Jak na zahradní chodník?
V zahradě se bez něj určitě neobejdete. Je totiž její praktickou součástí, ale i ozdobou zároveň. Proto si ještě před jeho budováním dobře promyslete, jakou bude mít podobu.
Pokud plánujete vybudovat chodníček, hned na začátku se rozhodněte, jak ho budete využívat. Jiný má být totiž chodník v předzahrádce, vedoucí ke vstupu do domu a jiný zase chodníček v zahradě. Zde totiž chodník s obrubníky nepůsobí dobře. Připomíná spíše park než zahradu za domem. Kromě toho by měl chodník ladit zejména s terasou, případně domem nebo alespoň s plotem kolem pozemku. Jeho podobu však ovlivňuje i jeho směřování. Pokud po něm přecházíte k posezení s krbem, postačí kamenné desky naskládané v trávníku - nášlapy. Pokud chodníček směřuje do kůlny či zahradního domku, měl by být jednolitý, s povrchem, který dovoluje bez problémů přesunout například sekačku, stejně i jiné pomocníky, které v domku skladujete.
Kudy povede?
To je základní otázka. V době, kdy plánujete chodníčky, byste již měli mít v rukou kompletní plán zahrady. Důležité je zejména rozmístění prvků drobné architektury, jako je zpevněná plocha s krbem, zahradní domek, altán, případně jezírko a užitkové části se zeleninovými záhony. Pevný chodník, navíc s protiskluzovou dlažbou, musí být u vstupu do domu. Zde se dokonce vyplatí i podpovrchové vyhřívání dlažby, jehož instalace není nákladná. V zimě však udělá dobrou službu a vy můžete do domu projít po povrchu bez námrazy. Je sice pravda, že takové topení je energeticky dost náročné, jednou za čas a zejména v případech, kdy je to opravdu opodstatněné, se však určitě vyplatí. Ušetří Vám spoustu práce.
K zahradnímu domku
Takový chodníček může mít více podob. Pokud však máte v zahradním domku uschovanou techniku, jako je sekačka, nářadí a kolečka, nejlepší bude jednolitý chodník s pevným rovným povrchem. Kromě toho, že Vám umožní jejich pohodlnější přesun, snadněji se Vám po něm budou převážet i břemena, například pytle s hnojivem, drcenou kůrou či substrátem. Navíc je zárukou, že do domečku se dostanete "suchou nohou" i za nepříznivého počasí. Co se týče materiálu, hned na prvním místě je zámková dlažba. Pevný chodník z litého betonu není do zahrady nejšťastnějším řešením. Pokud se totiž po letech cokoliv změní, například "sedne" podloží nebo si budete chtít vybudovat bazén, bude náročné odstranit ho. Zámková dlažba kladena do pískového úložiště má tu výhodu, že ji můžete po čase doslova rozebrat a opět složit. Snadno ji lze i opravit tak, že jednoduše vyměníte dlaždice na poškozeném místě. Výhodný je takový chodník i z jiného důvodu. Na jeho povrchu totiž voda nemá šanci udržet se, ale hned se ztrácí mezi dlaždicemi. Nevýhodou je zase potřeba důkladného podloží a obrubníků s pevným základem, mezi které dlažbu uložíte.
V záhoně
Jistě máte v zahradě okrasný záhon, který má trochu větší plochu. Je to hezké, ale z praktického hlediska by i zde měl vést chodníček, ze kterého můžete rostliny pohodlně udržovat. Pokud si dáte záležet na jeho vzhledu, získáte s ním další atraktivní prvek v zahradě. Potřebná je i zde pevná plocha, zámkovou dlažbu na něj už nemusíte použít. Spíše se žádá něco živějšího a již zdaleka viditelného. Něco, co by vyniklo i v bohaté zeleni záhonu, ale aby to zase nezaniklo v pestré směsi barev v době jeho kvetení. Z praktického i estetického hlediska jsou vhodnou obdobou zámkové dlažby chodníky z cihel. Ty jsou dobrou volbou, protože se vyrábějí v mnohem větší barevné škále než zámková dlažba, takže snadněji takový chodníček sladíte například s domem či terasou a dostatečně přitom v záhoně vynikne. Navíc se cihly vyrábějí ze speciálního druhu hlíny, z něhož v procesu sušení a vypalování vznikají velmi tvrdé cihly, odolné proti solím, mrazu i UV záření. Další výhodou je dlouhá životnost, rychlé položení do pískového úložiště a velká pevnost vůči tlaku. Navíc teplé barvy cihel navozují příjemnou atmosféru. Jejich údržba spočívá v jarním čištění proudem vody vysokotlakým čističem.
Kolem jezírka
V zadním koutě zahrady, který jste si vyhradili jen pro sebe, je situace jiná. V místě, kde plánujete v úplném soukromí vychutnávat chvíle oddechu, pevný rovný chodník až tak nepotřebujete. Zde jde spíše o estetiku než o funkčnost, protože nepředpokládáme, že tudy budete chodit v nepříznivém počasí nebo budete přenášet břemena. K vodní hladině jednoznačně pasuje kámen. Na dně a na březích ho je sice v podobě říčního štěrku dost, avšak pěkně vypadá kámen i jako dlažba. Krátký chodníček s malou zpevněnou plochou pro lavičku a případně obruba kolem vody z kamenných desek je to pravé, co tomuto místu ve Vaší zahradě chybí. Typ kamene si přitom můžete vybrat, jaký se Vám líbí. Uplatnění najdou zejména druhy, které se štěpí podélně a vytvářejí jakési přirozené desky. Taková je například břidlice, andezit, pěkně vypadá i žula, vápenec či pískovec. K dispozici je slušná barevná škála - od hnědé, žluté, zelené, červené až po černou. Výhody kamenného chodníčku jsou jednoznačné. Snadno se udržuje, odolává nepříznivým vlivům počasí a jeho krása je trvalá. Údržba spočívá pouze v občasném opláchnutí vodou.
Ke krbu
Zpevněná plocha pod krb se zakládá v blízkosti místa, kde je největší pohyb, kde trávíte nejvíce času v kruhu rodiny či ve společnosti přátel, tedy většinou u terasy nedaleko domu. Ne však těsně u ní, protože je třeba, aby byla vzdálenost mezi místem, kde se griluje a domem dost dlouhá na to, aby výpary neobtěžovaly spolustolující, ale dost krátká na to, aby byly speciality z grilu hned na stole. Ke krbu však je vodné také vybudovat chodníček. V létě totiž dostane trávník v těchto místech dost zabrat. Plný pevný chodník nemá smysl, protože pohyb je zde nepravidelný a i to jen v letních měsících. Ideálním řešením v tomto případě jsou nášlapy v trávníku. Je třeba jen dodržet zásadu, že by měly být zapuštěny asi půl centimetru nad povrchem půdy, aby se přes ně dalo projet sekačkou. Většinou jsou z přírodního kamene, ale materiál si stejně můžete vybrat podle svého vkusu. Novinkou jsou dřevěné dlaždice, jejichž největší předností je, že jsou protiskluzové a v zimě se tedy nemusíte zabývat jejich údržbou. Použít je můžete i do souvislého chodníku. Mají čtvercový tvar, nejčastější rozměry 500 x 500 x 32 mm a vyrábějí se z borovicového dřeva. Každý kus je tlakově impregnovaný, takže přímý kontakt s půdou není překážkou. Jejich velkou výhodou je snadná manipulace a rychlé osazení. Dá se říci, že z tohoto materiálu zhotovíte chodníček nejrychleji a s minimální námahou.
Ve skalce
Podobně jako v záhoně i zde je třeba chodníček, který Vám umožní starat se o skalku. Tato plocha je navíc výškově členěna a na očích více než cokoli jiného. Je totiž výhodné zakládat skalky v popředí - na dohled od terasy či zpevněné plochy pod krbem. Roste v ní velký počet druhů a většina z nich jsou rostliny pomalu rostoucí, nízkého vzrůstu nebo s jemnou texturou. Z těchto důvodů se skalka zakládá tak, aby byla nedaleko místa, kde můžete zblízka pozorovat každý její detail. Také chodníček proto musí být praktický i ozdobný zároveň, přitom má respektovat výškové členění a působit přirozeně. Oblíbené jsou cestičky ze železničních pražců.
Vypadají opravdu pěkně, pokud umíte takový materiál sehnat, nestojí Vás to nic a určitě Váš zahradní chodníček bude jedinečný široko daleko. Má to však malý háček - na originální vyřazené železniční pražce zapomeňte. Jejich nevýhodou není ani tak fakt, že když si je chcete na míru nařezat, můžete pak pilu, pro vysoký obsah kamenů a železa ve dřevě, odnést do šrotu. Horší je, že pražce se při výrobě napouštějí karbolínem, který je jedovatý a nebezpečný. Při úniku ze dřeva Vám může znehodnotit půdu v zahrádce, a zato to opravdu nestojí. Proto se raději soustřeďte na dřevěné prvky, které tyto pražce svou velikostí jen připomínají, a můžete z nich vyrobit taky efektní chodníky.
Mezi záhony
Mít po ruce pár kousků čerstvé zeleniny z vlastní zahrádky nikdy není na škodu. Často postačí jen bylinky, které můžete využít v kuchyni. Potřebujete na to jen vyčlenit prostor, postačí zcela malý. Jelikož do takové mini zahrádky budete často vstupovat, potřebujete v ní spolehlivý chodníček. Takový, po kterém se dobře kráčí, přenáší břemeno, na kterém se nedrží voda, a který můžete po dvou či třech letech bez problémů zrušit.
Vhodnou možností je chodníček vysypaný říčním štěrkem. Čím je jemnější, tím lépe. Jeho zhotovení je celkem nenáročné. Vytyčte si záhony, pak trasu chodníčku, osaďte pevný plastový obrubník, položte netkanou textilii proti prorůstání plevelů a nasypte asi dvoj-až třícentimetrovou vrstvu jemného štěrku.
Po třech letech, když budete bylinkové záhony reorganizovat, jednoduše štěrk shrňte, srolujte textilii, vyberte obrubník a vše opakujte podle aktuálního plánu.
Autor: Martina Dvořáková
