Zateplení obvodových stěn
Pro úsporu energie budov jsou nejvýznamnějšími konstrukcemi obvodové stěny. Pohodu vnitřního prostředí budovy výrazně ovlivňuje správný návrh skladby obvodových stěn. Aby zajistily dostatečný tepelně-izolační i akustický komfort, navrhují se dnes jako vícevrstvé konstrukce. Podstatný význam v nových, ale i rekonstruovaných stavbách, vždy hraje kvalitně zabudovaná tepelná izolace.
Slovníček
- Zateplovací systém je nenosná konstrukce vytvořená z materiálů a doplňkových prvků, které spolu s původní stavební konstrukcí zabezpečují požadovanou tepelnou ochranu budovy bez negativního vlivu na ostatní funkční vlastnosti stavební konstrukce budovy.
- Kontaktní zateplovací systém (KZS) je výrobek dodáván jako systém sestavený z přesně určených komponentů, který se připevňuje lepením a mechanickým přichytáváním zpravidla z vnější strany obvodového pláště, přičemž jeho jednotlivé vrstvy jsou ve vzájemném plošném kontaktu.
- Odvětraný zateplovací systém (OZS) je přídavná zavěšená většinou montovaná konstrukce, jejíž povrchová vrstva (obklad) je od ostatních vrstev, zejména však od tepelně izolační vrstvy oddělena odvětrávanou vzduchovou vrstvou.
- Podklad zateplovacího systému je původní nebo nová (nosná) konstrukce obvodového pláště splňující požadavky na mechanickou pevnost a stabilitu, na které zpravidla vnější povrch se podle stanovených technických a technologických principů připevňuje zateplovací systém.
- Spojovací vrstva je vrstvou vytvořenou z lepicí malty, která v kontaktním systému zajišťuje spolu působení původní stavební konstrukce a vrstev zateplovacího systému.
- Lepicí malta je hmota přilnavá k podkladu, pomocí kterého lze vytvořit spojovací vrstvu, připevnit a zajistit polohu tepelné izolace.
- Tepelná izolace je výrobek zabezpečující tepelně izolační vlastnosti kontaktního nebo odvětraného zateplovacího systému.
- Tepelně izolační vrstva je část kontaktního nebo odvětraného zateplovacího systému vytvořena z tepelně izolačního materiálu, která spolu s podkladovou konstrukcí zajišťuje dosažení požadovaného tepelného odporu zatepleného obvodového pláště.
- Výztužná vrstva je vrstva v kontaktním zateplovacím systému na vnějším povrchu tepelně izolační vrstvy, která zajišťuje přenos zatížení od povrchové úpravy a eliminování deformací vznikajících v důsledku objemových změn a mechanického namáhání způsobeného vnějšími silami. Vytvořená je výztužné malty o tloušťce 2 mm, do které je osazena výztužná mřížka.
- Výztužná malta je hmota s požadovanými mechanickými vlastnostmi vhodná k vytvoření výztužné vrstvy. Může být identická se spojovací maltou.
- Výztužná mřížka je výrobek, který slouží ke zlepšení mechanických vlastností vnějších vrstev kontaktního zateplovacího systému a musí odolávat působení alkalického prostředí. Aplikuje se ve výztužné vrstvě na eliminování sil vznikajících v důsledku objemových změn a mechanického namáhání.
- Překrývání výztužné mřížky je minimální šířka uplatnění výztužné mřížky ve dvou vrstvách stanovena pro každý kontaktní zateplovací systém. Zajišťuje eliminování objemových změn (roztažnosti) v důsledku změn teploty vnějšího prostředí. Minimální šířka překrytí je 100 mm.
- Základní nátěr je podkladový penetrační nátěr zajišťující spolu působení povrchové vrstvy a výztužné vrstvy. Současně zvyšuje vodoodpudivost povrchové úpravy kontaktního zateplovacího systému. Použije se pouze v případech stanovených výrobcem.
- Povrchová vrstva je v kontaktním zateplovacím systému vrstva, která zajišťuje ochranu zateplovacího systému před mechanickým poškozením a atmosférickými vlivy. Má rozhodující podíl na vzhledu vnějšího povrchu zateplení. Obvykle má tloušťku 2 až 4 mm, v závislosti na velikosti zrna plniva.
- Povrchová malta je barevná hmota, kterou se v kontaktním zateplovacím systému zajišťuje požadovaná povrchová úprava. Povrchová malta může být disperzní, silikonovo-disperzní, silikonová, silikátová nebo minerální.
- Vnější obklad tvoří tenká lepicí vrstva, vrstva obkladových prvků a spárovací hmota mezi nimi.Obkladovými prvky mohou být obkladačky odolné proti vlivům vnějšího prostředí. Jsou obvykle z keramiky, skla nebo jiných hmot.
- Kotevní prvek je prvek zajišťující spolehlivý přenos zatížení od hmotnosti zateplovacího systému a vnějších sil do původní stavební konstrukce.
- Kotevní délka je délka spolu působení kotevního prvku a původní stavební konstrukce.Zabezpečuje přenos tahového zatížení a minimální hodnota u minerálních desek je 60 mm.
- Soklová lišta je kovový nekorodující nebo plastový profil zajišťující ochranu zateplovacího systému před mechanickým poškozením. Vytváří přesné vymezení jeho začátku.
- Kombinovaná lišta je kovový nekorodující nebo plastový profil s nalepenou výztužnou mřížkou s vymezeným přesahem na obě strany. Používá se k vytváření hran nároží zateplovacího systému.
- Zakončující lišta je kovový nekorodující nebo plastový profil zajišťující ochranu zateplovacího systému před zatékáním do tepelně izolační vrstvy kontaktního zateplovacího systému. Vytváří přesné vymezení jeho zakončení.
- Obklad je povrchová úprava odvětraného zateplovacího systému, který je oddělen od tepelně izolační vrstvy odvětrávanou vzduchovou vrstvou.
- Odvětraná vzduchová vrstva je část odvětraného zateplovacího systému. Je to vrstva vzduchu mezi tepelně izolační vrstvou a obkladem propojená s vnějším prostředím. Zajišťuje odvádění difundující vodní páry z vnitřní strany stavební konstrukce.
Zateplení na dva způsoby
Při zateplování obvodových stěn můžeme v principu uvažovat o dvou možnostech, a to o zateplení z interiéru, které se z hlediska tepelné fyziky nedoporučuje, a zateplení z exteriéru, které se používá nejčastěji. Základní část konstrukčního řešení zateplení obvodové stěny z exteriéru tvoří optimálně navržena a vhodně zabudovaná tepelná izolace s ochranou. Optimální tloušťka izolace se volí v závislosti na typu a tloušťky nosné stávající stěny, přičemž typ izolace se navrhuje na základě zvoleného typu zateplování.
Kontaktní zateplovací systém
Mezi nejpoužívanější zateplovací systémy obvodových stěn z exteriéru patří varianta, kde všechny vrstvy systému se zabudovávají na kontakt, tedy kontaktní zateplovací systém. Výsledný efekt zateplovacích prací kontaktním zateplovacím systémem bývá při správném výběru zateplovacího systému a kvalitním provedení realizační firmou vynikající a realizována fasáda slouží bez problémů i několik desetiletí. U tohoto systému se však musí jednoznačně dodržet některé zásady, týkající se podkladu a realizace. Podklad musí být dostatečně rovný, mechanicky pevný, zbavený prachu a mastných nečistot a vybavený penetračním nátěrem.
Izolant lze aplikovat na tyto podklady
- Betonový povrch stěn panelové technologie, včetně povrchů z vymývaných betonů,
- Pórobetonové materiály (panely, tvárnicové zdivo a pod.) S rovným upraveným povrchem,
- Vápenocementové omítky s dodatečnou pevností (jádro), kvalitní nepoškozené a přilnavé omítky (brizolit),
- Lignát, cetris a jiné povrchy montovaných objektů.
- Před každou realizací je nutné obklad komplexně posoudit z hlediska statického a z hlediska stavební tepelné techniky.
Hlavní zásady zateplování
- Kvalitní realizaci předchází důsledně vyhotovený projekt zateplení,
- projekt musí zajistit i statickou způsobilost zateplované fasády,
- podklad pro aplikaci zateplovacího systému je třeba upravit (očištění, vyrovnání, penetrování),
- používat pouze předepsané komponenty do zateplovacího systému,
- kotvení izolace se provádí na základě technologického předpisu pro daný systém,
- zesílení nároží, ostění a koutů výztužnými prvky,
- zateplovací minerální systém je třeba realizovat v dostatečné výšce od upraveného terénu (minimálně 500 mm),
- zvýšenou pozornost věnovat realizaci zateplení kolem otvorových konstrukcí (ostění),
- u větších ploch řešit dilatace,
- při montovaném systému zateplování fasády dbát na zajišťování trvalé funkčnosti aktivní vzduchové mezery,
- při kontaktním zateplovacím systému volit jen vysoce difuzně omítkové směsi - na silikátové bázi.
Kotvení
Dodatečné upevňování se provádí pomocí systému kotev, které jsou do materiálu naražené nebo vkládané do připravených otvorů. Pro správnou volbu způsobu dodatečného kotvení jsou rozhodující: Velikost a druh zatížení, které se do kotvení přenáší a fyzikální vlastnosti materiálu, do kterého je kotvený prvek upevňovaný. Nejčastěji se kotví do betonu, silikátu (pórobeton), keramického střepu (cihla), kovu, dřeva a plastu. Materiálové vlastnosti podkladů určují druh a velikost připevňovaného prvku. Podmínkou kvalitního kotevního spoje je vytvoření maximální soudržnosti mezi základním materiálem, do kterého se přichytává a vlastní kotvou. Do kovu se dá kotvit nastřelováním, pomocí tvarového spoje rozpěrky, případně speciálním nýtem.
Lepení
Tepelná izolace se musí lepit i mechanicky kotvit. Desky tepelné izolace se lepí: Pomocí obvodových pásů a středových terčů (minimálně 40% plochy) nebo pomocí průběžných pásů při strojním nanášení (minimálně 40% plochy). Pro kotvení desek s podélným vláknem se používají rozpěrky plastové s kovovým trnem nebo šroubem, s kotevní částí pro různé stavební materiály (beton, keramika, pórobeton, dřevo apod..). Minimální průměr talíře rozpěrky je 60 mm. V KZS s izolačními deskami z minerální vlny s podélným vláknem musí být kotveny rozpěrkami vždy na plné zatížení. Lepení má při tomto typu desek ze statického hlediska pouze doplňkový význam a zabraňuje nadzvedávání okrajů a vyboulení desek. Minimální počty rozpěrek na 1 m2 (záleží na výšce a konstrukci objektu, umístění na objektu a povrchové úpravy) jsou obecně zadány renomovanými výrobci kotevních prostředků.
Postup zateplování
Na staticky vyhovující podkladovou stěnu se osadí soklová lišta v minimální výšce 0,5 m nad terénem. Od ní se postupně lepí desky tepelné izolace na stěnu, přičemž se natírají bodově lepicí maltou a ukládají se na vazbu směrem zdola nahoru. Po nalepení desek na stěnu musí následovat technologická přestávka, kterou doporučuje výrobce lepidla. Po přestávce následuje mechanické kotvení izolace do nosné stěny. Počet kotev na 1 m2 stanoví předpis, přičemž se tento počet zvyšuje při otvorových konstrukcí. Po této fázi následuje provedení výztužné vrstvy, při níž se do nanesené malty na izolant zatlačuje sklotextilní mřížka. Mřížka se ve stycích a v blízkosti otvorových konstrukcí musí překrývat na šířce minimálně 100 mm. Po této fázi následuje také technologická přestávka, kterou předepisuje výrobce maltové směsi. Poslední finální vrstvou je povrchová malta s požadovaným barevným odstínem. Zateplení fasády je velmi časově a technologicky náročný postup prací, proto by zateplení měly provádět pouze realizační firmy s dostatečnými praktickými zkušenostmi a vybavením.
Nejčastější chyby při realizaci
Tepelná izolace patří k materiálům, při kterých se nejčastěji podcení minimální tloušťka v závislosti na stávající tloušťky a typu stěny. Dost často se rovněž použije nevhodný typ izolace pro jednotlivé funkční typy zateplení. Samozřejmě je důležité, aby zabudovávaná izolace neobsahovala žádnou vlhkost. Nevyhovující komponenty v systému jsou většinou levnější, ale nekvalitní náhradou za předepsané komponenty, které požaduje výrobce zateplovacího systému a většinou se k nim přikloní realizační firmy na základě lepší cenové dostupnosti. Nedostatečné množství kotev na 1 m2 má za následek nefunkčnost a postupnou devastaci celého zateplovacího systému.
