Omítka a její údržba
Vnější omítka denně odolává nepřízni počasí - od ostrých slunečních paprsků přes déšť, sníh a krupobití až po silný nárazový vítr a tuhý mráz. Plní náročnou funkci - chrání obalovou konstrukci domu. Omítka je však důležitá i z estetického hlediska - významně ovlivňuje celkový charakter domu a jeho konečný vizuální efekt.
Jak si vybrat
Omítky jsou známy již ze starověku. Od té doby prošly dlouhým vývojem a zdokonalováním. V současnosti se nevidí často novostavby s dekorativními prvky na fasádách, spíše se upřednostňují plastické ztvárnění (rýhování nebo škrábání). Důraz se klade na vkusnou kombinaci barev a sladění detailů. Na trhu jsou k dispozici výrobky stavební chemie s množstvím barevných odstínů vnějších omítek. Při jejich výběru dbejte na barevné rozdíly mezi vzorky v prodejně a omítkou nanesenou na fasádě - může být totiž markantní rozdíl mezi malým rozměrům vzorku naneseným například na papíře a tónem barevnosti na jiném podkladu a velké ploše. Nezapomínejte ani na světlo a stíny dopadající na stěny domu, které zesvětlují nebo tlumí barvy. Podobně rozdílné vizuální účinky mají i různé druhy struktury povrchů. Pokud se chcete vyhnout zklamání ve formě nežádoucího odstínu fasády, nechte si zhotovit fotorealistickou představu v moderních studiích.Ještě jednodušší variantou je zhotovení vzorku s minimálním rozměru 1 × 1 m ve stejné struktuře, jakou přiložíte na stěnu domu. Doporučuje se dbát i na barevné sladění domu s ostatním okolím, aby nepůsobil rušivě.
Složení omítky
Omítka se skládá z pojiva, plniva, přísad a vody. Pojiva mohou být minerální (vápno, sádra, cement) nebo organické (pryskyřice a disperze na bázi plastů). Plniva jsou materiály, které spolu s pojivy a vodou vytvářejí malty a omítky. Jsou to písky, kamenné drtě a moučky, perlitové hmoty a jiné. Podle druhu použitého pojiva se rozlišují omítky na vápenné, vápenocementové, vápeno-sádrové, cementové a sádrové.Podle druhu použitého plniva se rozlišují omítky z kamenných drtí, s lehčeným plnivem a textilní omítky. Nanášejí se na různé podklady - od dřeva přes zdivo až po beton. Omítky zkvalitňují povrch konstrukčních prvků, a to nejen z estetického hlediska, ale také z hlediska tepelné a zvukové izolace, difuzní schopnosti, vodoodpudivosti a dostatečné pevnosti, čímž přispívají k delší životnosti obalové konstrukce domu.
Podklad
Omítka se musí přizpůsobit podkladu. Bez důkladné znalosti všech okolností nelze zaručit její funkčnost. Nejprve si zjistěte materiálové složení a kvalitu podkladu včetně detailů, jako jsou stabilita tvaru, rovinnost, homogennost, ložné spáry a podobně. Důležitou podmínkou před zahájením prací na hrubé stavbě v exteriéru je ukončení všech takzvaných mokrých procesů v interiéru. Speciální pozornost věnujte případné vlhkosti. Na základě těchto poznatků lze zvolit přísady, které zlepšují mnohé parametry omítky (vodotěsnost, rezistence proti soli, tuhnutí, mrazuvzdornost, zpracovatelnost, přilnavost k povrchu, disperze, poréznost a jiné). Třeba sladit vlastnosti podkladu a omítky. Před začátkem nanášení vnější omítky musí být předem osazeny háky a zděře odpadních trubek, příchytky požárních žebříků, jakož i ukončeny všechny konstrukční práce na průčelí, balkonech či lodžiích.Dodatečné zajišťování těchto úkonů by totiž mohlo omítku poškodit a znehodnotit.
Vrstvy omítky
Omítku tvoří více vrstev maltoviny, která se nanáší na lícní povrch zdí a jiných stavebních ploch. Skládá se z postřiku, jádra a štukové vrstvy. Postřik je řídká malta, maximálně 5 mm silná, která tvoří podklad pro jádro. Specialisté upozorňují na zvýšenou pozornost při jeho dozrávání - na 1 mm tloušťky se doporučuje zrání přibližně 24 hodin. Pokud by postřik nebyl dostatečně vyschlý, oddělí se od podkladu, což později může způsobit vypadnutí menších částí nebo velkých kusů z omítky. Omítkové jádro se skládá z jedné nebo více vrstev. Každá z nich může být maximálně 20 mm silná. Při každé další aplikaci je třeba pamatovat, že předchozí vrstva musí být dostatečně suchá a zdrsněná, až poslední je rovná a hladká. Na závěr se na vrstvy jádra nanese 3 - 4 mm silná ostatní vrstva omítky, takzvaná štuková vrstva. Během nanášení, tuhnutí a tvrdnutí jednotlivých vrstev nesmí teplota vzduchu, podkladu a materiálu klesnout pod +5 ° C. Nanášet lze ručně nebo strojově. Ručně se omítka nahazuje zednickou lžící a zahladí se nerezovým hladítkem. Strojní zpracování se aplikuje omítacím strojem - materiál se většinou stříká ve tvaru housenky.
Před realizací ještě několik užitečných rad
Nasákavé podklady předem navlhčete, protože příliš suchý podklad by způsobil opadání omítky. Pozor na opačný extrém - na mokrý podklad, který způsobuje stékání nanesené hmoty. V případě velkých nerovností ještě před prvním postřikem podklad vyztužte pletivem nebo síťkou. Doporučený přesah výztuže je minimálně 10 cm. Takto dosáhnete efektní vniknutí postřiku do různých spár. Na větší díry použijte výplň z kousků stavebního materiálu (příliš velké seskupení omítky by způsobilo nerovnoměrné vysychání, které následně může zapříčinit vznik trhlin a prasklin). V současnosti se hojně používají tenkovrstvé omítky, které se nanášejí v tloušťkách 1 až 5 mm.Jsou vysoce chemicky stálé a dodávají se v bohaté barevné paletě.
Podezdívka
Na podezdívku se doporučuje použít speciální silikátové omítky nebo omítky s obsahem vodního skla. Z přírodních materiálů se na obklad soklů používají pískovce, břidlice, andezit, travertin, kamenivo, žula a jiné. Efektní jsou i mozaikové omítky, které se skládají z barevných kamínků. Na vytvoření kvalitního detailu podezdívky bez tepelného mostu potřebujete jakostní izolační materiál, který musí disponovat takovými vlastnostmi, jako jsou pevnost, minimální nasákavost, účinná izolace tepla a dobrá aplikace. Neméně důležitý je i faktor nevzlínání vlhkosti a samozřejmě nezbytnou podmínkou je i dodržení základních technologických postupů a návodů při aplikaci.
Údržba omítky
Pokud se na vnější omítce vyskytnou trhliny, některé její části se vydouvají nebo opadávají, hovoříme o technických poruchách, které je třeba promptně řešit, aby časem nepřerostly do větších problémů. Rychle třeba jednat i při vzniku takzvaných hygienických poruch, jako jsou vlhnutí omítky či vznik biologických infekcí. Plísně, houby, řasy, mech, rostlinstvo, hmyz a jiné nežádoucí organismy třeba odstranit nejdříve mechanicky (oškrábáním a okartáčováním), pak chemicky (nanesením speciálních dezinsekčních, fungicidních a biocidních prostředků, které se obvykle aplikují za suchého počasí a ne za přímého slunečního záření ). Z bezpečnostních důvodů je však při použití těchto chemických látek důležité dodržování pokynů výrobců, které jsou uvedeny na obalech a příbalových letácích.
