Psychologie, která se zabývá vztahem člověka s přírodou - ekopsychologie
Ekopsychologie je vědní obor, který se zabývá vztahem člověka k přírodě, životnímu prostředí, živočichům, ale také duchovní podstatou těchto důležitých vztahů. Spojuje humanitní vědy s přírodními. Mimo jiné je to biologie, ekologie, psychologie, filozofie a další.
Taková kombinace vede ke celistvému pohledu na vztah mezi člověkem a přírodou
Je to pohled, při kterém se hranice mezi jednotlivci zcela stírají. Takový pohled nás vrací zpět do prvopočátků filozofie - do starověké Číny, Indie, Řecka, který se však táhl i dějinami Evropy ve formě gnosticismu. Tento způsob náhledu na svět poukazuje na paralely mezi makrokosmem a mikrokosmem - to, co se odehrává uvnitř jedné oddělené částice je identické s tím, co se děje na úrovni celku.
Výzkumy vlivu přírodního prostředí
Kromě hluboké, filozoficko- psychologické roviny má ekopsychologie i rovinu exaktní - která se zabývá přímým, prokazatelným vlivem přírodního prostředí na psychiku a prožívání člověka. Vědci v této oblasti se snaží standardními technikami psychologické metodologie poukazovat na léčivý a harmonizující vliv přírody na naši psychiku.
Z výzkumů vyplývá, že:
- Přírodní prostředí působí na lidskou psychiku relaxačně a redukuje stres na úrovni těla, kognitivních procesů i emocí.
- Krátká procházka v lese či jiném přírodním prostředí dokáže snížit u lidí mentální únavu, znovu nastolit jasnost vnímání a navodit pocit pohody a uvolnění.
- Pacienti v nemocnicích s výhledem na přírodní prostředí, kteří se léčili po operací nebo jiném lékařském zásahu měli signifikantně rychlejší čas uzdravení než pacienti v pokojích s okny do ulice.
- Přítomnost rostlin v kancelářích zvýšila pracovní výkony na pracovišti a zlepšila spokojenost zaměstnanců.
- Přítomnost rostlin a domácích zvířat v ústavech sociální péče přináší klientům lepší tělesné i mentální zdraví a jejich spokojenost narůstá.
V jednom nápravném zařízení
používají kontakt vězňů s přírodou jako terapeutický a korektivní prostředek na jejich opětovné začlenění do společnosti. Vězni zde pěstují vlastní zeleninu, kterou pak buď sami jedí, nebo ji darují charitativním organizacím, které vaří obědy pro bezdomovce a opuštěné lidí. Pro vězně je tato práce dobrovolná a začíná ve skleníku u drobných sazenic, které vyžadují stálou péči. Každý se stará o konkrétní rostlinky a pozoruje jejich růst, a tím se učí vytrvalosti, růstu a překonávání překážek. Pozorování cyklu růstu a obnovy u rostlin pomáhá vězňům uvědomit si jejich vlastní potenciál růstu a obnovy.
Děti a příroda
Zatímco děti několik generací dozadu trávily většinu svého volného času na dvoře, v lese, budovaly si bunkry a tajné hrady na stromech, hrály na honěnou, chytaly žáby a luční kobylky, dnešní děti svůj čas tráví u počítače, televizoru, přehrávače a podobných výdobytků naší doby. Hra venku se začala vnímat jako nebezpečná a v porovnání s počítačovými hrami a televizními seriály, neatraktivní. Tento jev je v naší moderní společnosti tak běžný, že ho Richard Louv pojmenoval a shrnul do diagnózy "porucha nedostatku přírody" (nature deficit disorder). Mezi následky nedostatku přírodního prostředí patří poruchy pozornosti, nesoustředěnost, zvýšená hladina stresu, pocit nezakořeněnosti ve světě, obezita...
Mezi nejvýraznější pozitivní změny u dětí vlivem přírodního prostředí patřily
- zostření pozornosti a soustředění u dětí
- redukce stresu
- lepší rozvoj mentálních dovedností (logika, chápání souvislostí, tvůrčí řešení problémů)
- hlubší rozvoj emocionální stránky vývinu (morální vývoj, hlubší emocionální prožívání, pocit vlastní hodnoty)
- bližší kontakt s přírodou a pochopení významu její ochrany
Kontakt dětí s přírodou se tedy začal používat jako terapeutický prostředek při léčbě poruch pozornosti, odbourání stresu, léčbě obezity a také při ekologické výchově dětí na školách.
