Jako stavitelé dostávali obrovské kamenné bloky na strmé vrcholky v nadmořské výšce 2430 metrů bez moderní techniky a ještě je tak fantasticky opracovali? To je pro nás dnes těžko pochopitelné. Zdaleka však nejde o jediné tajemství obestírající opuštěné peruánské město. Když sem vyjdeme (nahoru a dolů pendlují minibusy), napadne vás také, jak záhadné asi musely být rituály, které zde probíhaly. Nekonaly se třeba na vedlejším kameni obětní obřady? Od průvodců se leccos dovzvíte a co se nedozvíte, to je možné si domyslet. V tak půvabném exotickém prostředí jede fantazie na plné obrátky.
Bohy si v Machu Picchu museli lidé usmiřovat pro různé účely - oběti přinášeli pro ukončení epidemií nebo aby zažehnali špatnou úrodu. Evidentně se jim to nedařilo, protože město museli v 16. století opustit. Možná pro jednu ze zmíněných příčin. Co se tu přesně dělo a jak život ve městě přesně probíhal, nevíme. Nejpravděpodobnější je, že šlo o město pro elitu národa, dokonce zde sídlil král a podle různých stylů zpracování ozdob se obklopil významnými lidmi z různých konců říše. Některé teorie však tvrdí, že šlo o trestaneckou kolonii, sám Bingham ho považoval za místo narození žen zasvěcených kultu "Sluneční panny".
Osmdesát kilometrů od Machu Picchu leží Cuzco, kdysi dávno slavné hlavní město celé říše rozprostírající se na území dnešního státu Peru. Konec jeho slavné éry znamenal příchod španělských dobyvatelů. Ti oblast vyplenili a město značně poničili. Hlavním městem se proto stala Lima, která jím je dodnes. Zašlou slávu Cuzca nyní pomáhá navrátit Machu Picchu. Díky němu proudí do města mnoho návštěvníků, kteří odsud vyrážejí k pozůstatkům sídla Inků vysoko v horách. Ročně sem přijde kolem 1,5 milionu lidí.
Teorie snažící se odkrýt záhady nejnavštěvovanějšího místa v Peru se objevují již od roku 1911, kdy v parný červencový den Hiram Bingham uviděl to, o čem už slyšel, ale nedokázal si to představit. Doneslo se k němu totiž, že kdesi v horách při Cuzcu se skutečně skrývá rozlehlé nedotčené město, domníval se však, že jde o bájnou Vilcabambu, ne o Machu Picchu. Archeolog z proslulé americké univerzity Yale se tehdy ocitl předdech beroucím výjevem: mnohé části dávného osídlení byly zarostlé, ale podle toho, co pod vegetací prosvítalo, se dalo tušit, že se Binghův výlet do And zapíše mezi největší objevné cesty dvacátého století.
Uprostřed ticha majestátních hor se z kopců vynořuje "Starý vrch" (překlad výrazu Machu Picchu z kečuánštiny) a jeho rituální kameny, domy, oltáře, zdi, vše postavené z kamene bez spojovacího materiálu. Tuto technologii používali Inkové velmi často. Zřejmě měla své opodstatnění, protože ze slavného města se zachovalo prakticky úplně všechno, co po sobě jeho dávní obyvatelé zanechali, jen střechy (zřejmě slaměné) neodolaly přírodním podmínkám. Dodnes proto lze obdivovat tři tisíce schodů, které do města vedou, chrám zasvěcený bohu slunce, domy dělníků a rolníků, ale i obydlí smetánky. Proč takový ráj lidé opustili a zanechali ho napospas vegetaci? Nejrozšířenější teorie operují s ničivou epidemií, pravděpodobně neštovic. A také s válkou, při níž zahynula velká většina obyvatel, přičemž zbytek pak protivníci vyvraždili. Na vině mohlo být i zhoršené počasí, které znemožnilo pěstovat ve vysokých horách dost potravin pro všechny obyvatele.
Macchu Picchu je perla Jižní Ameriky a v Peru nenajdeme místo, které by turisty, amatérské historiky a všemožné dobrodruhy lákalo víc, než toto ještě relativně nedávno zapomenuté město. Je opředeno závojem tajemství, ale i bez něj by mělo své zvláštní kouzlo. Může za něj okolní příroda, která ho kdysi zakryla zelení. Dnes místo září a v plné kráse se ukazuje všem okouzleným návštěvníkům.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu