Moderní střecha nad obytným podkrovím je složena z uceleného systému vrstev, které navzájem spolupůsobí, a každá z nich má svůj význam a důležité postavení tam, kde je navržena. Největším problémem současných nových střech je šetření na nesprávném místě - i tu nejlepší navrženou střechu s dokonale vypočítanými parametry promění nedůsledná realizace na kopu problémů.Proto je důležitá důslednost při realizaci a docenění projektu, který připraví odborníci. Pokud máte pochybnosti o nějakém materiálu nebo se vám nezamlouvá jeho cena, konzultujte tyto změny s projektantem, který vám jistě najde vhodnou alternativu při zachování požadovaných tepelně technických vlastností celého střešního pláště.
Nejčastější chybou při realizaci zateplené šikmé střechy bývá zaměňování funkce fólií. Takže pozor na rozdíl mezi parozábranou a difuzní fólií pojistné hydroizolace. Kromě toho je třeba si dát pozor na správné uložení parozábrany, aby se nezaměnil rub a líc, což by způsobilo opačný efekt, než potřebujeme dosáhnout. Rozdíl je také mezi kontaktní parozábranou, která se ukládá na tepelnou izolaci, a fólií, která potřebuje vzduchovou mezeru. Největším problémem však bývá samotná realizace parozábrany - její nedostatečné a špatné slícování, hlavně na svislé konstrukce, kde se často zapomíná na potřebnou těsnost. Komplikace způsobí i použití nevhodných pásek, které časem nedrží.
Pokud chcete mít v obytném podkroví tepelnou pohodu, musíte počítat s tloušťkou tepelné izolace minimálně 200 mm, a to ve dvou vrstvách. Hlavní vrstva by neměla mít méně než 160 mm a druhá vrstva by neměla být tenčí než 4 cm a to je jen minimum. V současnosti je však i na bydlení pod šikmou střechou kladen požadavek na co nejmenší ztráty tepla. Proto se stále častěji přidává i třetí vrstva tepelné izolace a tloušťka střešního pláště narůstá až na 420 mm, čímž se dosáhne parametrů pasivního domu. Dosud byla v normě doporučená hodnota tepelného odporu pro šikmé střechy se sklonem do 45 ° při novostavbách R = 4,9 m 2. K / W, od ledna tohoto roku však platí nová tepelně technické norma, která doporučuje nové hodnoty tepelného odporu na úrovni R = 9,9 m 2. K / W. Tuto hodnotu je možné dosáhnout při tloušťkách izolace od 30 do 40 cm, tloušťka dokonce může ještě narůstat v závislosti na hodnotě λ - součinitele tepelné vodivosti konkrétní izolace. Pozor také na důkladné ukotvení tepelné izolace, protože časem se může posunout při sedání stavby či působením gravitace a vzniknou zde mezery - tepelné mosty - a s nimi spojené plísně.
Čím je tvar střechy složitější a členitější, tím náročnější je vyřešit střešní plášť bez tepelných mostů a důsledně zrealizovaných detailů. Zároveň se složitostí střechy narůstá i její cena.
Dnes je spousta standardních konstrukčních variant použitelných na vyhovující zateplení šikmé střechy s umístěním parozábrany na spodní tepelné izolaci. Tloušťka hlavní tepelné izolace většinou odpovídá výšce krokví. Při realizaci je třeba počítat se šířkou izolace o 10 až 20 mm větší, než je rozpětí krokví. Izolace musí kopírovat rovinu krokví, nesmí se prohýbat.
Výhody
Nevýhody
Tato varianta umožňuje minimalizovat tepelné mosty v souvislosti s nosnou konstrukcí krovu.Představuje rozumný kompromis mezi náklady na realizaci a výsledným efektem v souvislosti se součinitelem prostupu tepla. Využívá se často při rekonstrukcích, zejména pokud se počítá s přiznáním konstrukce krovu v interiéru.
Výhody
Nevýhody
Takové řešení umožňuje dosáhnout hodnoty součinitele prostupu tepla na úrovni nízkoenergetického až pasivního domu. Vyšší vstupní náklady jsou díky dobře zaizolované střeše později kompenzované nízkými provozními náklady. Parozábrana je v tomto případě mezi hlavní a spodní přídavnou tepelnou izolací.
Výhody
Nevýhody
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu