Oprava podlahy balkonu
Starší povrchy balkónů a teras mohou být narušeny působením mrazu a vlhkosti. Narušení se projeví odchlípení dlaždic, spárovací malty a zvětráváním podkladu. V případě vážných poruch může korodovat betonová deska včetně výztuže.
Při odstraňování poruch na podlahách balkonů (resp. teras) je nejdůležitější zhodnocení příčin,
které způsobují zatékání, případně destrukci nosných částí těchto konstrukcí. Nejčastěji to bývají systémové poruchy (věk budov, špatná projekce, nedostatečné řešení detailů). Naneštěstí, i v současnosti se při novostavbách často setkáváme s obtížemi vyplývajícími ze špatného návrhu systémů na balkonech a terasách. Původní systémy, které se dodnes používají, již technologicky nestačí, což způsobila zejména rychlost výstavby. Proto je zvýšený důraz na správné řešení - ať už při rekonstrukcích nebo novostavbách. Pokud je rozsah poškození velký, je třeba k balkónu přivolat odborníka - statika a na trhu služeb se poohlédnout po dodavatelské firmě, která by balkon či terasu mohla být rekonstruovala. Pokud není poškozen betonový podklad, do opravy se můžeme pustit i svépomocí.
Právní aspekt
Menší zásahy na balkoně (např. opravy podlahy, vyplňování zábradlí, jeho natírání, klempířské práce či instalování bohaté květinové výzdoby) obvykle nepodléhají ohlášení stavebnímu úřadu. Větším zásahem je například zasklení, výměna materiálů zábradlí nebo jiných částí balkonu. Tyto zásahy už podléhají ohlašovací povinnosti a někdy je třeba i stavební povolení. Pokud změníme účel využití balkonu (např. na zimní zahradu, obytnou místnost atd..), změna se musí schválit kolaudačním rozhodnutím.
Terasové desky
Dřevoplastová kompozita jsou směsi dřeva a plastů. Speciálními technologiemi se vyrábějí lisované desky vhodné pro obnovu teras. Obsahují PVC (polyvinylchlorid) a vlákna z borovicového dřeva. Výsledný produkt má dobré vlastnosti dřeva i plastu - je odolný proti vlhku, má malou nasákavost, vyžaduje pouze malou údržbu, působí esteticky, neštěpí se, nemá třísky a nekroutí se. Je odolný proti hmyzu a snadno se montuje. Je vhodný pro vytváření pochozích povrchů zahradních teras, chodníků, balkonů, atrií, okrajů bazénů či obkladů. Dřevoplastové desky jsou recyklovatelné, představují ekologickou alternativu tvrdého dřeva. Nezanedbatelnou předností je snadná instalace, kterou můžeme udělat svépomocí. Podívejme se podrobněji na montáž venkovní terasy s použitím terasových prken. Použijeme standardní nářadí: ruční okružní pilu, vrtačku, akumulátorový šroubovák. Materiál na terasu se skládá ze systémových prvků, které jsou katalogizovány a očíslovány. Pokud se při montáži budeme držet návodu od výrobce, nová terasa bude bezchybná.
Podkladová vrstva
Podkladová vrstva musí být vyrovnaná a zpevněná. Měli bychom zachovat alespoň minimální spád 0,5 mm na 1 m, aby voda mohla stékat a nevytvářela kaluže.
Podkladový rošt
Doporučujeme použít originální podkladový profil, který je odolný proti agresivnímu prostředí.Podkladové profily ukotvíme do podkladní vrstvy spojovacím materiálem podle vlastností podkladu. Maximální přípustná vzdálenost mezi podkladovými profily 50 cm, při diagonální instalaci je to 35 cm. Při montáži roštu třeba dodržet dilatační spáru 4 mm mezi podkladovými profily a ve styku s ostěním.
Montáž terasových desek
Počáteční lištu připevníme pomocí nerezových šroubů na okraj podkladní konstrukce. Do počáteční lišty nasuneme terasovou desku a připevníme ji pomocí instalačních svorek podle konkrétní aplikace. Další terasovou desku vsuneme do instalační svorky a upevníme pomocí další instalační svorky, kterou přišroubujeme k podkladovému profilu. Tento postup opakujeme až k vnějšímu okraji terasy. Na upevnění poslední terasového prkna použijeme opět lištu.Abychom terasu zcela dokončili, použijeme krycí profil z dřevoplastu nebo hliníkový krycí profil.Terasové desky nesmí přesahovat podkladní rošt více než 5 cm.
Dokončovací práce
Po dokončení montáže z povrchu odstraníme každou nečistotu, která vznikla montáží (nejlépe postřikem vodou). Na případné drobné úpravy terasových desek použijeme hrubý brusný papír, kterým vždy pracujeme ve směru rýh.
Keramická dlažba
Na balkon i terasu vybíráme mrazuvzdornou dlažbu s protiskluzovou úpravou. Mrazuvzdornost dlažby přímo závisí její nasákavosti. Trh nabízí hutní výrobky se zavřenými póry pod názvem gres, čili kamenina (slinutý keramický materiál při teplotě 1 200 ° C a vyšší). Výrobky z tzv..póroviny se používají pouze v interiéru. Nejlepší kameninové dlaždice z velmi jemně mletých surovin mají nasákavost do 0,5%. Tento hutní materiál, mimořádně odolný proti opotřebení a s homogenní strukturou na celém průřezu, nepotřebuje glazuru. Zadní strana dlaždic je velmi hladká a běžné tenkovrstvé malty na bázi cementu nestačí na spojení. Proto je třeba použít speciální tenkovrstvé hydraulicky tvrdnoucí malty, které jsou navíc zušlechtěné přísadou z plastu.
Postup při pokládce
Keramické, kamenné i betonové podlahové krytiny lze ukládat do silnovrstvého a tenkovrstvého lože. Třeba se vždy snažit o celoplošné připevnění podlahových krytin do malty. Kladení do hrubé maltové vrstvy upřednostníme při nepravidelně a ne zcela rovnou staženém povrchu nebo při kladení nestejně hrubých desek. Na čistý a nasákavý podklad nejprve naneseme adhezní můstek, pak maltové lože o tloušťce 15 až 20 mm. Zlehka ho zhutníme stahovací latí a stáhneme do roviny. Maltu namícháme z cementu (CEM I 32,5) a písku (zrnitost 0/4) v objemových dílech 1: 4 až 1: 5. Lůžko podle vhodnosti kamenné krytiny přetřeme tenkou kontaktní vrstvou (suspenzí z cementové malty), desky uložíme do čerstvé vrstvy, vyrovnáme jejich a příklepem. U cementových tenkovrstvých maltách před kladením vyrovnáme podklad samonivelační hmotou.Otevřené balkony a terasy třeba vyspádovat se sklonem alespoň 3 ° směrem k okraji balkonu.Pro zlepšení přilnavosti lepidla můžeme podklad napenetrovat podle doporučení výrobce lepidla.Tenkovrstvou maltu rozmícháme podle návodu k použití a nanášíme ji zubovou špachtlí ve tloušťce 5 až 10 mm celoplošně - zpravidla na podlahu, případně na dlažbu. Pro vymezení vzájemných vzdáleností dlaždic používáme distanční křížky.
Lepidla
Lepicí maltu (lepidlo) vybíráme tak, aby se hodila pro ukládání v exteriéru (měla by být odolná proti mrazu). Třeba počítat s tím, že dlažba vystavena slunečnímu záření má na povrchu teplotu i 70 ° C. S tím souvisí požadavek na elasticitu lepicí vrstvy, aby se dlažba nepoškodila tepelnou dilatací. Úseky s délkou 5 m bychom měli oddilatovat vkládáním dilatačních vložek. Malty tvrdnou v chemické reakci s vodou (i bez přístupu vzduchu). Pružné tenkovrstvé malty obsahují jako pojivo cement a disperze na bázi syntetických pryskyřic. Plastové částečky při vysychání tuhnou. Čím více jich malta obsahuje, tím tvárnější (flexibilnější) je ztvrdlá maltová vrstva. Plastový podíl zlepšuje kromě toho přilnavost (adhezi), takže takto lze s dostatečnou mírou bezpečnosti ukládat i dlaždice z jemné kameniny. Disperzní lepidla nejsou vodotěsná.Polymerová lepidla tvoří směs ze syntetických pryskyřic, minerálních plniv a organických přísad.Při chemické reakci tato směs vytvrdne. Na bázi epoxidových pryskyřic stojí mrazuvzdorné, vodotěsné, mechanicky a chemicky velmi odolné lepidla, které jsou vhodné jen na tuhé podklady. Pokud jejich naneseme celoplošně, nebudou propouštět vodní páru. S tím je třeba počítat zejména při nevětraných prostorách s vysokou vlhkostí vzduchu. Lepidla na bázi polyuretanových pryskyřic dosahují velkou pružnost ve srovnání s tuhými epoxidovými pryskyřicemi, takže je lze nanést i na podklady, které se výrazněji přetvářejí.Polymerové lepidla patří k cenově nejdražším.
Spárování
Šířka spár je obvykle 2 až 3 mm, při velkorozměrových deskách (od 30 × 30 cm) může být 5 až 10 mm. Spárovací maltu nanášíme do úzkých spár a krytin s těsným povrchem pomocí stěrky z tvrdé gumy. Při dlaždicích s drsným povrchem a v případě širokých spár nanášíme spárovací materiály pomocí spárovacího nástroje. Pro spárování se používají cementové spárovací malty modifikované nebo nemodifikované plasty (většinou již jako hotové materiály). Spárovací hmotu vybíráme do exteriéru. Pokud je na bázi epoxidových pryskyřic, je odolná proti chemikáliím a díky dobré přilnavosti na okrajích spár dokonale uzavírá spáry proti kapalinám. Okrajové spáry mezi podlahovou krytinou a soklovou dlaždicí třeba uzavřít elastickým-plastickými těsnícími materiály do spár. Dlaždice po spárování očistíme vodou. Případný přetrvávající cementový povlak opatrně odstraníme speciálním čistícím prostředkem nebo zředěnou kyselinou octovou.
