Jaká jsou naše nejčastější pochybení při výchově psa?
Všimněte si takovou psí mámu jak klidně a asertivně komunikuje se svými štěňaty. Bez toho, zda štěká, její energie je tak jasná, že její štěňata bez problémů rozumějí. Ona si lehne a štěňata přijdou za ní.
Na rozdíl od psů, my při pohledu na milé pejsky reagujeme lidsky emotivně: přicházíme k němu, přitom říkáme: "Jé, jaký milý pejsek. Pojď ke mně, ať tě pohladím".
Takové projevy jsou v psím světě vnímány jako slabost, takže hned při prvním setkání děláme chybu.
Podobnou chybu děláváme při každodenním uvítání se s naším psem např. po příchodu z práce. Přijdeme domů a hned voláme "No pojď sem, Rexi, už jsem doma!" Přičemž ho hned hladíme, laskáme se s ním.
Když se vrací vůdce smečky, ostatní členové mu udělají volný prostor a očichají se. Žádné vyskakování přitom nezažijete, protože to je známka nerespektu (ne "lásky", jak si to my často vysvětlujeme).
Pes se spojil s člověkem před tisíci lety, protože to bylo výhodné jak pro něj, tak pro člověka. Měl práci (společné lovy, později hlídání území), a zato mu člověk poskytl jídlo, vodu a místo k odpočinku. Byli jsme spojení instinktivně a proto nám to tak dlouho vydrželo.
Dnešní pes domácí má však velmi vzácně opravdovou práci. Někteří z nás ho rozmazlujeme, kupujeme různé hračky, zahrnujeme láskou, jiní z nás ho přivážou na řetěz, aby prý hlídal (odsouzenec na doživotí), kde se jedině naplní frustrací.
Přirozené komunikace s tvory naší vnitřní energií, která je společná všem živočichům, nemá v našem přeintelektualizovaném světě mnoho místa. Od našich instinktů se stále více vzdalujeme, protože se nám ukazují nízké, a tak se také vzdalujeme větě PES NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA.
Tak jako ptáci potřebují létat, ryby plavat, tak potřebuje pes chodit (ne jít na 5 minutovou potřebu kolem našeho domu).
Jít na procházku také neznamená, že pes si může celý čas dělat, co chce. My jsme vůdci smečky, my potřebujeme rozhodnout směr a pes je náš následovatel.
Nějaký recept na závěr?
Co je velmi důležité, je přirozený, zdravý vztah, který bychom s naším čtyřnohým členem rodiny měli mít.
Když budeme myslet nato, že psa musíme zahrnovat pouze spoustou lásky, děláme dobře hlavně sobě. Člověk je jediný tvor, který hýčká - a to pro svůj vlastní prospěch.
Pokud máme potřebu mít pod sebou tvora, který nám nebude odmlouvat, na kom si můžeme vybít naše frustrované ego, děláme dobře vlastnímu obrannému mechanismu, což je v konečném důsledku také velmi nezdravé.
Myslím si, že tou nejlepší formulí na zdravý vztah mezi člověkem a psem je: dostačující pohyb strávený spolu, disciplína s klidnou, ale asertivní energií a až na konec věnování lásky našemu psovi, ve formě potravy, pohlazení.
