Úklid dětského pokoje a originální přístupy
Znáte také ten pocit, když nahlédnete do dětského pokoje? Jedním slovem binec, který malé obyvatele ale vůbec neděsí.
"Teda, tady to zase vypadá!"
Vzdychne spousta matek, když spatří nepořádek v dětském pokoji. V jednom koutě pokoje nedokončené dílo z lega, kolem něj punčochy stavitele. Ve druhém koutě rozházené výkresy, fixy, obrázek, který dítě nestihlo dokončit, a pár kaštanů. Na stole otevřená lahvička s lepidlem, jejíž obsah kape na školní sešity, na koberci plno obrázkových knih, autíček, kostek a zpod postele vyčnívají dva ohryzky z jablek. A uprostřed tohoto království trůní náš malý nebo malá. Když spatří údiv v máminých očích, rozhlédnou se po pokoji a - jakoby až teď zaregistroval ten chaos. "Mami, vždyť já si to uklidím," reaguje, když máma kroutí nad tím nepořádkem hlavou. Ještěže se na dětském pokoji dají zavřít dveře.
Chaos v dětském pokoji
Toto téma je u všech rodičů podnětnou tématem na rozhovor. Konflikty kvůli nepořádku a jídlu bývají v mnoha rodinách na denním pořádku. Narážejí zde na sebe dva protiklady: smysl pro pořádek u rodičů a neschopnost udržet pořádek u dětí. Nebo když se neshodují představy rodičů a dětí, týkající se toho, jak velký má být pořádek v dětském pokoji. Nabízejí se následující otázky: Máme tolerovat nepořádek dětí? Pokud ano, po jakou hranici? Vyrostou z neukázněné dětí nepořádní dospělí? Je lepší učit děti pořádku od samého začátku? Jak působím mým řízeními týkajícími se pořádku, na děti?
Představy rodičů o pořádku
Denně předkládáme dětem míru pořádku, v jakém se cítíme příjemně a dobře. To děti ovlivňuje.Nejlepší výchovná metoda je, že děti seznamujeme s řádem a učíme je uklízet. Příklad: ustele postele ráno, jakmile vstanu, odpoledne, nebo je vůbec neustelu? Mám vždy svůj psací stůl puntičkářský uklizený, nebo se tam povaluje nějaká kniha či pořadač? Je poznat na něm, čímž se právě zabývám, nebo se jdu zbláznit, pokud neleží vše přesně na centimetr tam, kde má? Je to tak, že až určitý chaos vyvolává ve mně pocit útulnosti? Mají sami rodiče ve svých věcech nepořádek? Nemůžeme chtít od dětí, aby dodržovaly nějakou normu, pokud jsme sami od ní dost vzdálení. Zejména rodiče, kteří mají ve svém pokoji nepořádek a věci naházené křížem krážem, by si měli udělat pořádek dříve, než to budou vyžadovat od svých dětí. Buďme tedy dětem dobrým příkladem.
Tolerance
Děti mají zcela odlišné představy o pořádku než jejich rodiče. Mirka je neobvyklé dítě. Ráda uklízí! Má však přitom jiné představy než její máma. To, že na zemi leží rozházené díly ze stavebnice, jí vůbec nevadí. Za chvíli je bude i tak potřebovat. A když je má takto pěkně rozložené, hned snadno najde, co bude potřebovat. Včera si však uklízela skříň. Červené podkolenky na červený pulovr, protože ty nosí vždy dohromady - a k tomu i tílko a kalhotky, tak aby to měla připravené rovnou na oblečení. Věci, které se jí nelíbily, nacpala dozadu do skříně. Věci s výraznými barvami leží zcela vepředu. A na každé hromádce nebo pod ní leží jeden "plyšák" - má tam své hnízdo nebo doupě a je mu tam příjemné měkoučko a teploučko. A mohla by tam dát i pár misek s krmivem? Na protest matky, že by tam už pak vůbec nic nenašla, Mirka vysvětluje, že umí najít vše, a dokonce si umí připravit ze skříně i věci na oblečení do školy. Nicméně problém je s kostkami a skládačkami na zemi. Pokaždé, když se máma pokouší mezi nimi manévrovat vysavačem, zmizí alespoň jedna skládačka ve vysavači. Mirka hlasitě protestuje. Máma ji vyzývá, aby příště raději vysávala sama. "Já to neumím!" Vysvětluje. Příště, když se bude vysávat, bude tedy dobré, pokud si Mirka zvedne všechny kostky a skládačky ze země, aby nemusela pak některé části stavebnice oželet.
To, co rodiče nazvou totálním nepořádkem, vidí děti úplně jinak,
například jako práci, při které je napadá mnoho nových věcí. Důležité je, abychom podporovali tvůrčí aktivity dětí. Děti musí mít pocit, že se mohou volně pohybovat. Permanentní napomínání, aby nebyly děti takové hlučné, aby nedělali nepořádek, neušpinili se, brali ohled na sousedy, unaveného otce atd.., Vedou k jejich znejistění a blokují jejich touhu po aktivní činnosti. Ideální by bylo, kdyby dítě při hře zapomnělo na čas a prostor, tak aby mohlo být kreativní bez jakéhokoli vyrušováni. Děti, které jsou při hře koncentrované a mají trpělivost a výdrž, bývají vyzbrojené dobrými schopnostmi pro školu i práci. Důležité je myslet na to, že děti potřebují chaos, neboť až při určitém množství vystavených hraček rozvíjejí nápady na nové hry. Tak vzniká kreativita. A není kreativita významná a požadovaná vlastnost? Kreativita je potřebná všude: v práci - jak zařídit, abych pracoval /-a efektivněji, v privátním životě, jak to udělat, aby mé dítě ochutnalo zdravý oběd, v hudbě, módě, umění ...
Výchovné cíle
V minulosti byl řád jedním z prvořadých výchovných cílů rodičů. Dnes upřednostňujeme u dětí zcela jiné vlastnosti: například samostatnost postoupila mnohem výše. Právě na toto bychom měli myslet, když se rozčilujeme nad neuklizeném dětským pokojem.
Stanovení hranic
Hranice existují a měli bychom je dodržovat tam, kde se překračují hygienické předpisy, případně je ohroženo zdraví: Zkažené potraviny patří do koše, neměly by se povalovat v koutě pokoje, vlhké oblečení (např. tréninkový úbor, vlhké utěrky) by neměly ležet na koberci, volně pohozené použité kapesníky zvyšují riziko přenosu nemoci na zbytek rodiny atd..
Výjimky
Měli bychom dovolit dětem nechat stát s námahou postavenou věž? Nebo vše rozebrat, uložit a udělat pořádek? Není škoda stavby z lega zbourat? Zde bychom měli brát ohled na to, abychom u dětí nezničili chuť do stavění. S fantazií postaveným městům, hradem, věžím atd.. bychom mohli vzdát úctu tím, že dovolíme dětem nechat si je chvíli vystaveny. Vždyť v souvislosti s těmito stavbami jim určitě proběhlo hlavami množství nápadů (např. jak by vypadal hrad, kdybych mu přidal ještě věž? Co budu dělat, když se mi přitom polovina hradu zbourá? Co když vstoupí do hradu deset rytířů?) Pokud začnou tyto stavby děti nudit, samy od sebe se rozhodnou, že je rozeberou a uklidí.
Dopřejme dětem čas!
Dítě potřebuje trochu času, aby ukončilo hru, do které se tak zabráno. Měli bychom se těšit z toho, že se tak pěkně hraje, a proto ho nenutit, aby hned začalo s úklidem. Můžeme se jít mezitím naobědvat a až pak se vrátit zpět ke hře a k úklidu. Dětem bychom měli dopřát alespoň 15 minut na to, aby se rozloučili s hrou a uklidili. Menší děti potřebují tak či tak více času na úklid, neboť si musí promyslet, kam který díl patří. Tímto způsobem prokazují rodiče a vychovatelé pochopení pro dítě a prohlubují tak vzájemný vztah.
Uklízejme s dětmi!
Pokud děti nemají chuť uklízet, chopme se iniciativy my rodiče a začněme uklízet. Děti se umí velmi rychle přidat k nám. Bylo by chybou nechat uklidit malé děti všechno samy. Od malička si totiž při úklidu nechají pomoci - při uklízení stolu, při stlaní, s hračkami a pod. A potřebují na vlastní oči vidět, jak si poradit s jednotlivými úkoly: např.. jak ustlat postele, jak si pověsit kalhoty na věšák, dát kabát do šatníku a pod. Dětem můžeme přenechat odpovědnost za určité oblasti - například za uložení plyšových hraček nebo stavebnic, za uložení vyžehlených věcí do skříně. Přitom bychom neměli bazírovat na puntičkářství, ale ponechat dětem možnost výběru, jak zvládnout některé úkoly (např. polštářek můžeme nechat na posteli ležet nebo jej postavíme, tužky dáme do nádoby k tomu určené nebo do penálu apod..). Čím je dítě starší, tím větší odpovědnost by mělo nést za pořádek ve svém pokoji. Od pěti let jsou děti postupně schopny i samy se poprat s nepořádkem. Rodiče už hrají jen jakousi doplňující funkci, v žádném případě neuklízí všechno sami. Neboť děti jsou mazané: "Nač bych uklízel sám, když to mohou za mě udělat máma s otcem?" Zejména při školních potřebách by se mělo dítě učit od začátku se starat o jejich řád, neboť v opačném případě jednou nenajdou sešit, jindy pero a pravítko, neboť o úklid školních věcí se starají rodiče.
Triky pro úklid s malými dětmi
Úklid v tomto věku by mělo být zejména ve formě hry - hra dítě nadchne více než výzva "Pojďme uklízet!"
- "Dobrou noc, hračky!" - Takto můžeme uložit spolu s dítětem panenky a plyšové hračky, neboť i ony chtějí spát, podobně jako dítě. A na zemi je hned o něco menší nepořádek.
- Kdo je rychlejší? - U hraček, které nelze "uložit spát" (např. stavebnice, kostky a pod.), Můžeme sáhnout po dalším triku, kde si zasoutěžíme s dětmi, kdo bude rychlejší.
- Hod na cíl - i taková hra, kde házíme nerozbitnými povalujícími se hračkami směrem do úložného prostoru (krabice), může pomoci udělat pořádek. Autíčka můžeme zaparkovat do garáže tak, že zkoušíme, zda projedou až k cíli.
- Kašpárek z utěrky - obzvláště efektivní jsou mluvící plyšové hračky nebo kašpárek. Jednoduchého kašpárka si vytvoříme tak, že uděláme na utěrce uzel a provlékneme si ho na ruku. Abychom pak motivovali dítě k úklidu, může kašpárek rozzlobeně kroutit hlavou a říct: "Jak to tady zase vypadá? Ne, tohle se mi vůbec nelíbí! "A vy se budete divit, jak rychle v sobě dítě objeví smysl pro pořádek, když si takto kašpárek postěžuje.
Triky pro úklid s většími dětmi
- Předškoláci si už umí z větší části uklidit pokoj sami. Většinou však pomůže, když se chopíte iniciativy spolu s nimi, neboť hravý přístup již u starších dětí velmi nezabírá.
- Úklid s hudbou - dítě si může samo vybrat CD, které bude při úklidu poslouchat, hned mu půjde práce od ruky.
- Úklidový den v rodině - i rituál, kdy jednou týdně děláme velký pořádek v bytě, přičemž každý je zodpovědný za určitou místnost, může pomoci rozvíjet u dítěte smysl pro pořádek. Dítě tak zjistí, že každý člen rodiny nese odpovědnost za určitou část bytu a že úklid dětského pokoje není trest, který jsme vymysleli speciální něj.
- Soutěž - pokud máte doma více dětí v předškolním věku, můžete i zde využít trik "Kdo je rychlejší?".Pro toho, kdo uklidí pokoj nejkrásněji nebo nejrychleji, můžete připravit malé ocenění, může například zůstat jeden večer déle vzhůru nebo si poručit oblíbené jídlo.
- Tresty - trestem jako je zákaz dívat televizor nebo odebrání kapesného byste se měli vyhýbat. Trest by měl vypadat maximálně tak, že odmítnete vstoupit do dětského pokoje, pokud je v ní nepořádek. Dítě si to rychle promyslí a udělá pořádek, neboť je nerado, pokud vám nemůže ukázat obrázek, který nakreslilo, nebo pokud se musí vzdát pohádky na dobrou noc kvůli tomu, že odmítnete jít do neuklizeného pokoje.
- Chválit a obdivovat
- Když si už dítě uklidí svůj pokoj, jedno je důležité: chválit, chválit, chválit. Ukažte vaši radost a obdivujte dílo! Přimhuřte oči a potlačte nutkání urovnat nakřivo uložené knihy na poličce - je to skrytá kritika a ta může u dítěte vyvolat pocit neschopnosti a sklíčenosti.
I děti si dokáží na nás vymyslet vlastní pravidla
- Prosím při vstupu do dětského pokoje nalaďte přátelský výraz tváře. Plyšová zvířátka se bojí rozzlobených lidí!
- Během dne nadávat jen potichu, jinak se vzbudí křeček!
- Nemám rád, když se někdo hraje s mým vláčkem, když mi někdo krmí mého křečka, když se mi hrabe v mých věcech!
- Nepořádek v pokoji neuklízet! Cítím se takto dobře, jinak bych už nikdy nic nenašel.
- Miminka a malé děti smějí vstoupit do dětského pokoje pouze v doprovodu dospělého člověka!
- Kouření v bytě znamená znečišťování životního prostředí!
-
Při vysávání dětského pokoje pozor, aby ve vysavači nezmizelo něco, co bych mohl ještě potřebovat!
