Ne, věk vám nedá možnost narušit časoprostorové kontinuum. Problém spočívá v tom, jak vnímáte čas. Psycholog William James již v roce 1890 řekl, že v dospělosti zažíváme stále méně a méně zapamatovatelných momentů, než je tomu v mládí. Chod času navíc vnímáme jako sled takzvaných "prvních" událostí: První den ve škole, první polibek, první láska,... Pokud si život nenaplňujete novými zkušenostmi a nezkoušíte "první věci" čas se vám začne slévat do souvislého bloku. Na téma subjektivního vnímání plynutí času se uskutečnilo množství vědeckých studií. Všechny zjistily v podstatě totéž: Čím je člověk starší, tím více se mu zdá, že roky jdou rychleji. Přesnou příčinu tohoto jevu se zjistit nepodařilo, přinášíme vám však pět možností, ze kterých si můžete vybrat tu nejpravděpodobnější. Navíc nikde není psáno, že by nemohlo jít o jejich kombinaci.
Nemáme na mysli jen "první" události, které jsme zmínili výše. Představte si například 40letou matku, která žije v koloběhu stresující práce a fádního rodinného života. Vzrušující chvíle, které zažívala na střední škole, se jí budou zdát mnohem délší, protože zažívala mnohem více zajímavých momentů. Přitom šlo jen o čtyři roky, které však byly nabité zapamatovatelnými situacemi, na rozdíl od posledních čtyř let, během nichž se jí nic výjimečného nepřihodilo. Jednoduše se tedy slily dohromady.
Pro pětileté dítě je jeden rok v podstatě 20 procent jeho celkového života. Pro padesátiletého je naopak pouze dvěma procenty. Tato proporční teorie vznikla ještě v roce 1877 a říká, že člověk má sklon srovnávat určité časové intervaly s celkovou délkou života.
S věkem se u mnoha lidí zpomaluje tikání takzvaných biologických hodin. Ve srovnání s nezastavitelným kalendářem se pak zdá, že čas opravdu běží rychleji.
Dítě už 1. prosince nedočkavě odpočítává čas do příchodu Ježíška. Dospělý spíše vnímá práci, placení účtů a ostatní další nudné záležitosti a Vánoce už pro něj nejsou tak výjimečné. Stejně je to i s většinou jiných událostí, které lety ztrácejí důležitost: čím méně pozornosti jim věnujeme, tím rychleji pro nás plyne čas.
Pocit, že máme příliš mnoho povinností a nestíháme, se snadno promění na pocit, že čas plyne příliš rychle. Neděje se to jen lidem v produktivním věku, ale i důchodcům, které omezují fyzické handicapy či snížená rozpoznávací schopnost. A stres nezpůsobuje jen to, že čas běží, ale také jak běží. Můžeme si tímto zběsilým během doběhnout i pro vážné civilizační choroby!
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu