Oprava základů - diagnostika a postup
Před rozhodnutím o způsobu opravy základů třeba nejprve provést důkladné průzkumy, při kterých je třeba identifikovat prvotní příčiny vzniku poruch a stanovit jejich akutnost - aktivitu nebo pasivitu. Zjistit konkrétní příčiny vzniku poruch základů a navrhnout vhodný způsob jejich odstranění je však často složité a vyžaduje posudek zkušeného odborníka.
Základními opatřeními na vyřešení většiny příčin poruch základů jsou:
- podrobná revize kanalizace a rozvodu vody s následným odstraněním zjištěných nedostatků
- důsledné odvedení spodní, srážkové a okapové vody od budovy
- vyspádování okolního terénu a vytvoření odvodňovacího chodníku kolem budovy
- zateplení základů založených v zamrzající podloží
Dlouhodobý monitoring
Pokud se ukáže, že je zapotřebí složitější zásah - řekněme z důvodu podstatné změny užívání budovy (např. při přestavbě stodoly na obytnou chalupu), což doprovází vyšší zatížení základové spáry, je důležité předem se u odborníků ujistit, že úpravy základů, případně podloží opravované budovy negativně neovlivní i základové poměry sousedních budov. I tak je však velmi dobré zajistit si dlouhodobý přesný monitoring pohybu přestavování chalupy a okolních budov specialisty, kteří ho budou provádět nejen před zahájením stavebních prací, během nich, ale i po nich. Může to velmi pomoci například při řešení stížností sousedů na poškození jejich majetku naší stavební činností, což přitom vůbec nemusí být pravda.
Tradiční a progresivní renovace
Technologie renovací základů lze rozdělit zejména na tradiční (přezdění základů, prohloubení základů podezděním nebo podbetonování, rozšíření základů příložkami, prohloubení a rozšíření základů, svázaná základů) a progresivní (injektáž, mikropilotáž, proudová injektáž).Pro opravy základů menších budov - chalup a chat - budou asi ve většině případů dostačující tradiční způsoby. Progresivní způsoby by mohly přicházet v úvahu zejména při větších budovách a na svazích, které jsou ohroženy sesouváním.
Pod dohledem zkušeného statika
Při odkopávání základové konstrukce je třeba průběžně kontrolovat zda je její stav natolik dobrý, abychom odkopáním nezpůsobily její destrukci. Tento problém je aktuální zejména u starých venkovských budovách, jejichž základy nemuseli být dostatečně kvalitní (ostatně s jednostranným nebo oboustranným odkrytím se nikdy nepočítalo), případně je jejich stavební materiál poškozen korozí, stlačením, nebo je rozrušený kořeny vyšších rostlin (stromů, keřů). V případě pochybností je proto dobré základy předem prozkoumat (např. sondami), případně vhodnou organizací výkopových prací (po užších úsecích - např.. 1 metr) preventivní bránit rozsáhlé destrukci části budovy. Důležité je v každém případě zajistit si dohled statika, který má dostatečné zkušenosti se starými stavbami.
Malé mechanismy
Mechanismy, které se použijí při výkopech nebo zásazích do základů, nesmějí vytvářet silnější chvění nebo otřesy, protože by tím mohly způsobit porušení stability budovy. Úspěšně lze použít například malá rypadla či nakladače, dopravní pásy, šnekové dopravníky a jiné podobné malé mechanismy. Nejvhodnější jsou ty, které se dají lehce ovládat tak, aby zhotovili přesné výkopy a zároveň se nepoškodily stávající konstrukce.
Podchytávání základů
Stavební zásahy do konstrukcí samotných základů se musí provádět velmi důsledně a kvalitně, protože jinak se může následným sedáním poškodit či ohrozit celá budova. Podchytávání základů je proto vždy pracné. Při návrhu podchytávání základů třeba do návrhu pracovního prostoru započítat nejen prostor pro podchytávající konstrukce a pracovní, resp. manipulační prostor na realizaci, ale i prostor na vroubení a svažování výkopu pracovní jámy.
Pod úrovní sousední budovy
Pokud se prohlubují základy budovy pod úroveň základů již existující sousední budovy (což se stává zejména v těsných hospodářských dvorech nebo ve středech obcí), je třeba se zabývat i zabezpečením, tedy podchycením, základů sousední budovy. Způsob podchycení může být stejný jako při vlastní obnovované budově, avšak je ho žádoucí realizovat z vnější strany sousední budovy tak, aby to sousedy co nejméně rušilo. Před samotným zahájením podchytávání základů zajistíme konstrukce sousední budovy (zejména štítovou, případně jinou styčnou zeď) podepřením. V případě, že je sousední budova v těsné blízkosti vlastní budovy, před realizací prací zajistíme i konstrukce vlastní budovy.
Přezdění základů
Při sanaci menších poruch základů (i podezdívek) malých staveb, například chalup je potřeba přezdít (přeskládat) základovou konstrukci. Předpokladem úspěchu je především vyřešení poruch podzákladů (pokud vznikly). Před samotnou realizací je nezbytné důsledně podepřít budovu, resp. její dotčené konstrukce před případným zhroucením následkem stavebních prací. Pak můžeme odkrýt nebo uvolnit (u srubových staveb) základovou konstrukci (podezdívku), rozebrat ji a znovu vyzdít. Zdít lze na cementovou nebo vápennou maltu.
Prohloubení základů
Přenesení základové spáry do hlubší úrovně lze dosáhnout jejím podezděním. Základy se podezdívají zejména cihlami, kamenem, betonovými tvarovkami a podobně. Budovu, jejíž základy chceme podezdít, nejprve z vnější strany zajistíme šikmými vzpěrami a z vnitřní strany její konstrukce vzepřít mezi jednotlivé stropy (klenby) a terén. Vzpěry důkladně vyklínovat nebo jejich rektifikačními zařízeními dokonale rozepřeme tak, aby se předešlo sedání nebo jiným posuvem konstrukcí.
Podezdění nebo podbetonování
Podezdívku nebo podbetonování se provádí tak, že základy (z vnější i vnitřní strany) obkopeme po celé délce plánovaného pracovního záběru. Základy střídavě podkopáváme do nové hloubky po úsecích dlouhých asi 1 m, přičemž realizace výkopů a podezdívce (podbetonování) by pro větší bezpečnost měla probíhat například v pořadí úseků první - pátý - třetí - sedmý atd.., Aby úseky, na kterých se pracuje, byly od sebe vzdáleny (podle situace) nejméně 1 až 3 metry. Po vykopání je potřeba každý úsek neprodleně podezdít (podbetonovat). Práce lze provádět i na několika úsecích současně za předpokladu, že úseky jsou od sebe tak vzdálené, aby se nenarušila stabilita budovy.
Nové základové zdivo
Lze jej vyzdít například z ostře pálených (nebo alespoň pevných starých) cihel nebo z kamene na cementovou nebo i vápennou maltu. Úložné spáry děláme co nejtěsněji. Poslední vrstvu důkladně vyklínovat přisekanými cihlami nebo kameny (např. žulou). Někdy můžeme použít i klíny z ocelové litiny nebo aktivovanou maltu s expanzními vlastnostmi, která po zamíchání (do určitého času) zvětší svůj objem a tím zdicí spáru utěsní.
Betonování
Při podbetonování se používá vlhká, rychletuhnoucí betonová směs, kterou je třeba po uložení dokonale zhutnit. Beton můžeme ukládat na zhutněný štěrkový podsyp silný asi 5 cm. Velmi důležité je jeho dokonalé zhutnění. Důležité je i důsledné vyplňování stykové spáry mezi původním základem a podbetonování expanzním betonem (obsahujícím expanzní cement). Mezi spodní plochou původního základu a horní plochou doplněného základu ponecháme mezeru asi 3 až 5 cm. Tuto mezeru následně dobetonuje expanzním betonem. Při základech širších než 0,5 m je třeba podezdívku nebo podbetonování dělat z obou stran.
Rozšíření příložkami
Základy lze opravit i rozšířením, které rozloží zatížení budovy na větší plochu základové spáry.Rozšíření základů se vyhotoví tak, že se vedle původních základů zřídí příložky, které se pevně spojí s původními. Rozšíření se realizuje z obou stran konstrukce, ale při základech užších než 50 cm jej lze zrealizovat pouze z jedné strany. Základ se rozšiřuje příložkami ze zdiva (přizdívky), z prostého nebo vyztuženého betonu. Velmi důležité je příložky aktivně propojit s původním základem - například provlečením ocelových nosníků nebo betonářské výztuže přes původní i nový základ, případně jinými konstrukčními úpravami (zazubením, zakotvením). Těmito způsoby lze rozšířit i bodové základy sloupů.
Postup
Při zdění a betonování postupujeme podobně jako v předchozím případě, avšak příložky obvykle není třeba dělat ve více postupných krocích, ale je lze vyhotovit i na jednou. Otvory, kterými v původních základech provlékneme táhla či ocelové nosníky na provázání starých a nových konstrukcí, se zainjektuje aktivovanou cementovou maltou. Umožní se tak dokonalé vyplnění dutin, spolupůsobení oceli se zálivkou, ochrana proti korozi a dosáhne se vysoká pevnost spoje. Pokud jsou příložky ze železobetonu, musíme je vyhotovit do bednění tak, aby byla zajištěna přesná poloha výztuže (předepsaná projektem). Zajistíme, aby nedošlo k nežádoucímu promíchání zeminy s betonem, případně k oddělení výztuže od betonu zeminou, která se uvolní do bednění. Použité bednění po ztvrdnutí betonu obvykle rozebereme a odstraníme. Výkopy proto děláme v takové velikosti, aby se s bedněním mohlo manipulovat a aby se mohly v místě realizace pohybovat pracovníci. Výjimkou z uvedeného může být použití zabudovaného, tzv.. ztraceného bednění. Základy, přirozeně, možná najednou i rozšířit a prohloubit, což obvykle sice nebývá nutné, ale pokud by takový případ nastal, lze postupovat kombinací obou kroků podle uvedených pokynů.
