Rodinné domy a jejich budoucnost
To co se očekávalo od rodinného domu v minulosti, platí i dnes. Má být útočištěm pro rodinu, poskytnout soukromí, ochránit před klimatickými vlivy a nežádoucími návštěvníky.
Zkusme si představit rodinu za padesát let,
než se zamyslíme nad donekonečna přetřásání šetřením, dokonale promyšlenou architektonickou formou, spolehlivostí technologií výstavby a materiálů, které by se měly v budoucnu použít na výstavbu rodinných domů. Ani zkušený prognostik a ani pohled do křišťálové koule nám s jistotou neprozradí, jak se přetvoří rodina, jaké vztahy se vyvinou mezi jejími členy, jaké sociologické vazby podmíní potřeby většiny, jaké ekologické a klimatické změny zasáhnou do našich životů.
Měšťanské domy, dostavovány a přestavovány po několik generací,
byly pro své majitele domovem i místem, kde měli obchod nebo dílnu. Na venkově se pamatovalo na chov zvířat a prostor na hospodářské práce. Průmyslová revoluce oddělila pracoviště od domova, naše internetová ho do domácností vrací. Postupně nastávají časy, kdy pro většinu z nás bude dům i pracovištěm. Domácí kanceláře již nejsou výjimkou, příležitosti k práci z domova přibývají, a tak se v dispozicích moderních rodinných domů prostory na práci objevují pravidelně a v budoucnu se stanou jejich běžným standardem.
Práce pro firmy se stěhuje zpět do našich domácností,
vrátíme se plánovitě i ke starému vícegeneračnímu bydlení? Když ano, jak se to projeví na řešení budoucích staveb? Jak vyřešit odlišný životní rytmus starých a mladých a přitom zachovat možnost vzájemných vazeb rodiny ve vícegeneračním domě? Pokud se naplní předpoklad, že za čtyři desetiletí bude dvakrát více lidí starších 65 let než dětí mladších 15 let, jaký typ domů by si měla stavět dnešní střední generace? A vůbec - zkoncentruje se náš život opět do rodinných domů nebo se rodinné vazby načisto rozpadnou a svět bude patřit výkonným "singles"? Budeme utíkat z města nebo doprava se natolik zkomplikuje, že město si nás přiváže na celých 24 hodin? Je pravděpodobné, že předražená exhibice architektonických tvarů zůstane v módě, dokud bude existovat alespoň malý okruh bohaté vrstvy. Čím bude její klub menší, tím budou jeho členové bohatší a pravděpodobně se nevzdají výpravných rodinných sídel naplněných sofistikovanými technologiemi, zařízením a materiály, o nichž mohou ostatní jen snít. Kterým směrem se však vybere architektura a většina rodinných domů v budoucnosti? Od stolu to nevymyslíme, a tak jsme se ptali architektů, jejichž realizace se ubírají vyhraněnou cestou. Zajímalo nás, co je přivedlo k vybranému způsobu výstavby rodinných domů a v čem vidí jejich budoucnost. Bude budoucnost rozumná?
Zeleň táhne do města
Vertikální zahrady nastěhovaly zeleň z přírody do města, šplhají po svislých zdech, scelují rány městské zástavby, ponořují architekturu domů do vlastních zahrad. Přitom se vytvořil koncept vertikální zahrady, který vnáší biodiverzitu na betonové zdi budov a rodinných domů. Spočívá v nové technice kultivace rostlin bez substrátu. Zeleň se při nízké hmotnosti vine po stěně do libovolné výšky. Daří se jí rovněž ve vnějších i ve vnitřních prostorách a v jakýchkoliv klimatických podmínkách. Samozřejmě, že podmínkám prostředí a intenzitě prosvětlení se musí přizpůsobit skladba rostlin. Pěstování v interiéru i obvykle vyžaduje doplňkové osvětlení. Zavlažování a hnojení je zautomatizované. Vertikální zahrada působí nejen jako tepelná a hluková izolace stěn, ale také napomáhá čistit vzduch. Na stěnu se umístí kovová konstrukce, která slouží jako podklad pro 10 mm silnou PVC plachtu, na které jsou upevněny dvě vrstvy třímilimetrové polyamidové zahradnické plsti. Plsť je pro rostliny obdobou mechu, který roste na skalnatých stěnách a slouží jako podpora kořínků mnoha druhů rostlin. Elektronicky ovládaná síť trubek přivádí rostlinám výživu a minerální látky potřebné pro jejich růst. Polyamidová plsť je napuštěna tímto výživným roztokem, který se vlivem gravitace dostává až do spodní části konstrukce.
V blízké budoucnosti budou hrát prim především požadavky na energetickou úspornost domů
Tomu se přizpůsobují projekty nízkoenergetických, pasivních či aktivních domů.Vyvíjejí se stále ekonomičtější a účinnější sluneční kolektory, zdokonalují se tepelná čerpadla, vzrostla nabídka kondenzačních kotlů. Příznivá energetická bilance pasivního domu závisí od důsledného zateplení. Menšinové nízkoenergetické bydlení by se mělo postupně stát společenskou normou. Neodborná výstavba rodinných domů, levné nekvalitní projekty a realizace mohou však nebezpečně zdiskreditovat myšlenku maximálního snížení energetické náročnosti rodinných domů. Pokud se něco nevymyslí pro většinu, tak nízkoenergetické pověsti domů ublíží i ti, kteří mají na luxus důsledně úsporného, ba až aktivního domu. Protože ti mají většinou i na nadstandard, nebývalý komfort, velkého i malého kalibru, která se promítne do architektonické okázalosti. Chtělo by se říci, že tam se to i končí, ale nekončí. Pokračuje se výběrem drahých a draze vypadajících doplňků, trendových obkladových materiálů a nábytku, u domu stojí tři auta ... až se přitom všem pachtění utopí původní myšlenka o skromnosti a spoření energií, záchraně planety ... To je už jen slabá náplast na nákladný životní styl. A možná jde jen o to, aby se představa architekta více sblížila i s představami a možnostmi nižší nebo "pokorné" střední vrstvy, která zde možná ještě bude i za padesát let.
