Zateplení, kromě ekonomických důvodů, zlepšuje i vzhled domu
Zateplování je v současnosti jedním z nejčastějších stavebních zásahů, které se realizují s cílem snížit energetické nároky budovy. Hlavní motivací je finanční úspora na vytápění, další podnět přichází v podobě přísnějších norem a evropských směrnic.
Dodatečné zateplení pomáhá snížit náklady na vytápění v zimě a klimatizování v létě,
zlepšuje zvukově izolační vlastnosti zdí, chrání nosnou konstrukci před promrzáním a vlivem vnějších povětrnostních vlivů. Kromě vylepšení energetické bilance domu přispívá i k odstranění stavebních poruch, jako jsou tepelné mosty, praskliny v omítce, zatékání a zároveň zlepšuje vzhled domu. V zásadě rozlišujeme dva základní způsoby zateplení - odvětraný a kontaktní zateplovací systém, které jsou z hlediska účinnosti nejefektivnější. Své místo při obnově starších budov mají i tepelně izolační omítky a revoluční tepelně izolační nátěry.
Před zateplováním je třeba zjistit stav budovy,
zejména poruchy nosných konstrukcí, které se projevují tvorbou trhlin, vypadáváním a drobením stavebního materiálu i poruchami vodorovné a svislé hydroizolace. Jejich příznaky jsou zavlhlé obvodové konstrukce s vysokým stupněm zasolení. Pokud se poruchy a jejich příčiny neodstraní, dům by se neměl začít zateplovat.
Podklad musí mít dostatečnou soudržnost. Rovinnost má být nejvíce s odchylkou 100 mm na délce 1 m. Na podkladě nesmí být výkvěty, prach, mastnoty, výstupky, řasy, plísně a jiné příznaky biologického napadení.
Odvětraný zateplovací systém
Realizuje se suchým montážním procesem. Skládá se z tepelněizolační vrstvy, kotvící a nosné konstrukce, odvětrané vzduchové vrstvy a obkladu. Tepelně izolační desky se osazují do roštu, konstrukce ukotvené do stěny, která je obvykle kovová, ale u menších objektů, jako jsou rodinné domy, může být i ze dřeva. Tato konstrukce nese fasádní obklad a zároveň vytváří odvětrávací vzduchovou mezeru mezi tepelně izolační vrstvou a obkladem. Výsledný vzhled zateplené budovy závisí na zvoleném materiálu, velikosti a tvaru obkladu. Používají se lehké plastové nebo hliníkové profily (lamely), ale i kamenné, gressové nebo skleněné desky (maloformátové nebo velkoformátové plošné díly). Odvětraný zateplovací systém je fyzikálně účinnější při odvádění vodních par, proto je někdy jediným vhodným řešením u budov s vyšší relativní vlhkostí vnitřních prostor nebo u starších budov s trvale zvýšenou vlhkostí zdiva. V praxi je však volba tohoto systému mnohem častěji podmíněna finančním a estetickým hlediskem. Běžně se využívá zejména u velkých budov, které díky skleněnému nebo kamennému obkladu získají reprezentativní charakter.U menších objektů je využijte méně právě díky specifickému vzhledu a také pro vyšší cenu ve srovnání s kontaktním zateplovacím systémem. Z praktického hlediska patří mezi přednosti montovaného zateplovacího systému dlouhá životnost obkladu, omyvatelnost fasády a v případě potřeby jednoduchá demontáž a možnost výměny poškozeného prvku, výměny oken a podobně.
Kontaktní zateplovací systém
Kontaktní zateplovací systémy představují řešení, při kterém se přímo na tepelně izolační materiál, přilepený a ukotvený na stěnu, nanese tenkovrstvý omítkový systém vyztužený síťovinou. Výhodou tohoto řešení je nižší cena, jednodušší postup realizace a vzhled fasády, který se ničím neliší od jiných tradičních povrchových úprav. Kontaktní zateplení se dá aplikovat na všechny druhy povrchů a je vhodné pro novostavby i na dodatečné zateplení starších budov. Aby bylo dosaženo požadované funkčnost zateplení a předešlo se kondenzaci vodních par ve zdivu (zejména při použití polystyrenu), je při tomto způsobu zateplení mimořádně důležitý správný návrh tloušťky izolačního materiálu a bezchybná realizace všech detailů. Pozornost je nutné věnovat i kvalitě podkladu, který musí být čistý, pevný, suchý a soudržný. V případě nadměrné vlhkosti zdiva je nutné nejprve provést jeho sanaci proti vlhkosti. Poškozenou omítku třeba zpevnit penetračním nátěrem, a pokud se odlupuje, je nutné poškozené části odstranit a opravit. Životnost samotného zateplení závisí na správné technologii provedení, například na kvalitě a množství lepidla a kotevních prvků, použití rohových profilů apod.
Polystyren
Pod výrazně nižší cenou kontaktního zateplení je často podepsáno použití polystyrenu. Kromě výjimečných izolačních vlastností se vyznačuje velmi malou objemovou hmotností a dobrou opracovatelností, díky čemuž se s ním velmi jednoduše pracuje. Nevýhodou polystyrenu je jeho nižší paropropustnost, což může při nedostatečné tloušťce izolantu vést ke kondenzaci vodních par a v důsledku špatného odvětrání konstrukce k vlhnutí a plesnivění stěn. Přesto, že dnes máme k dispozici samozhášivý polystyren, na zateplování jej lze použít pouze do požární výšky 22,5 m. Zvláštní verzí tohoto materiálu je extrudovaný polystyren, který má vyšší pevnost i únosnost, díky čemuž se používá na izolace podlah a plochých střech.
Minerální vlna
Desky a rohože z minerální vlny se vyrábějí ze skelných vláken, z dolomitu nebo čediče. K jejich výhodám patří provzdušnost a paropropustnost a také nehořlavost, která zvyšuje protipožární odolnost stavby. Minerální vlny jsou chemicky neutrální, odolné proti biologickým škůdcům a hlodavcům a dobře se s nimi pracuje. K jejich nevýhodám patří asi trojnásobná cena ve srovnání s polystyrenem a jejich větší hmotnost, což se odráží na obtížnosti manipulace s nimi, jako i v množství lepicí malty a kotev potřebných k jejich upevnění. Používají se u kontaktních i odvětraných fasádních systémech, při izolaci podkrovních prostor i jako výplňový materiál v příčkách. Tento materiál je třeba chránit před srážkovou i kondenzovanou vlhkostí, která výrazně snižuje jeho tepelně izolační vlastnosti. Při realizaci zateplení z minerální vlny je proto velmi důležité dohlédnout, aby nedošlo k poškození hydroizolace nebo parozábrany.
Přírodní izolanty
Ekologickou alternativou k minerální vlně jsou izolační materiály rostlinného a živočišného původu, jako i recyklované materiály. Jako jeden z účinných izolačních materiálů se osvědčila ovčí vlna. Chrání i při extrémních výkyvech teploty a vlhkosti, má přirozeně klimatizující vlastnosti a zajišťuje dobrou difuzní propustnost. Při absorpci vlhkosti uvolňuje teplo, čímž pozitivně ovlivňuje vnitřní klima. V současnosti se hodně experimentuje i s výrobou izolačních rohoží z odpadních produktů rostlinné výroby - ze slámy, řepky olejné, konopí, lnu, kokosových nebo druhotně zpracované celulózy. Na zvýšení jejich odolnosti proti hnilobě, plísni a dalším biologickým škůdcům, jakož i ke zvýšení jejich požární odolnosti se tyto suroviny napouštějí minerálními solemi.
Tepelně izolační omítky
Ne vždy je možné nebo nutné použít klasický zateplovací systém z pevných izolačních desek.Jednoduché a účinné řešení mohou poskytnout tepelně izolační omítky s obsahem perlitu nebo polystyrenu. Přestože ani ty nejkvalitnější tepelně izolační omítky nedosahují tepelně technické parametry kontaktního a odvětraného zateplovacího systému, jsou vítaným řešením, například u starších budov s bohatě členěnou a zdobenou fasádou, ale i u nových budov, kde na dosažení požadovaných kritérií postačuje mírné zvýšení tepelně izolační schopnosti obvodové stěny (například u některých druhů pálených cihel). Mezi jejich výhody patří, že dokonale kopírují jakýkoliv tvar podkladu, díky nízkému difúznímu odporu umožňují rychlé odpařování vlhkosti a přispívají k požární ochraně budovy. Použití termoomítky na dodatečné zateplení například schodišťových stěn ve starých bytových domech je správné řešení, naopak, její aplikace v prostoru podezdívky je naprosto nevhodná.
Izolační nátěry
Jedna z nejpokrokovějších technologií, které se využívají na zateplování, jsou nátěry na bázi aerogelů, které dokáží výrazně zlepšit tepelně izolační vlastnosti budovy prakticky bez jakékoli změny vzhledu fasády. Jde o nanotechnologii vyvinutou v NASA. Tento tepelně izolační nátěr lze aplikovat na různé druhy exteriérových a interiérových povrchů - na omítky, obklady, ale i na dřevo či rámy oken, případně i přímo na skla (nátěr je po aplikaci průhledný), přičemž k dosažení požadovaných tepelně izolačních vlastností postačují 2 až 3 vrstvy nátěru, který prakticky vůbec nezasáhne do výsledného vzhledu budovy. Výjimečné tepelně izolační vlastnosti aerogelu jsou ve vědecké obci dobře známé již od 80. let, ale teprve v posledních letech byla zvládnuta technologie jeho výroby tak, aby se dala použít v masovém měřítku při rozumných pořizovacích nákladech.
Autor: Lenka Kostková
