Výhled z podkroví - vikýř
Ať si říká kdo chce, co chce o (ne)výhodách a porovnáních konstrukčních tvarů, stavebních materiálů, postupů ... Nakonec vždy zvítězí rozpočet a prostá emoce domácího. Pokud pramení ze zdravého selského rozumu, pak se třeba i sedlovým nebo valbovým vikýřem, tradičně osazeným do historizující či lidově nostalgické střechy, podaří dodržet architektonické proporce. Udělejme si tedy malý výlet do střešní krajiny, ozvláštněné konstrukcemi vikýřů.
Vikýř
Svisle osazené okno, jehož konstrukce v případě vzájemného porozumění a dovednosti tesaře, klempíře a nejednou i zedníka vystupuje v rozmanitých tvarech ze střešní šikminy, získalo zejména zobytňování podkroví na oblíbenosti. Vikýř má decentně zdůrazňovat architektonický styl objektu, a přitom zlidštit bydlení pod střechou. Kdo zakusil život pod šikminami bez jediného výhledu přes svisle osazenou zasklenou plochu a bez přímého přístupu k oknu, ten netuší, co ho čeká, pokud bude několik hodin denně odkázán výlučně na výhled do nebe. Chcete mít věci pod kontrolou a co největší přehled o tom, co se děje v blízkosti našeho domu? Tak tedy vikýř!
Aby vikýř neublížil střeše
Na zakomponování vikýře potřebujeme vhodný sklon střešní roviny: 35 až 55 °. Ten vytvoří nejpříznivější šikminu, pod kterou může vzniknout plnohodnotný podkrovní obytný prostor vylepšený výhledem z vikýřového okna. Při úvaze o nejvhodnějším umístění vikýře je třeba pamatovat, že čím více je zapuštěna přední stěna vikýřové konstrukce oproti obvodové stěně, tím výše se ocitne parapet vikýřového okna .. Takto se však ztrácí kontakt s vnějším prostředím. Z hlediska odvodnění střechy je přijatelnější zabudovat vikýř do hmoty střechy, a tak aby zbytečně nepřerušovat střešní okap. Čím je střecha členitější, tím větší je předpoklad vzniku tepelných mostů a nesouvislých či nevhodně napojených ploch hydroizolace nebo parotěsné zábrany. Na rozdíl od osazení střešního okna, při kterém stačí rozebrat tašky a vyřezat laťování při minimálním riziku zatékání, na zhotovení vikýře přímo na stavbě se podílí několik řemeslníků. Pokud selže jen jeden z nich: tesař, pokrývač, klempíř, zedník nebo omítkář, v krátkém čase se objeví poruchy například v místech napojení vikýře na střešní konstrukci. Tím, že vikýř zvětší a rozčlení povrch střechy, zvýší se i spotřeba materiálu a narůstá praděpodobnost úniku tepla. Řemeslnou zručnost vyžaduje zejména řešení úžlabí po bocích konstrukce vikýře a všech styčných ploch s ostatními částmi střechy. Každá nedůslednost se vymstí a objeví se v podobě zatékání do stěn podkroví. Důležitým faktorem je správné odvětrání střechy vikýře tak, aby se vytvořily podmínky pro odvedení difúzní vody z konstrukce vikýřové stříšky.
Jednoduché řešení
Jednodušším řešením je osazení průmyslově zhotoveného vikýře, dovezeného na stavbu jako předem zkompletovaný stavební dílec. Ten se upevní do vynechaného otvoru ve střeše podobně jako v případě střešního okna.
Projekt
Aby zbytečně nedocházelo ke stavebním poruchám, je třeba si vyžádat projekt, který již při navrhování vikýřů zohlední jejich dostatečné odvětrání, odvodnění střechy vikýře, ale i hlavní střechy budovy. Podle ČSN 73 4301 z roku 2004 se doporučuje v obytných budovách minimální transparentní plocha oken 1,25 m 2 v místnostech s hloubkou do 5 m a 1,5 m 2 v hlubších místnostech. To platí samozřejmě i pro podkroví. Výška výhledové plochy vyplněné zasklením bude alespoň 1 250 mm a šířka nejméně 1 000 mm. Svislé zasklené plochy, jejichž výše parapetu nepřesahuje 1 200 mm, mají umožnit sedícímu výhled vodorovným směrem do exteriéru.
Autor: Lenka Kostková
