Podlahové topení a jeho přednosti
Podlahové topení je synonymem současného moderního bydlení. Ale jeho historie je velmi stará. Teplá podlaha má stále více stoupenců, protože není energeticky ani dispozičně náročná a splňuje požadavky doby na odlehčený obytný prostor.
Historie podlahového vytápění se začala psát již před 3 000 lety
Přibližně v roce 1200 př. n l se úspěšně používalo v řecké provincii Anatólie, teplonosnou látkou byly spaliny. Kolem roku 80 př. n. l. Římané opět objevili a zdokonalili centrální topný systém a nejdříve takto vytápěli lázně, později celá obydlí. Teplovzdušné vytápění v podlahových kanálech využívalo spaliny z centrálního ohniska. Autorem průkopnického nápadu podlahového vytápění byl Sergius Oratus. Tento způsob vytápění byl velmi oblíbený, protože teplo se v prostoru šířilo rovnoměrně. Novodobá technologie podlahového vytápění se začala naplno využívat až v 20. století. Dnes víme, že podlahové vytápění pozitivně ovlivňuje i zdraví člověka, protože teplota v místnostech se díky němu přibližuje k teplotám, které jsou ideální pro lidský organismus a jeho aktivní psychické i fyzické fungování.
Provoz podlahového vytápění je hygienický,
protože nevíří vzduch, stěny a topné plochy neznečišťuje unášený prach a ve vytápěných místnostech je kvalitní mikroklima. Minimální vlhkost stěn brání vzniku plísní a mikroorganismů, což snižuje riziko vzniku alergií. V současnosti se nejčastěji využívají dva základní systémy podlahového vytápění: teplovodní a elektrické.
Typy podlahového vytápění
• Elektrické podlahové vytápění (topné kabely - termokabely vytvářejí teplo díky elektřině)
• Teplovodní podlahové vytápění (teplá voda cirkuluje v trubkách, které jsou uloženy v podlaze)
Elektrické podlahové vytápění
Elektrické podlahové vytápění pracuje s topnými kabely (termokabely), podložkami nebo fóliemi uloženými buď přímo pod podlahovou krytinou, nebo pod spodní vrstvou mazaniny či jiného materiálu. Elektrické podlahové vytápění v podobě 2,5 cm tlustého termokabelu fixovaného na samolepicí umělohmotné síťovině stačí přímo upevnit na očištěnou podlahu a následně zatřít tenkou vrstvou pružného lepicího tmelu. V případě použití dřevěné nebo plastové krytiny je nutné zalít rohože 10 mm vrstvou zalévací směsi, čímž se zajistí rovnoměrná teplota povrchu. Elektrické podlahové vytápění v podobě topných kabelů se může aplikovat i přímo na betonovou podlahu, kterou je třeba tepelně odizolovat, aby se zabránilo nežádoucím únikům tepla. Termokabely se zalévají 5 - 6 cm silnou vrstvou betonové mazaniny nebo jiné zalévací směsi zbavené ostrých prvků. Po vytvrdnutí betonu by měl postupný ohřev podlahy z 15 ° C na 25 až 28 ° C trvat asi týden.
Přednosti podlahového vytápění
• nenarušuje vzhled interiéru
• umožňuje vertikální rozložení teplot s průběhem příznivějším pro lidský organismus
• ve srovnání s konvekčním způsobem vytápění, např.. radiátory, umožňuje dosáhnout stejnou tepelnou pohodu v místnosti při nižší průměrné teplotě vzduchu v místnosti asi o 2 - 3 ° C.Zvýšení průměrné teploty vzduchu o 1 ° C vyžaduje až 6 procentní zvýšení spotřeby energie
• nedochází k víření vzduchu (ani prachu)
• relativní vlhkost vzduchu je vyšší
• umožňuje využívat nízkoteplotní zdroje energie
Další možností je uložení topných kabelů
na první třícentimetrovou vrstvu vytuhnutého betonu, na kterou se upevní a zalijí se další vrstvou. Dosahuje se tak flexibilnější vyhřátí a přesnější regulace. Jelikož topná část podlahy je oproti teplovodnímu systému nižší, nedochází k takové akumulaci tepla a také setrvačnost vyhřívacího efektu je nižší. Dobré a efektivní fungování elektrického podlahového vytápění je podmíněno vhodným typem regulace. Kvalitní termostat by měl registrovat, zda je pokles teploty v místnosti dlouhodobý nebo krátkodobý, a na základě zhodnocení situace automaticky zapínat nebo vypínat topení. Tímto způsobem se v obytném prostoru udržuje stálá teplota a nedochází k přetápění.
Regulovatelnost a rychlá reakce na změnu
jsou kromě malé tloušťky podlahy je další výhodou tohoto systému, protože každý okruh lze nastavit právě tak, jak je daná místnost obývána. Pokud se například většinu času rodina zdržuje v obývacím pokoji, kuchyni či dětském pokoji, zde se nastaví komfortní teplota a naopak, pokud přes den netráví nikdo čas v ložnici nebo přes týden zůstává student na koleji, může se jednoduše snížit teplota na úspornou. Elektrické topení nepracuje s centrálním zdrojem tepla, proto není nutné například ohřívat celý dům, aby se ohřála podlaha v jedné místnosti. Termostat spíná relé pouze tam, kde je potřeba zvýšit teplotu.
Autor: Martina Dvořáková
