Renovace a ochrana dřeva
Pevnost, vysoká nosnost, dobrá opracovatelnost, provzdušnost, to je jen málo z celé řady charakteristik, které ze dřeva dělají univerzální materiál pro využití ve stavebnictví a nábytkářství. Právě organický původ dřeva, který mu propůjčuje množství unikátních vlastností, je zároveň i jeho největší slabinou.
Běžně používané druhy dřevin je třeba ošetřit,
aby se zvýšila jejich odolnost proti různým mechanickým, biologickým a fyzikálním vlivům. Způsob ošetření dřevěné konstrukce nebo dřevěného prvku závisí na jeho funkce, prostředí, ve kterém se nachází, a zatížení, kterému musí odolávat. Dřevo třeba chránit především před nasáknutím vodou, která způsobuje velké objemové změny a zároveň vytváří podmínky pro houby a plísně. Neméně zákeřný může být i dřevokazný hmyz a účinky UV záření. Dřevo v interiéru se povrchově upravuje zejména s cílem zvýšit jeho tvrdost, zjednodušit jeho běžnou údržbu a zlepšit estetické vlastnosti.
Hloubkovou ochranu zabezpečí impregnace
Prvním krokem při ošetření dřeva je hloubková impregnace, která dřevu dodává hydrofobnost, fungicidní a insekticidní účinky a ochranu před UV zářením. Impregnační prostředek se nanáší pouze na zdravé, suché a vyzrálé dřevo a jeho účinnost je dlouhodobá. V zásadě se impregnace provádí pouze jednou, při prvním ošetření dřeva. V případě renovace starších dřevěných konstrukcí, které nebyly nikdy impregnované nebo impregnační látka již ztratila účinnost, se tento nátěr realizuje po důkladném odstranění všech předešlých nátěrů a odstranění nemocných a tlejících částí dřeva, ještě před tmelením. Aby se zvýšila účinnost, impregnační látky se mohou nanášet dvakrát. Aplikují se štětcem nebo válečkem. Z hygienických důvodů se pro interiérové prvky používají vodou ředitelné impregnační přípravky. Na dřevo vystavovaném povětrnostním vlivům se doporučují syntetické napouštědla, na které následně lze nanést i vodou ředitelné nátěry. Pro tento účel lze použít i fermež, ta však zanechává mastný povrch, což snižuje přilnavost dalších nátěrů a nehodí se pro použití v interiéru. Pevnost a únosnost dřeva jsou přímo úměrné jeho zdraví. Z toho důvodu je třeba impregnací ošetřit i ty konstrukční prvky ze dřeva, které zůstávají skryté.
Krásu dřeva zvýrazní lazury
Pokud jsou konstrukční prvky ze dřeva součástí interiérového nebo exteriérového designu budovy (sloupy, části krovu, pergoly, zábradlí a podobně), nebo jsou vystaveny opotřebení, je třeba je dále ošetřit. Pro zvýraznění krásy dřeva jsou ideální průsvitné lazury, které jsou obvykle v nabídce jako bezbarvé nebo v různých barvách - obvykle v oblíbených odstínech dřevin. Lazury vytvrzují povrch dřeva, zvyšují jeho odolnost proti zašpinění, a přitom zvýrazňují kresbu dřeva. V nabídce jsou syntetické i vodou ředitelné lazury v matném, polomatném nebo lesklém provedení. Rozlišujeme tenkovrstvé a silnovrstvé lazury, které mohou být syntetické a ředitelné vodou. Nanášejí se ve dvou až třech vrstvách. U syntetických lazur je důležité dodržet 24-hodinový odstup mezi jednotlivými nátěry a u lazur ředitelných vodou alespoň 6 hodin. Tenkovrstvé lazury se obvykle nanášejí štětcem, přičemž při nanášení první vrstvy je třeba přebytečný nátěr, který nevsákl do dřeva, otřít hadříkem nebo houbičkou. Silnovrstvé lazury lze aplikovat i válečkem nebo stříkáním. Důležitým krokem je jemné přebroušení povrchu (ve směru vláken) před nanášením následující vrstvy. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat koncům latěk, resp. dřevu v příčném řezu, kde je dřevo najháklivější na vlhkost.
Barevné nátěry překryjí nedokonalosti
Dokonalejší uzavření pórů dřeva a ještě důkladněji vytvrzení dřeva zaručují laky, které mohou být průsvitné nebo barevné. Jako vrchní barevné nátěry na dřevo, které zcela překrývají jeho strukturu a kresbu, lze použít různé univerzální barvy. Lakování je běžný způsob povrchové úpravy dřevěného nábytku, schodů, dřevěných obkladů, zábradlí, oken, dveří a pod. Oproti lazurování nabízí širší, pestřejší a výraznější škálu barev. V interiéru by se měly používat ekologické a zdraví zcela neškodné barvy a laky rozpustné ve vodě, které neobsahují těkavé organické látky. Do exteriérových podmínek jsou vhodnější syntetické nátěry, které lépe odolávají proměnlivým povětrnostním podmínkám a UV záření. Jako podklad se v 1 až 2 vrstvách aplikuje základní barva, která se vyznačuje vysokou kryvostí a dobrou přilnavostí. K jejím výhodám patří, že rychle schne a při nanášení na svislé povrchy nestéká. Další vrstvu lze nanést po 5 až 12 hodinách. Předtím se však doporučuje povrch jemně přebrousit, aby se zajistila dokonalá přilnavost vrchního nátěru. Vrchní barva se také nanáší v 1 až 2 vrstvách (celkový počet vrstev by měl být alespoň 3), přičemž opět je třeba dodržet časový odstup 24 hodin při syntetice a 6 hodin u barev ředitelných vodou. Barvy lze nanášet štětcem, válečkem nebo stříkáním. Pro různé účely jsou v nabídce i speciální nátěry - například nelepivý lak na okna, laky na dřevěné podlahy, vypěňovací protipožární nátěry a podobně.
Olejování a voskování
Voskování a olejování patří k nejméně invazivním a také z ekologického hlediska velmi šetrným způsobem ošetření dřeva. Je však třeba počítat s tím, že taková úprava je definitivní, protože mastný povrch dřeva již nelze lazurovat ani lakovat. Olejování nebo voskování třeba obnovovat 1 - až 2-krát ročně. Tato úprava se nejčastěji používá na ošetření zahradního nábytku z tvrdého dřeva. Z našich dřevin se na výrobu zahradního nábytku používá nejčastěji akát. Exotičtějším, ale už i u nás tradičním materiálem je teakové dřevo, které samo o sobě obsahuje olej na dostatečnou ochranu před vlivy prostředí. Jeho opakované ošetřování olejem je jen estetickou záležitostí, protože neošetřené teakové dřevo má tendenci měnit barvu a šedne. Tekutý vosk nebo olej se nanáší na očištěné a oprášené dřevo štětcem, houbičkou nebo hadříkem, přičemž funguje zároveň jako impregnace i jako povrchová úprava. Přebytečný nevsáknutý přípravek třeba z povrchu utřít. Po ošetření trvá 12 až 24 hodin, dokud vosk nebo olej dokonale vsákne a při styku nezanechává stopy.
Renovace dřevěných povrchů
V případě renovace starších, viditelně poškozených dřevěných prvků je obnova nátěru o něco komplikovanější. První krok spočívá v odstranění všech starých vrstev nátěrů a následné náhradě poškozených částí. Staré nátěry lze odstranit zbroušením, opálením, resp. seškrabáním barvy změklé po ohřátí horkovzdušnou pistolí nebo po použití odstraňovače nátěrů. Zpráchnivělé nebo škůdci napadené části dřeva je třeba vyříznout s přibližně 5 mm rezervou a chybějící části nahradit buď vlepením kousku dřeva, nebo vyplněním tmelem. Pro zvětšení objemu a dosažení příbuzné barevnosti lze do tmelu přimíchat jemný dřevný prach z broušení. Aby tmel nepraskal, nanáší se v tenkých vrstvách, vždy až po zaschnutí předešlé vrstvy. Tmelit začíná až po impregnaci. Vytmelený povrch se zarovná přebroušením. Na dřevo opravované tmelením je nejlepší použít krycí barvu, která dokonale schová všechny estetické nedostatky opravovaného dřevěného povrchu.
