem).
Technické řešení větracích systémů
Výhodné umístění větrací jednotky je pod stropem WC, technické místnosti apod. alternativně lze jednotku instalovat na půdě nebo v nástěnné poloze v technické místnosti nebo šatně. Rozvody čerstvého vzduchu se instalují podle druhu umístění a typu stavby:
- kanálové rozvody z pozinkovaného plechu o rozměrech 160 × 40 mm, uložené v tepelně izolační vrstvě podlahy, s vyústěním přes podlahové vyústky s regulací. Systém je určen pro novostavby. Rozvětvený rozvod z centrální podlahové rozvodné šachty vylučuje akustické ruchy mezi obytnými místnostmi;
- rozvody pod stropním podhledem z kruhového potrubí (pozinkovaná ocel, PVC) s talířovými vyústkami. Systém je určen pro novostavby s podhledy;
- rohové podstropní rozvody z kruhového potrubí (pozinkovaná ocel, PVC, akustické tlumiče) se sádrokartonovým zakrytím a s tryskovými vyústkami pod stropem (Coanda efekt). Systém je určen pro dodatečné instalace a revitalizace panelových bytových domů.
Ve všech variantách je zajištěno dokonalé čištění všech potrubních rozvodů. Odpadní vzduch ze sociálního zařízení se odvádí kruhovým potrubím 100 až 160 mm pod stropem v zákrytu nebo pod podhledem, s ukončením talířovými ventily s regulací (ideálně přímo nad zdroji vlhkosti, např.. nad sprchovým koutem). Z obytných místností se vzduch odvádí štěrbinami pod dveřmi bez prahů (6 až 8 mm) do předsíně a pod dveřmi se nasává do sociálních zařízení (WC, koupelna).
Digestoře
Odsávací digestoře nad sporáky se řeší výhradně jako cirkulační s uhlíkovými filtry pro zachycení pachů, s nastavitelným výkonem 150 až 450 m 3 / h podle intenzity vývinu aerosolů a pachů. Přívod čerstvého a vývod odpadního vzduchu je běžně vyveden do protidešťových žaluzií ve fasádě domu, u vícepodlažních budovách do centrálních stoupaček přes uzavírací a požární klapky. Přívod čerstvého vzduchu do jednotlivých obytných místností se dimenzuje na 30 až 45 m3 / h (podle předpokládaného obsazení). Odsávání ze sociálních zařízení se řeší podle DIN 1946/6 v těchto množstvích:
- koupelny - 40 až 60 m 3 / h,
- WC - 20 až 30 m 3 / h,
- kuchyně - 40 až 60 m 3 / h (pouze odvod par, které nezachytí cirkulační digestoř).
Projekční zásady návrhu koncepce větrání
Při návrhu koncepce větrání je třeba zásadně dodržet příčný obraz proudění v místnosti - při vyloučení proudových zkratů a nevětraných prostorů. Pak se dosáhne i vysoká účinnost provětrání v prostoru, buď návrhem podlahových vyústek pod okny, nebo tryskovým přívodem větracího vzduchu nad vnitřními dveřmi s dostatečným dosahem proudu pod stropem místností až k oknům. Celková koncepce distribuce a pohybu vzduchu musí vždy respektovat zásadu tzv.. gradace koncentrací škodlivin v bytě - od míst s maximální požadavkem na kvalitu vzduchu (obytných prostor) až po WC, koupelny a kuchyně. Zároveň se tím vytváří přirozená bariéra proti šíření odérů do obytných prostor. V mnoha případech se osvědčila časově řešená distribuce vzduchu pro denní a noční zóny bytů, kde automaticky řízená přepínací klapka preferuje přívod čerstvého vzduchu do skutečně obsazených prostorů. Větrací jednotky třeba instalovat vždy s maximálním odstupem od obytných místností, zejména od ložnic, a to pro možný přenos hluku potrubím (i pod 25 dB (A)), příp.přenos chvění přes stavební konstrukce. Při dimenzování větrací jednotky se doporučuje počítat s určitou rezervou výkonu pro zajištění nárazového zvýšeného větrání sociálních prostorů a letního chlazení (zejména při reálném trvalém zvýšení letních teplot až na 35 ° C). Při instalaci plynových sporáků v kuchyních je třeba na odvod CO 2 a produkované vlhkosti větrací výkon až 350 m 3 / h (maximum). Tyto výkony však běžně instalovaný větrací systém již nemůže zvládnout. Proto se doporučuje přechod na elektrické sporáky s úspornými technologiemi ohřevu. Výkony cirkulačních digestoří s filtry aktivního uhlí je nutné dimenzovat minimálně na 6-násobnou intenzitu výměny vzduchu v přilehlém prostoru, tj. v běžných podmínkách 350 až 500 m 3 / h. Sací vyústky koupelen s vestavěnými filtry se snadným čištěním je vhodné umístit přímo nad lokální zdroje par, tj. nad sprchový kout a vanu (zejména vířivou). Zvýší se tím účinnost odsávání. Všechny potrubní rozvody přívodu větracího vzduchu se musí řešit s ohledem na snadnou údržbu. Pro domy ve standardu EPD se doporučuje dodržet kritérium tzv.. elektrické účinnosti, aby poměr elektrického příkonu celé jednotky k množství přiváděného vzduchu byl maximálně 0,45 W / m 3 / h, pro ostatní domy ve standardu NED do 0,6 W / m 3 / h.
