Řeč a její složitý vývoj u dítěte do jednoho roku
Řeč u dítěte do jednoho roku věku nelze rozvíjet samostatně, ale musí současně probíhat i rozvoj ostatních činností a dovedností dítěte. Do konce prvního roku se dítě naučí porozumět základním pokynům a opakovat jednoduchá slova. Přečtěte si v našem článku o cestě, která vede k prvním slůvkům vašeho děťátka.
Děťátko přichází na svět jako bytost, která není schopna záměrně komunikovat se svým okolím
Dětské reakce jako křik nebo pláč jsou v prvních týdnech po porodu nezáměrné. Tak například když dítě pláče, cítí diskomfort - je mokré, je mu zima, bolí ho bříško, je hladové ... broukáním později reaguje i na příjemné stránky života - je napapané, líbí se mu hračka, mamina s tatínkem ho nosí na rukou. .. Ale zatím všechny své potřeby a přání neumí vyjádřit jednoznačně slovem nebo gestem. Geniální role rodičů tkví v tom, že každý takový projev ratolesti dokáží komentovat a dát mu význam. "Aha, pláčeš? Určitě si mokrý. To se ti nelíbí. Přebalíme. ". A tímto způsobem se pomalu proměňují nezáměrné reakce děťátka na záměrnou komunikaci. Rodiče učí svým komentováním přikládat dětskému křiku, pláči, pohybu či úsměvu význam. Nejdůležitější zlom přichází na této cestě přibližně kolem 9. měsíce. Je to mezník, odkdy děti začínají komunikovat záměrně, vědomě. Aby se tak opravdu stalo, musí však děťátko vyzrát v rozumové (kognitivní) stránky. Protože řeč a myšlení jsou velmi úzce propletené. Jednoduše řečeno, základním předpokladem je, pokud děťátko začne chápat, že jakýkoli předmět nezmizí, pokud ho právě dítě nevidí (je přikrytý dekou, je v tmavém pokoji či uložený v krabici ...). V odborné terminologii to nazýváme fenoménem stálosti objektu. V logopedické, ale i psychologické praxi existují různé testy a způsoby hodnocení, které dokáží tento fenomén posoudit. Nejjednodušším a nejpřirozenějším způsobem, jak jej rozvíjet se svým dítětem doma, je hrát si s ním na schovávanou. Přikryjeme dítě plenou a čekáme, zda vykoukne, schováme pod plenu oblíbené chrastítko nebo se schováme my, a trpělivě čekáme, zda nás bude dítě hledat nebo se schová samo.
Pokud řekneme záměrná komunikace,
stále to nemusí být konkrétně první slovo. Děti totiž začínají komunikovat pohybem, jednoduchými gesty. Samotná gesta bychom mohli roztřídit do nejrůznějších skupin, popisovat je s různých hledisek. Zajímavostí je, že první gesta jsou naprosto stejná u všech dětí na celém světě. Patří mezi ně tyto čtyři základní gesta, a to:
1. Ukazování na předmět, osobu - když si představíme devítiměsíční dítě, vybaví se nám asi ratolest na dětské židli nebo postýlce. Z motorické stránky začíná stát, leze, ale většinou ještě nechodí. Určitě se však zajímá o všechny předměty kolem sebe a ve snaze chytit je a dosáhnout na ně, natahuje za nimi ruku. Prodloužením ruky je narovnaný ukazováček, který míří na chtěný předmět. Tak nějak vznikne první záměrné gesto, ukazování.
2. Ukazování předmětu - na druhé straně dítě, které drží předmět, ho často a rádo vystavuje na odiv. Jakoby nám chtělo říci: "Aha, mámo, vidíš, co mám. Pěkné, že? "
3. Očekávání - velmi dobře známe i otevřené ručičky dítěte, které očekávají nějaký předmět. "Mami, hoď mi ten míč."
4. Dávání - milé gesto, kdy dítě začíná podávat předměty komunikačnímu partnerovi. Vzápětí je však chce určitě zpět (gesto očekávání).
Kromě popsaných gest však samozřejmě každé dítě časem vytváří i svůj vlastní repertoár
Např. když chce pít, otevírá pusu, když chce papat, dává ruku do pusy (pozor - i to je gesto). Později, pokud chce čurat, překříží nohy nebo poskakuje na místě. Gestem se tedy stává jakýkoliv pohyb dítěte, které používá vždy ve stejné situaci nebo k vyjádření téže prosby, protestu, přání. Časem k těmto gestům dítě připojuje charakteristické zvuky. Může to být jakýkoliv zvukově intonační vzor. Vůbec nemusí připomínat první slova, jak je známe my dospělí. Důležité je, že čím má dítě ve svém repertoáru více rozmanitých zvuků a zvukově-intonačního projevů (vzorů), tím blíže je na cestě ke svému prvnímu slovu. Tak určitě každý rodič zná zvukové vzory nebo pseudoslova jako: bo - voda, mo - vše co létá, la - sluníčko ba - vše pálivé, fú - svíčka, kapky do nosu, všechno horké, vítr venku apod.
Existuje mnoho různých teorií,
které vysvětlují a popisují, jak vypadá a co je důležité při této cestě dítěte ke svému "prvnímu slovu". Zajímavá je představa sociolingvistků, kteří popisují mezi dítětem a osobou, která se o dítě stará, tzv.. "komunikační tanec". Dítě se učí vyhledávat při komunikaci oční kontakt, kterým se vlastně reguluje dialog. V rámci něj se dějí konverzační výměny, ale vždy jsou o trošičku složitější, na vyšší úrovni. Zatímco na začátku dítě reaguje pohybem, intonací, později dokáže odpovědět slovem, větou. Prostřednictvím dialogů se dítě učí. Výzkumy na celém světě potvrdily, že komunikační partner dítěte používá ve své řeči obecné strategie. Právě díky nim může probíhat dětský jazykový vývoj. Zmiňované znaky nebo strategie v řeči dospělých popsali několik vědci na celém světě. Řeč dospělých se zmíněnými znaky se nazývá jako řeč orientovaná na dítě.
Znaky orinetované řeči
- dospělí (ale někdy i starší děti, pokud vyprávějí s miminky či svými panenkami) mění polohu hlasu, používají vyšší polohu
- zdůrazňují klíčová slova
- zkracují věty
- používají "dětská slova" (havo pá-pá, máma hopa ...)
- zpomalují tok řeči, používají delší odmlky mezi slovy
- často opakují slova, ale i celé věty
Pomůcky pro rozvoj řeči
Dle vyjmenovaných strategií vznikla u nás i první knižní leporela, ve snaze pomoci ozvláštnit a učit hravou formou děti komunikovat. Protože díky popsaným strategiím si děti rychleji osvojují řeč. Nebuďte proto nervózní, pokud to babičky "přeženou". Děti z toho budou jen profitovat. A vytoužené první slovo vás určitě zahřeje.
