Topení a teplá voda v nízkoenergetickém domě
Stavíte nízkoenergetický dům? I před stavbou nízkoenergetického domu musíte v první řadě vyřešit otázku jak ho nejlépe a s co nejmenšími náklady vytápět a zajistit dostatek teplé vody. Realizace topného systému přesně podle platných předpisů a technických norem nejenže zvyšuje hodnotu nemovitosti, ale především zaručí bezproblémový chod vytápění a přípravy teplé vody. Bezporuchový chod všech technických zařízení a nejlepší stupeň využitelnosti nejsnadněji dosáhnete, když si zajistíte aktivní účast odborníků na vytápění.
Pozvěte si odbornou firmu
Už při plánování byste měli kontaktovat odbornou firmu, která vám pomůže při umístění rozvodů, návrhu tepelného výkonu zařízení pro vytápění a přípravu teplé vody na základě odborných výpočtů spotřeby tepla.
Jak si vybrat vhodný zdroj tepla
Velikost, respektive výkon tepelného zdroje na vytápění nebo přípravu teplé vody závisí na potřebě tepla ve vytápěných prostorách a na potřebném množství teplé vody. Před výběrem topného zařízení je především u novostaveb nezbytný přepočet potřeby tepla. Pro přesný výpočet potřeby tepla je potřeba půdorys a koeficient prostupu tepla použitých stavebních materiálů. Potřeba tepla je vlastně teplo, které je třeba dodat na vytopení interiéru s teplotou 20 ° C při konstantně dané exteriérové teplotě (např. -15 ° C). Moderní topný systém musí být co nejpřesněji dimenzován na tuto spotřebu. Když je spotřeba energie například 11,5 kW, měl by se výkon nového tepelného zdroje pohybovat na této úrovni, případně může být mírně poddimenzovaný, jelikož potřeba tepla je vypočtena na extrémní teploty, které se vyskytují jen pár dní v roce. Takto přesný přepočet potřeby tepla umožní mimo jiné i zjištění budoucích nákladů na vytápění. V ideálním případě by mělo být vytápěcí zařízení schopno reagovat s minimálním zpožděním na změny potřeby energie, které jsou vyvolány především změnami klimatických podmínek (vnější teplota, proměnlivé sluneční záření) a vnitřních zdrojů tepelné zátěže (zapnutí domácích spotřebičů, umělé osvětlení nebo příchod osob do místnosti ). To znamená, že energeticky úsporné vytápěcí zařízení by mělo být především pružné ve všech prvcích (schopné rychle reagovat na změnu potřeby tak, aby se změna výkonu přenesla až do zdroje) a s individuální regulací v jednotlivých místnostech (v každé místnosti se může měnit potřeba nezávisle na ostatních) při zachování požadavků na tepelnou pohodu.
Kroky při návrhu topného systému:
- Přesný přepočet potřeby tepla (nejlépe od nezávislého energetického poradce).
- Přesné přizpůsobení výkonu tepelného zdroje vypočtené potřebě tepla.
- Přesné dimenzování (pokoj za pokojem) topné plochy a topného tělesa s využitím nízkoteplotních topných systémů.
- Upřednostňujte sálavé teplo před konvenčním vytápěním.
- Nejvhodnější je použít celý systém, tj. všechny prvky (zdroj tepla, rozvody, topná tělesa, příprava teplé vody) od jednoho výrobce.
Kolik potřebujete teplé vody
Na hrubý odhad potřebné velikosti zásobníku na teplou vodu pro rodinný dům s jedním, případně dvěma byty můžete vycházet z denní potřeby teplé vody na jednu osobu, která se pohybuje v rozmezí 30 až 40 l. S podobnou spotřebou můžete počítat i u bytů v obytném domě. Samozřejmě, i při výběru zařízení na přípravu teplé vody se doporučuje co nejpřesněji znát vaši osobní potřebu teplé vody. U obytných domů s centralizovaným zásobováním teplou vodou by měl být tento výpočet, realizovaný nezávislou firmou, nezbytný.
Čím vytápět
Vzhledem k vznikající nedostatek fosilních paliv určených pro výrobu tepla je logické uvažovat při návrhu nového topného systému o využití tzv. obnovitelných zdrojů energie. Obnovitelné zdroje energie jsou neustále se doplňující zdroje energie, které mají různé formy a přímo nebo nepřímo se čerpají ze slunce nebo z tepla generovaného hluboko uvnitř země. Patří sem energie produkovaná sluncem, větrem, energie z biomasy, geotermálních zdrojů, malých vodních zdrojů a oceánu, z biopaliv a vodíku získaných z obnovitelných zdrojů. V otopné soustavě bytů a domů se uplatní především kotle na dřevo a biomasu, sluneční kolektory a tepelná čerpadla. Vytápět můžeme i elektřinou vyrobenou ve vodních a větrných elektrárnách, biomasu mohou využívat i centrální velkokapacitní kotelny. Představa energeticky nezávislého rodinného domu je při dnešních cenách energií velmi zajímavá nejen z ekonomického hlediska, ale i z hlediska ochrany životního prostředí a citlivějšího přístupu k přírodě. Možností využití přírodních zdrojů energie je opravdu dostatek, záleží jen na nás, jak s nimi naložíme.
Jak vytápět
Samotný způsob vytápění se rozděluje podle teploty topného média, nejčastěji vody, na nízkoteplotní a vysokoteplotní. Vysokoteplotní topné systémy jsou navrhovány na teplotu topné vody 90 ° C s teplotním spádem 90/70 ° C a pro použití v nízkoenergetických objektech jsou v podstatě nevhodné. Jejich nevýhodou je víření a často i spalování prachu a riziko střetu člověka s vysokou povrchovou teplotou tělesa. Nízkoteplotní topné systémy jsou navrhovány na maximální teplotní spád 70/50 ° C a nižší. Jejich výhodou jsou lepší hygienické podmínky. Méně víří prach a také nehrozí popálení na horkém povrchu. Topné systémy se dělí i podle způsobu přenosu tepla na konvekční a sálavé. Typickým příkladem konvekčních topných systémů jsou radiátorové systémy. Jejich hlavní výhodou je vysoká pružnost a tím jednoduchá regulace. Nejtypičtějším sálavým topným systémem je v současnosti podlahové, respektive stěnové vytápění. Sálavé systémy mají hlavní výhodu v tom, že na osoby vyskytující se ve vytápěném objektu působí teplem přímo čili sáláním. Na druhé straně konvekční systémy působí zprostředkovaně, nejprve musí ohřát vzduch v místnosti a prostřednictvím vzduchu působí na člověka. Z toho je zřejmé, že k dosažení stejného pocitu tepelné pohody lidí je při sálavém systému možné vytápět místnost na nižší teplotu, z čehož vyplývá úspora energie. Nevýhodou podlahového vytápění je nepružnost, vysoká tepelná setrvačnost a z toho vyplývající složitější regulace. Teplovzdušné vytápění představuje čisté konvekční vytápění. Do vytápěného prostoru se kanály vhání teplý vzduch. Tento způsob vytápění se používá zejména v budovách s velkým podílem zasklených ploch, aby se zabránilo jejich rosení. Systém je velmi dobře regulovatelný avšak méně vhodný do trvale vytápěných prostor. V důsledku šíření tepla prouděním (nižší teploty povrchů vnitřních stěn) jsou potřebné vyšší teploty vzduchu, aby se zajistil stejný stupeň tepelné pohody ve vytápěné místnosti.
Jak větrat
Oproti tradičním budovám se u nízkoenergetických objektů využívá větrání, které je schopno získávat teplo z vydýchaného vzduchu odcházejícího ven. Potřeba energie na větrání je dána požadovaným množstvím větracího vzduchu a klimatickými podmínkami. Protože systémy přirozeného větrání v podstatě neumožňují regulovat množství větracího vzduchu, je vhodné řešit větrání nízkoenergetických obytných budov řízeným větráním, které může být buď integrováno s vytápěcím zařízením (teplovzdušné vytápění s ohřevem přiváděného vzduchu), nebo může být nezávislé (přívod čerstvého vzduchu např. regulovanými štěrbinami ve fasádě). Rozdíl mezi tradičními a nízkoenergetickými budovami v oblasti větrání je v důrazu na řízené větrání, použití zařízení na zpětné získávání tepla a ve sladění systémů vytápění a větrání, případně i ohřevu teplé vody, kam se může teplo z odváděného vzduchu akumulovat.
Kombinované kotle jsou v kurzu
Kombinované klasické kotle dřevo - elektřina mají v sobě zabudovanou elektrickou přímotopnou jednotku pro temperování a doplňkové vytápění. I zplynovací kotel může být kombinován, například se v něm dá spalovat kusové dřevo i kvalitní uhlí. Univerzální zplynovací kotle mají ve spodní komoře vyměnitelný hořák. To umožňuje kromě dřeva spalovat i pelety, zemní plyn nebo extra lehké topné oleje.
