Úprava a zpevnění ploch, po kterých chodíme
Zpevněné plochy jsou nejpůsobivějšími stavebními prvky zahrady. Pokud je vydláždíme zajímavým vzorem nebo zkombinujeme několik materiálů, vytvoříme exteriérové plochy nejen užitkové, ale i esteticky působivé a moderní.
Zpevněné plochy
Místa, po kterých denně chodíme nebo je využíváme k posezení či stolování venku, je z provozního hlediska nejlépe upravit tak, aby měly mít pevný, rychleschnoucí a snadno udržovatelný povrch. V exteriéru se přidružuje i požadavek jejich bezpečné pochůznosti. Povrch musí být rovný, schůdný bez zakopávání a přiměřeně drsný, aby se za mokra neklouzal. Zpevněný povrch po vybudování již nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Zpevňujeme vstupní plochy, terasy, odpočívadla, atria, chodníky, stání pro auta. I menší plochy, kde se křižují směry provozu a kombinace zpevnění a trávníku příliš rozbíjí plochu, je lepší zcela zpevnit.
Dlažba
V současných zahradách používáme na zpevnění povrchů betonové dlaždice, desky nebo kostky z přírodního kamene rozličného druhu, případně ostře pálené cihly. Na vybraná místa (přírodního charakteru) lze použít i dřevěné špalíky nebo fošny. Glazované nebo jinak hladké dlaždice do exteriéru nepoužíváme, protože se za vlhka kloužou. Dlažba nám umožní plochu zpevnit i vhodně členit. Vzhledem k velikosti a trvanlivost stavby - dlážděné plochy - se vyhýbáme moderním výstřelkům, které by několik let vyšly z módy. Lepší je vsadit na funkčnost a nápaditost v kombinování.
Vlastnosti dlažeb
Základní podmínkou při výběru materiálu je jeho odolnost. Bez poškození musí zvládnout zimní podmínky s extrémními výkyvy teplot, ale zejména působení mrazu. V úvahu musíme vzít i estetické vlastnosti, dostupnost a finanční náročnost (zde je třeba zvážit i možnost svépomocné zhotovení). Betonové dlaždice. Dlažba je velmi variabilní. Na výběr je velké množství druhů dlažebních prvků z betonu - od drobných kostek (10 cm) a menších ploten (do 25 cm) po desky větších rozměrů (od 30 × 30 do 50 × 80 cm), od čtverců po obdélníkové tvary, ale drobné se vyrábějí i ve tvaru 6-úhelníku a dalších tvarů. Důležitá je tloušťka prvků, která zajišťuje nosnost konstrukce. U drobných kostek které se kladou do písku, je to 6 až 8 cm. Větší desky mají tloušťku 5 až 6 cm, neboť se obvykle ukládají do betonové malty zvyšující nosnost nebo do suché maltové směsi. Povrch betonových dlaždic může být hladký nebo vymývaný, při použití úlomků kamene vzorovaný.
Kámen
Desky z přírodního kamene jsou vhodným materiálem zejména na zahradní dlážděné plochy. Mají obvykle teplejší barvu než (bez přídavku barviv) beton, proto se nejlépe začleňují do okolí. Přírodní kámen vynikne zejména ve větších řezaných i lámaných deskách. Na dlažbu je nejvhodnější kámen rozvrstvené struktury, který má alespoň jednu stranu rovnou a desky mají tloušťku 5 až 8 cm. Nejlepší je použít místní kámen, ale je třeba brát v úvahu, že bude vystaven nepříznivým povětrnostním vlivům, a vybírat odolný druh.
Keramika
Do exteriéru lze použít i cihlovou dlažbu z ostře pálených mrazuvzdorných cihel. Mají výbornou teplou barvu, která dobře ladí se zelení zahrady, jsou však méně pevné než kámen nebo beton. Dají se z nich vyskládat různé vzory a jsou velmi vhodné i na kombinace s jinými materiály pravidelných tvarů, neboť jejich oživují. Dlažbu vytváříme z cihel kladených naplocho do písku, obrubníky z cihel nastojato do cementové malty.
Dřevěná dlažba
Je nehlučná, teplá, rychle schne a na pohled je příjemná barvou i charakterem povrchu.Přirozeně působí v podhorském a horském prostředí, u chatách i srubových staveb, ale i v dětských koutcích na hraní. Dělá se z kulatinových špalíků s výškou 15 až 20 cm, z tvrdého dřeva. Vhodný je buk, dub, akát, třešeň, jilm, borovice, modřín, přičemž můžeme použít i více druhů dřeva. Trvanlivost a celková odolnost také závisí pevného uložení do konstrukční vrstvy a dostatečné drenáže.
Tvar a rozměry dlážděné plochy
V blízkosti domu je vhodný pravidelný geometrický tvar (obdélník, čtverec) terasy, odpočívadla, vstupní plochy. Dlážděná plocha vzdálená od stavby může být kruhová nebo může mít nepravidelný půdorysný tvar. Chodníky vytvářejí specifické dlážděné linie. Při volbě tvaru dlažebních prvků je třeba vycházet ze základního tvaru plochy. Na pravidelný geometrický tvar jsou vhodné pravidelné tvary dlaždic - obdélníky, čtverce rozmanitých velikostí, kostky nebo dlaždice, které při ukládání mohou dobře vyplnit tvar. Dlažební desky nepravidelných tvarů (zejména z přírodního kamene) využíváme pro dláždění nepravidelných ploch. Nepravidelný tvar dlažby lze použít na linie chodníků, které jsou umístěny volně v trávníku (a nenavazují na žádnou plochu). Optimální prostor má pohodlnou dlážděnou plochu (terasu, odpočívadlo) se pohybuje v rozmezí 20 až 30 m2, vhodný poměr rozměrů je 2: 3 (3: 4), kruhové plochy s umístěním nábytku ve středu mohou být menší (o průměru 3 až 4 m ).
Vzory dlažby
Vytváření různých vzorů při ukládání umožňuje udělat každou dlážděnou plochu jinou, charakteristickou pro zahradu i vkus majitele. Z geometrických tvarů dlaždic (čtverec, obdélník) lze vytvořit pravidelné vzory opakováním prvků, přičemž ukládat je můžeme vodorovně, kolmo i diagonálně nebo střídavě na základní rozměr plochy. Nepravidelné vzory je vhodné vytvářet z dlaždic nestejných rozměrů. Zejména dlažební desky z přírodního kamene je třeba vyskládat tak, abychom co nejlépe využili cenný materiál. Zde je třeba pamatovat na to, že nejzranitelnější (a náchylné k lámání) jsou ostré rohy dlažebních prvků, které se nemají ukládat k sobě. Na nejpoužívanější místa (před vchod) je třeba položit větší dlaždice bez rohů s ostrým úhlem. Na okraje zpevněných ploch je lepší použít větší dlaždice, neboť je stabilizují. Vzory lze vytvořit i kombinací materiálů, přičemž při použití dražších a levnějších materiálů (kámen - beton, cihla - štěrk) ušetříme finanční prostředky.
Optické působení dláždění
Použití větších dlaždic plochu opticky zmenšuje, dlaždice menších rozměrů (i zcela drobné kostičky) plochu odpočívadla opticky zvětšují. Vzor z různých materiálů nebo z rozmanitých barev jednoho druhu materiálu (světlý a tmavý odstín), resp. vzor z několika velikostních prvků plochu opticky zmenší. Zdánlivé zmenšení plochy dosáhneme i výraznějším pásem, který lemuje okrajovou linii plochy, ale je umístěn více do jejího nitra. Na části ploch, které je třeba zdůraznit, jak jsou stupnice schodišť, obruby jezírek, okraje odpočívadel, je vhodný kontrastní materiál. Na velkých plochách můžeme vynecháním několika dlaždic vytvořit otvor (jeden i více) na výsadbu, která zpestří působení dlažby. Při kombinování dlažby třeba vycházet ze zásady, že nejvhodnější je kombinovat nejvíce tři druhy materiálu, velikostí a barev (jednou z nich je barva zeleně).
Konstrukce dlážděné plochy
Při konstrukci je třeba udělat výkop a úpravu dna odkrytého terénu (třeba ho vyrovnat, vyspádovat a zhutnit), položit nosnou vrstvu (s důkladným zhutněním sypkých materiálů) a upravit ji povrchovou vrstvou. Konstrukční součástí jsou i obrubníky a odvodňovací úpravy.Terasu u domu nebo odpočívadlo a místa zatížená dopravou je nejlepší založit na betonovém podkladu. Podkladovými vrstvami jsou zpravidla vrstva štěrkopísku (10 cm), deska z prostého betonu (10 cm), případně drenážní vrstva z různého materiálu (3 cm) a vrstva malty (4 až 6 cm).Cementová malta se používá na kamenné desky a dlaždice, vápenná malta na cihly. Zásyp suchou maltovou směsí či jemným křemenným pískem použijeme pod betonovou dlažbu z drobných prvků. Při méně frekventovaných plochách postačí ukládat dlaždice do pískového lože (6 cm) na zhutněný štěrkopískový podklad (10 cm). Okrajové dlaždice třeba i zde udělat do maltového lože. K občasnému využívání postačí i zpevněná plocha v trávníku. Povrch lze zpevnit uložením jednotlivých dlaždic (z přírodního kamene nebo větších betonových - 50 × 50 cm) do trávníku. Jednotlivé desky se ukládají vždy do pískového lože, přičemž úpravu je třeba udělat tak, aby se trávník mezi dlaždicemi mohl sekat.
Odvodnění
I rovný povrch dlážděné plochy musí být celoplošně zešikmený, aby měl spád nezbytný pro rychlý odtok vody. Spádovat je nejlepší v příčném směru. Při (hladších) površích z litých materiálů (beton, asfalt) postačí spád od 1 do 2%, ale při dlážděných površích, zejména silnějších a drsnějších (více se využívají při zahradních zpevněných plochách), z nichž voda špatně stéká, je přípustný i větší spád - do 3,5%. U domu je nejlepší vyspádovat plochu jednostranným spádem od objektu. Její povrch musí být rovný, aby se po deštích netvořily louže. Na plochách větších rozměrů je vhodné odvodnění do jednotlivých vsakovacích jamek nebo vsakovacích rýh, krytých mřížemi. Voda se odvádí průsakem do terénu nebo odvodem do dešťové kanalizace.
Autor: Lenka Kostková
